Selected to paradise

-30-

Pohled Cat:

,,Poslouchejte mě! Jelikož tři osoby se dál nezúčastní výcviku tady, je v chatkách potřeba o tři místa méně. Proto se nějak domluvte a z jedné se rozdělte tam, kde někdo chybí." promluvil ke všem v jídelně jeden z vedoucích.

Nebyla jsem z toho, že se k nám s Colem někdo přidá vůbec nadšená, ale dalo se to přežít. Doufala jsem aspoň, že to bude nějaká paní, co je v pohodě. Hlavně ne chlap, prosím.

,,Nevíte od koho ještě někdo odešel?" zeptala jsem se Shanea a Brada.

Oba záporně zakroutili hlavou, ale Shane mi ochotně nabídl, že můžu jít k nim. Děkuju, nechci. Brad potom ale kývl hlavou za mě a když jsem se otočila, stála tam paní, které mohlo být okolo 40. Za ní ještě jedna asi stejně stará jako ona. Obě se mile usmívali.

,,Ahoj. Od vás odešel ten chlapec s dívkou na speciální výcvik, že?" rozhlédla se po nás.

,,Ano.." usmála jsem se na ni.

,,Naše spolubydlící si zase komplikovaně zlomila nohu, takže se sem už nevrátí. Nejlepší asi bude, když ty půjdeš k nám a kluci zůstanou spolu, že?" mrkla na mě a já se na ni usmála. Ten nápad se mi líbil.

,,Ne, ne, ne, ne!" ozval se vyděšený Shane.  ,,Já nechci být s Colem. Nic proti kámo." zvedl obranně ruce.

,,Já s váma taky nechci být. Ať k vám jde Cat." přidal se Cole a já dostala pořádnou chuť ho nakopnout.

,,My bychom měly u sebe radši tuhle slečnu." ozvala se ta paní.

,,Jsem Cat." řekla jsem rychle, i když to už možná slyšela od Cola.

,,Já Sandra a tohle je Rose." ukázala na ženu za ní.

,,Vy to asi nechápete. Já nemůžu být u kluků." mluvil nervózně Cole, asi se mu to nechtělo vysvětlovat.

Kdyby to řekl na rovinu, jako předtím klukům, bylo to rychlejší. Měla jsem sevřený žaludek, protože jsem se bála, že si Cole prosadí svoje.  Vlastně jako vždycky. Všechny ženy poslechnou radši jeho než mě.

,,Já už vím." řekla Rose a vypadala, jakoby jí to došlo.   ,,Tušila jsem to od začátku, co jsem tě tu viděla." zasmála se a poplácala ho po rameni. Cole jen přikývl.

,,Počkat! Vždyť je to ale úplně stejný, jestli tam budu já nebo Cole! Vždyť to jsou jeho kamarádi, tak tam snad může být! Já chci být s vámi!" vychrlila jsem v rychlosti na Sandru.  ,,Já se Shanem nebudu!" vykřikla jsem nakonec a připadala si jako malé zoufalé dítě. Hodně zoufalé.

,,Cat, prosím. Bylo by trapný kdybych tam byl. V pohodě to zvládneš." začal mě uklidňovat Cole.

Moc to ale nepomáhalo. Hrudník se mi rychle zvedal nahoru a dolů. To si Cole říká kamarád? Takhle hnusně mě k nim odhodit, i přesto že ví, jaký super názor mám na Shanea? Fakt děkuju, Cole.

,,No to nezvládnu!" rozhodila jsem naštvaně rukama.

,,Kočko, my si tam kvůli tobě i uklidíme!" nadzvedl vyzývavě obočí.

,,Ty si mě neslyšel? Já u vás nebudu." řekla jsem rozčileně a ruce se mi začaly klepat.

,,Tak co chceš dělat jinýho? Spát venku?" pobaveně se usmál a pořád mě pozoroval.

Dobře. Právě teď mi došla trpělivost. Kašlu na to, na všechno.

Naštvaně jsem zavrčela a rychlým krokem se rozešla k naší chatce. Vlastně mojí bývalé chatce. Vztekle jsem si do kufru naházela všechny svoje věci a zavřela ho. Snažila jsem se ho zapnout, ale jak nebylo oblečení složené, nešlo to. A navíc se mi hrozně klepaly ruce, takže to to ještě zhoršilo.

,,Ukaž, zavřu ti to." ozval se za mnou Cole.

,,Nechci." odsekla jsem a dál se trápila se zipem.

On mě ale ignoroval a kufr mi vytrhl z ruky a jedním rychlým pohybem ho zavřel. No super, aspoň můžu vypadnout. Kufr jsem vzala do ruky a vyšla ven.

,,Ty seš naštvaná?" zavolal za mnou ještě Cole.

,,Co myslíš?" zasyčela jsem vztekle a ještě zrychlila.

Otevřela jsem dveře do vedlejší chatky a měla chuť je zase zavřít. Přede mnou stál Shane bez trička, jen v šortkách.

,,Ehm, promiň." zamumlala jsem a trochu zčervenala.

,,V pohodě." zasmál se a ještě víc se narovnal a zatnul svaly. Bože, myslí si že mě to zajímá? Dobře, musela jsem použít všechnu vnitřní sílu, abych na něj nezírala, ale naštěstí jsem to zvládla. Wow.

,,Tamhle spal Robie." ukázal Brad na postel na pravé straně a sám seděl nalevo.

Takže Shane spí uprostřed, super. Jestli tohle přežiju, tak už všechno.

S povzdechem jsem si položila kufr k posteli a svalila se na ni. Byla jsem ze všeho tak unavená. Ani jsem se nepřevlékala do pyžama, prostě jsem se přikryla peřinou a do pěti vteřin spala.

Počet slov: 757

Moc děkuju za reakce na minulou kapitolu!