Selected to paradise

-19-

Pohled 3. osoby:

,,Kde jsou sakra tak dlouho?" zeptala se fialovláska třech kluků, kteří společně s ní seděli na zemi.

,,Já bych věděl co můžou dělat." zastřihal Snane obočím a pobaveně se usmál.

,,Já to myslím vážně, přece to dřevo nehledají hodinu!" zatvářila se ustaraně.

,,Taky mě to už napadlo. Nepůjdeme se po nich podívat?" souhlasil s Cat Cole.

,,Klidně, ale až je vyrušíme při něčem hodně důležitým, tak to svedeme na tebe, kočko!" šklebil se Shane.

,,O tom fakt pochybuju." protočila oči.

Shane s Colem se zvedli a Cat s Bradem osaměli. Fialovláska si nervózně kousala nehty a podupávala nohou. Pořád se otáčela do všech stran a čekala, kde se objeví. Kudrnáč vedle ní byl docela v klidu. Věděl, že Robie si dokáže poradit v každé situaci a jestli je Rebecca s ním, tak je taky v pořádku.

,,Máš bráchu nebo ségru?" Zeptal se Brad, protože chtěl nějak zaměstnat nervózní Cat.

,,Jen jednu ségru. Je o trochu starší než já, ale nevídáme se moc často. Při vejšce si našla přítele a teď bydlí spolu asi 4 hodiny cesty ode mě." Usmála se na něj a přidala: ,,A ty?"

,,Já mám pět sourozenců." Zaksichtil se.

Cat nad tím číslem vykulila oči a nechala Brada dál mluvit.

,,Jsem nejstarší, bráchům je 11, jsou to dvojčata. Holkám 9, 5 a nejmladší rok a půl. Všechny je mám neuvěřitelně rád a protože jsem o dost starší, tak spíš pomáhám rodičům a každou chvilku někoho hlídám nebo vyzvedávám ze školy a školky. I když tady zatím nejsme dlouho, už mi fakt chybí. Doteď jsme spolu byli každý den." vyprávěl a měl přitom v očích jiskřičky.

,,Wow, to je hrozně super! Zavidím ti to!" usmála se Cat a několikrát zamrkala, aby zahnala slzy dojetí.

Ve stejném duchu si povídali ještě dlouho, Cat zjistila třeba to, že Brad ještě nikdy neměl holku. Okamžitě mu slíbila, že hned jak se vrátí domů mu nějakou dohodí. Blonďáček to jen přešel se smíchem. Zrovna při rozhovoru na tohle téma se objevil Shane s Colem.

,,Nikde nejsou! Našli jsme jen několik klacků na jedný hromadě, to je docela podezřelý." informoval je Shane a sednul si těsně vedle Cat.

To, jak se vždycky ke všem nacpal tak, že by se mezi nimi neprotáhl ani list papíru byl jeden z jeho strašných zlozvyků, který fialovláska nesnášela ze všech nejvíc. Jediný, ke komu si sedal s větším odstupem byl Cole, protože se bál aby si to spatně nevyložil nebo něco na ten způsob.

,,A co budeme dělat?" zděsila se a ve vteřině stála na nohou.

,,Já bych počkal do večera a když nepřijdou, tak bych to ráno došel nahlásit do tábora. Cestou se aspoň podíváme po nějakých krabičkách, zatím máme jen tu jednu." řekl svůj plán Cole.

,,Tak ona se ti někam vypaří kamarádka a ty chceš čekat až do rána? Děláš si srandu?! Já jdu teda do tábora okamžitě a na nějaký krabičky vám kašlu!" rozčilovala se Cat. S její výškou to vypadalo dost vtipně.

,,Uklidni se. Vždyť se tady nemají kam ztratit, nezapomeň že je to ostrov." protočil oči Shane, ale bylo na něm poznat že se taky bojí.

,,Já jdu zpátky! Tečka." dupla naštvaně nohou a v obličeji celá zrudla.

,,Tak fajn, jdeme všichni." rozhodl Cole, hodil si na záda batoh a vyrazil.

,,Nechcete se nejdřív najíst?" prohodil nevinně černovlásek.

Pohled, který na něj Cat vrhla bohatě stačil k tomu, aby zvedl ruce na obranu a udělal to samé co Cole.

***

Všichni čtyři šli lesem a snažili se vzpomenout, odkud přišli a zda nejdou špatně. Na krabičky nedávali vůbec pozor, proto se není čemu divit, když přešli už dvě bez povšimnutí. Bylo to proto, že měli strach o své kamarády. Po několika hodinách bez jediné přestávky na jídlo dorazili tam, kam měli namířeno celou dobu.

Cat se okamžitě rozběhla k chatkám pro vedoucí a doufala, že nebudou prázdné. Několik vteřin po tom co zaklepala, se dveře otevřely.

V nich stál mladý, nanejvýš pětadvacetiletý muž-kluk. Hnědé vlasy měl ledabyle vyčesané nahoru a na tváří několikadenní strniště. Jeho tmavě hnědé oči s černými skvrnkami se okamžitě zabodly do Cat. Ta jen překvapeně zírala. Dokonce neměl ani tričko, takže bylo vidět je celkem vypracované břicho a svalnaté paže.

,,Potřebuješ něco? Nemáš být pryč a hledat krabičky?" nadzvedl udiveně obočí, ale potom se jemně usmál. Na tváři se mu při tom objevily dolíčky, které jakoby mu ubraly několik let z jeho věku.

,,Ehm, ztratili se dva členové z naší skupiny a my je nemůžeme nikde najít. Máme strach jestli se jim něco nestalo." řekla fialovláska a snažila se během toho moc nezakoktat. Ten kluk ji totiž opravdu hodně rozptyloval.

,,Moment, hned jsem zpátky!" mrknul na ni a zavřel se zpět do chatky.

Mezitím za ní došli i kluci a divili se, že jí ještě nikdo neotevřel. Po tom co jim vysvětlila, jak se věci mají, otevřel ten kluk znovu dveře.

,,Těm dvoum se nic nestalo, byli akorát vybráni do speciálního výcviku, který bude od toho vašeho oddělený." řekl v klidu a pohledem přejel kluky, s kterými předtím neměl tu čest.

,,Co je to za hovadinu? To teď máme ty vaše blbý krabice hledat ve čtyřech když ostatní týmy jsou po šesti? Není to nespravedlivý?" zamračil se Shane a ruce si založil na hrudi.

,,Myslím, že to zvládnete i bez nich. Vypadáte jako jeden z těch silnějších týmů a navíc, jde přeci jen o zmrzlinu." pokrčil rameny a opřel se o futra dveří.

,,Aha, tak to my asi půjdeme." usmála se na toho kluka Cat a nervózně přešlápla z nohy na nohu.

,,Tak hodně štěstí a určitě se ještě uvidíme, rád jsem tě poznal." usmál se široce na Cat, která okamžitě zčervenala.

Počet slov: 938

Wow wow wow, konečně jsem napsala novou kapitolu! Trvalo mi to zase sto let, ale doufám že se vám aspoň líbí!

Příští už bude o Robovi a Rebbece, nebojte! Užívejte si tohle skvělé počasí, vidíme se u dalšího dílu!