Selected to paradise

-25-

Shane došel s Cat v náručí až na místo, kde se měli sejít s klukama. Nikdo z nich tam ještě nebyl. Chtěl jim dát nějak vědět, že už hledat nemusí, ale nevěděl jak. Snad se za chvilku vrátí.

Opatrně dívku položil na zem do trávy a z batohu co měl na zádech vyndal spacák, z kterého jí udělal provizorní polštář. Musela být hrozně unavená, jelikož se za celou dobu vůbec neprobudila. Černovlásek si sednul do trávy vedle ní, jakoby se snad bál, že zase někam uteče.

Stačilo několik posledních desítek minut, a on úplně změnil svůj pohled na ni. Myslel, že je to prostě protivná holka, které je všechno jedno, ale na druhou stranu si na všechno stěžuje. Přitom ale vypadala, že by ji nerozhodilo ani přistání mimozemšťanů hned vedle ní.

Teď se ale přesvědčil že je to naopak. Že Cat nezvládne všechno v klidu, jako to ze začátku vypadá. Že taky dokáže projevit nějaké emoce, kromě naštvání. A že i ona má někdy strach...

Slíbil ale sám sobě, že se k ní bude chovat stejně jako doteď. Nebude na ni najednou milý a hodný jen proto, že ji viděl vystrašenou. Pokud se tedy ani ona nezačne chovat jinak, o tom ale sám pochybuje. Bude to pořád ta stejná Cat, kterou zná.

Pohled Cat:

Několikrát jsem zazvonila, ale z bytu se nikdo neozval. Povzdechla jsem si a začala v kabelce hledat klíče. Měla jsem v ní spoustu zbytečných věcí a poslední, co jsem chtěla hledat, byly klíče... Těšila jsem se na svého kluka a nechtěla žádné zdržování! Konečně jsem je vylovila a odemkla dveře.

Okamžitě se na mě ale vyvalil oblak kouře. Co to sakra je? Začala jsem kašlat a rozešla jsem se s rukou přes pusu do chodby a zavřela za sebou dveře. Co by si sousedi pomysleli že tu děláme...Philip nejspíš něco vařil, ale nepovedlo se mu. Nad tou představou jsem se uchechtla.

,,Proč ten kouř nevyvětráš?" zavolala jsem hlasitě a sundávala si přitom boty.

Nikdo se mi ale neozval, což bylo hodně zvláštní. Trochu jsem znervózněla a bála se, jestli se třeba nepopálil nebo něco takovýho. Rychle jsem se rozešla do kuchyně. Tam ale bylo všechno v pořádku a ani to nevypadalo, že by tam vařil.

Sevřel se mi žaludek.

,,Philipe?" volala jsem znovu.

Zamířila jsem do ložnice. Když jsem otevřela dveře, doslova se mi podlomily kolena. Tam odsud vycházel všechen ten kouř. A byl tam Philip. Oběšený. Visel na provaze z trámu od stropu. Tak nahlas jsem snad ještě v životě nezaječela.

Nemohla jsem popadnout dech. Vůbec mi v tom nepomáhal ani všudypřítomný kouř. Pomoc. Pomoc. Pomoc.

Skříň a postel v jeho ložnici hořely a oheň se rychle šířil celou místností. To mě v tu chvíli ale nezajímalo. Můj pohled byl přikovaný na bezvládném těle mého přítele, kolem kterého šlehaly plameny.

Probrala mě z transu až hlasitá rána z obýváku. Nic to se mnou ale stejně neudělalo. Seděla jsem u zdi na zemi, hystericky jsem brečela a kvůli kouři i kašlala.

Oheň se druhými dveřmi rozšířil i do dalších místností, ale já se nemohla ani pohnout. Nevím jak dlouho jsem tam takhle byla, jediné co jsem vnímala byl on. Neřešila jsem, že už je oheň téměř u mě. Že můžu uhořet. Umřít. Prostě nic.

Protože Philip byl mrtvý. A já věděla proč. Kdybych se víc snažila, mohla jsem tomu zabránit. Nedokázala jsem to.

Poslední co si pamatuju je hasič, který mě z toho prokletého bytu dostal ven. To bylo naposledy, co jsem viděla svou první velkou lásku.

Prudce jsem otevřela oči a zhluboka se nadechla. To ne, prosím. Vrátila se mi noční můra, která mě dřív strašila každou noc. Teď jsem ale několik týdnů měla klid.

Nejhorší je, že přesně tohle se kdysi stalo. Vlastně to není zase tak dlouho. Pamatuju si ten večer do veškerých detailů. Přesně bych vám řekla co jsem měla na sobě a co jsem ten den obědvala. Přitom bych si tolik přála abych na to zapomněla! O tom ale jindy...

Netuším proč se mi to zase zdálo, ale doufám, že se to nebude opakovat každou noc. Prosím.

Z tváře jsem si setřela slzy a vzpomněla si, co se vlastně dneska stalo. Že mě našel Shane. Poprvé v životě jsem mu byla vděčná. Naštěstí si pamatuju, jak jsem mu poděkovala, takže se nebudu muset opakovat.

Ne že bych mu nechtěla to jedno pitomé slovo říct, ale on by si ze mě dělal akorát srandu a smál by se mi. Postavila jsem se ze země a protáhla si záda. Nejspíš mě tam Shane položil, když mě sem donesl. Zastyděla jsem se nad tím, že mě držel v náručí. Teď už jsem byla naštěstí v pohodě, fyzicky i psychicky.

Mezi stromy, docela daleko od místa kde jsem doteď spala, jsem zahlédla kluky. Pomalu jsem se k nim rozešla.

,,Cat!" vykřikl Cole, když si mě všiml a spěchal mě obejmout.

S radostí jsem mu omotala ruce kolem krku a hlavu zabořila do jeho svalnaté hrudě. Neměl totiž tričko.

,,Ahoj." zamumlala jsem.

,,Bál jsem se o tebe." cítila jsem z jeho hlasu upřímnost.

,,Já taky." ozvalo se za Colovým ramenem.

Pustila jsem ho a přesunula se k usmívajícímu se blonďáčkovi.

,,Brade!" usmála jsem se a obejmula ho.

Nejdřív byl z toho asi překvapený, ale pak mě obejmul taky. Vypadal, že to objetí potřebuje ještě víc jak já.

,,Neviděli jste ji pár hodin a děláte jak kdyby byla pryč půl roku." ozval se Shane se svojí protivnou poznámkou.

Dopoledne byl rozhodně milejší. Jakoby to ani nebyl on, spíš nějaká jeho ochranářská stránka nebo něco takovýho. Víte jak to myslím...

Aspoň jsem zapomněla na ten sen, nebo spíš noční můru.

,,Drž hubu!" protočila jsem oči a pustila Brada.

,,Na to abych tě sem donesl jsem ti byl ale dobrej, co?" provokoval dál.

,,Nikdo tě o to neprosil." odsekla jsem a založila si ruce na prsou.

,,Máš štěstí, že jsi lehčí než vypadáš." mrknul na mě a přejel moje tělo očima.

,,Shane, nech ji chvilku na pokoji!" okřiknul ho Cole.

,,To by bylo, aby ses jí pořád nezastával!" protočil oči zase Shane.

,,To kamarádi dělají, víš?" řekl ironicky Cole.

,,Vím." falešně se usmál černovlásek a někam se rozešel .

Idiot!

Počet slov: 1021

Ahoj!
Jsem moc ráda, že se vám líbila minulá a doufám že tahle se bude líbit taky! Já si s ní nejsem úplně jistá, tak dejte vědět :D Nevím za jak dlouho bude další, protože ve škole toho je teď fakt hodně :/ Občas si říkám, proč jsem na ten gympl vůbec šla :D Zatím čus <3