Selected to paradise

-33-

Pohled Rebeccy:

Nevím jak dlouho tu jsme zavření, ale určitě už je to několik hodin. Možná i den. Za tu dobu jsem měla fakt hodně času na přemýšlení. Nikdy mi nepřišlo, že bych viděla Roba v televizi spolu s jeho rodiči. Pamatuju si jen vysokou blonďatou holku, která se pokaždé usmívala na všechny strany.

,,Ty máš sestru, viď?" ozvala jsem se do ticha, které tu panovalo.

,,Jo, mám." přikývnul a zvednul ke mně oči. Měl je celé červené od té žárovky, které pořád svítila. Moje musely vypadat úplně stejně .

,,Kolik jí je?" ptala jsem se dál.

,,15. Jmenuje se Sue, ale to možná víš. Každou chvilku je s tátou někde jako doprovod. Vždycky ji chce všude s sebou." ušklíbnul se.

,,Tebe ne?" řekla jsem tiše.

Rob si prohrábnul vlasy a podíval se někam za mě.

,,Když jsem byl mladší tak jo, ale když ho zvolili prezidentem, nechtěl jsem. Stačí mi pár soukromých večírků bez novinářů a mám toho plné zuby. Všechny ty falešné úsměvy, tancování a šampaňské jsem začal nenávidět. A táta by tam i tak bral radši Sue." řekl a pokrčil rameny. Zmateně jsem se na něj podívala.

,,Vždyť to muselo být fajn, ne? Potkával ses se slavnýma lidma a jedl luxusní drahý jídlo..." podívala jsem se mu nechápavě do očí.

,,Ne... Teda tyhle věci, co jsi vyjmenovala, mám celkem rád, ale těch co nesnáším je víc. Třeba oblek, který tě všude škrtí a ty si nesmíš povolit kravatu. Musíš vědět o každém z příborů na co se přesně používá. Nutí mě do tancování se starýma ženskýma, které jsou něčí manželky. Nebo se nesmím za celý večer ani podívat na mobil." vyjmenovával postupně a u všeho se kysele šklebil.

,,Aha." přikývla jsem, jakože to chápu.

,,Tak proč s ním teda tvoje ségra chodí? Tu to baví?" vyptávala jsem se dál.

Doufám, že to nevypadalo otravně, prostě jsem jenom zvědavá.

,,Nevím. Nejspíš. Táta ji na každou akci koupí nový šaty, pak se tam nad ní všichni rozplývají a synům jiných politiků se líbí. A flirtujou s ní." protočil oči, jakoby ho to neskutečně štvalo.

,,Tak to bych tam taky chodila." usmála jsem se.

Co bych teď dala za šaty?! Nemusela bych tu sedět v roztrhaných kraťasech, které ukazují nehezkou jizvu přes stehno. Sice se pomalu hojí, ale nevypadá, že by chtěla zmizet.

,,Každé holce by se to líbilo." odfrknul si Rob, ale nemyslel to špatně.

,,To si piš." mrkla jsem na něj. Rob se mi zasmál, ale dál už jsme se nebavili.

Oči se mi pomalu začínaly únavou zavírat. Rozhodla jsem se, že asi půjdu spát, i když jsem netušila, kolik je hodin. Klidně může být poledne. S kručícím žaludkem jsem si lehla do postele a přikryla se tenkou peřinou.

,,Dobrou." popřála jsem Robovi, který se rozhodnul stejně jako já a lehnul si do postele.

,,Dobrou, Rebecco." zamumlal a zavřel oči.

Přetočila jsem se čelem ke zdi, abych byla aspoň trochu chráněná od prudkého světla ze žárovky. Moc to ale nepomáhalo. Už odmala jsem neměla ráda při usínání světlo, takže mi bylo jasné, že asi ještě nějakou chvíli neusnu. Povzdechla jsem si a jednu nohu přehodila přes přikrývku. Další z mých zvyků z dětství.

,,Taky tě to světlo tak rozčiluje?" zašeptal Robie asi po dvaceti minutách, kdy jsme oba v tichosti leželi.

,,Neskutečně. Takhle nikdy neusnu." řekla jsem naštvaně a rukou jsem bouchla do polštáře.

Rozčilovalo mě tady vlastně úplně všechno. I ta matrace byla tak nepohodlná.

,,Něco bych ti nabídnul, ale je možný že se naštveš." ozval se hravě.

Možná jsem tušila, co se chystá říct.

,,Poslouchám." otočila jsem se k němu čelem. Překvapivě na mě koukal taky.

,,Kdybys ležela u mě, budeš koukat do mýho černýho trika a třeba usneš." pokrčil rameny a pořád se hravě šklebil.

,,Proč se chceš vzdát toho, mít postel sám pro sebe, i když tobě to bude vlastně k ničemu?" řekla jsem a bedlivě ho přitom pozorovala.

,,Aspoň se budu moct chlubit Shaneovi, kolikrát jsi spala se mnou v mojí posteli." zakmital obočím.

,,Hej! Ani nevíš jestli ho ještě někdy uvidíš." připomněla jsem mu, tentokrát už vážnějším hlasem.

,,Uvidím. A ty taky. Slibuju." povzbudivě se usmál a nadzvedl peřinu. Potom rukou poklepal na prázdné místo a očima mi naznačil, že tam mám jít.

Vždyť ani neví jestli chci! Nejspíš to ale tuší, protože jsme na to vlastně oba zvyklí. V tom bunkru nebo co to bylo, kde jsme byli uvěznění jsme spolu v jeho spacáku spali nakonec každou noc. Měl tam totiž pěkné teplo, samozřejmě.

Ale postel byla něco jiného. Nebyla jsem zvyklá spát v ní s kluky. Ano, jednou, když jsem spala u svého bratrance neboli nejlepšího kamaráda, byla jsem v posteli i s dalšími jeho kamarády, ale to bylo jiné. Bylo mi asi 14 a naivně jsem si vzali své oblíbené pyžamo s růžovými kočičkami. Od té doby jsem se spaní u nich úspěšně vyhýbala.

Rychle jsem bosá přecupitala chladnou podlaha a vzklouzla k Robovi pod peřinu. Ten se na mě zase šklebil. Umí ten kluk vůbec něco jinýho?

Přehodil přese mě ruku a rychlým pohybem přitáhnul k sobě tak prudce, až se mi nos zabořil do jeho trička. Spokojeně jsem zavřela oči a zhluboka se nadechla. Jak je možné že má tak dlouho jedno tričko a pořád ještě nesmrdí?!

,,Předpokládám, že se ti leží dobře, viď?" zasmál se.

,,To si piš." zamumlala jsem.

Pak jsme nějakou chvíli oba v tichosti leželi. Cítila jsem, jak Rob zabořil svoji hlavu do mých vlasů.

,,Robe? Ty bydlíš v Bílém domě?" zeptala jsem se tiše.

Čekala jsem, že mi odpoví, ale on se začal strašně smát. O kousek jsem se od něj odsunula, abych mu viděla do obličeje. Vypadal vtipně s těma červenýma a nateklýma očima.

,,Hej! Nesměj se..." bouchla jsem ho rukou do ramene a protočila oči. Po chvíli se uklidnil a konečně mi odpověděl.

,,Ne, Reb, nebydlím tam."

,,Jak to?" překvapeně jsem nadzvedla obočí.

,,Za prvý proto, že bych to měl daleko do školy. Za druhý, protože jsem nechtěl ve dvaceti bydlet s rodiči a už vůbec ne v Bílém domě. A za třetí, se mi to prostě nelíbilo tam bydlet. Vydržel jsem to asi tři dny, pak jsem se vrátil do našeho bytu." nevinně pokrčil rameny a usmál se.

,,Prezident bydlel dřív v bytě?" vyprskla jsem smíchy.

,,Je to nejluxusnějšï byt v celém Washingtonu." ohradil se dotčeně.

Potom jsme se začali smát oba.

Počet slov: 1052

Omlouvám se, že je tady tahle kapitola znovu, ale u té původní najednou zmizel téměř všechen text a zbyly tam asi dvě věty... Vůbec nechápu proč se to stalo, vím že už ji někdo přečetl i okomentoval, takže je jasný, že tam nejdřív byla celá, ale pak prostě zmizela :D