Selected to paradise

-18-

,,Jo." pokrčil rameny a začal se červenat. Usmála jsem se nad tím. Stává se fakt málokdy, abych viděla kluka s růžovějícími tvářemi.

,,A jaký zaměření nebo obor?" usmála jsem se.

,,To ti neřeknu, protože by ses mi smála." vypláznul na mě jazyk a rozepnul lékárničku.

,,Nesmála!" řekla jsem dotčeně.

,,Smála se i moje babička, takže pochybuju že ty to vydržíš..." protočil oči a já vyprskla smíchy. To je asi něco abnormálního, když to přijde vtipné, předpokládám hodně staré, paní.

,,Prosím!" nahodila jsem štěněčí oči.

,,Fajn, chtěl bych být dětský lékař, léčit děti a tak!" zčervenal jak rajče.

Sice jsem se tomu divila, ale vtipné mi to nepřišlo, spíš roztomilé. Každá holka roztaje, když vidí kluka jak si hraje s dítětem, natož když je chce léčit a pomáhat jim.

,,To je náhodou super, maminky za tebou budou určitě chodit s každou kravinou, jen aby na tebe mohli pomrkávat." zasmála jsem se.

,,To určitě." protočil oči.

,,Povíme si, až budeš mít plnou čekárnu." zastřihala jsem obočím.

,,Jsem teprve na škole, tak se uklidni."

Z lékárničky vyndal vatový tampónek a nalil na něj tekutinu z nějaké menší lahvičky. Ještě než mi to stihl přiložit na zranění, rychle jsem ho chytla za předloktí.

,,Bude to štípat?" zeptala jsem se s obavou v hlase.

Nesnáším dezinfekce všeho druhu. Když mi bylo asi pět, ošklivě jsem si u babičky odřela ruku a ona měla jen hrozně starou dezinfekci, která neuvěřitelně pálila. Bolelo to mnohem víc, než samotné odření té ruky. Od toho momentu to byla moje noční můra.

,,Nejsem si jistej." našpulil pusu.

,,Jestli jo, tak tě asi zabiju." řekla jsem výhruzně.

,,Nebuď citlivka." protočil oči.

Přiložil mi tampónek na ránu a já sykla. Pálilo to. Hodně to pálilo.

,,Auu!" zapištěla jsem a probodla Roba pohledem.

,,Musíš to vydržet, krabíku, jinak to nejde." omluvně se usmál a polechtal mě bříškem palce na tváři.

Skousla jsem si ret, když mi ránu začal čistit ještě víc. Slzy mi vhrkly do očí, ale nedovolila jsem jim dostat se na povrch. Brečet jednou za den mi bohatě stačilo. Ale ono to tak strašně bolelo!

,,V klidu, už očistím jen tu krev okolo." usmál se povzbudivě.

Štípání přestalo a teď už to bylo vlastně docela příjemné. Robie byl opatrný, z jeho dotyků mi naskakovala husí kůže. Nebo možná z té zimy, co mi byla. Těžko říct.

,,Děkuju, Robe. Co bych tady bez tebe dělala." řekla jsem se smíchem, ale myslela to upřímně.

,,To já taky nevím. Asi bys seděla někde v koutě a brečela. " zasmál se a otřel mi i potůček krve, který vedl až k botě.

,,Asi tak." nevinně jsem pokrčila rameny.

,,Uf, takže nemáš v plánu mě zabíjet za to, že to pálilo, viď?" zamrkal na mě.

,,To si ještě rozmyslím. " usmála jsem se.

,,To seš teda hodná. Asi ti na to dám obvaz." ukázal na mou nohu.

,,Jak myslíš. Ty seš v prváku? " zeptala jsem se se zájmem.

,,Je super že si myslíš, že mi je tak osmnáct, ale jsem v druháku. A je mi dvacet." zasmál se mezitím co hledal obvaz.

,,Promiň no. A to tě jen tak uvolnili ze školy?" divila jsem se.

,,Jo, vždyť tebe přece taky." zatvářil se nechápavě.

,,To sice jo, ale já jsem na střední, ve druháku, takže to nebyl takový problém. A hlavně je to jen střední, ty seš na vysoký a ještě navíc na lékařský, tak jsem myslela jestli to třeba nevadilo nebo tak." vysvětlila jsem svoji otázku.

Upřímně mě docela překvapilo, že už mu je dvacet. Vypadal, a občas se i choval, na míň.

,,V pohodě. Protože nikdo nevěděl jak přesně dlouho tu budeme, tak mi nějak pozměnili a upravili učební plán. Budu to spíš řešit až se vrátíme." usmál se.

,,Jestli se někdy vrátíme." poznamenala jsem.

,,Nebuď pesimista, přece jsem ti slíbil že to dopadne dobře." podíval se na mě povzbudivě a a začal mi jemně obvazovat nohu.

I přesto že jsem spala odpoledne, byla jsem strašně unavená a zavíraly se mi oči. Nejhorší byl ale ten hlad, jediné co jsem za celý den jedla bylo pitomé jablko a ještě navíc hned ráno.

,,Hotovo." věnoval mi úsměv a ještě jednou zkontroloval moji zavázanou nohu.

,,Ještě jednou děkuju." vděčně jsem se usmála.

,,Stejně pořád nechápu jak si to nemohla cítit." zakroutil pobaveně hlavou.

,,To já taky ne. Ale kdyby bylo větší světlo, tak to uvidím určitě." pokrčila jsem rameny. Sice pochybuju že to pokrčení spatřil, protože teď už byla fakt velká tma, ale to je jedno.

,,Asi jdu spát." opatrně jsem se postavila a začala vybalovat spacák.

,,Já taky. Snad zaspím hlad."

Spacák jsem si položila ke zdi naproti dveřím, vyzula si boty a rychle do něj zalezla.

Doufala jsem že to pomůže a bude mi teplo, ale vůbec nic se nedělo. Pořád jsem se klepala zimou.

,,Taky mrzneš?" řekla jsem do hrobového ticha.

,,Jo. A asi vím proč. To jsou ty moderní spací pytle, které tě zahřejou na holou kůži. Takže když si sundáme triko a kraťasy, mělo by nám být teplo." odpověděl Rob a začal se svlékat.

,,Nový způsob jak vidět holku v kalhotkách a podprsence?" zasmála jsem se.

,,To je jen malej bonus, krabíku." zastřihal obočím.

,,Jestli mi bude ještě větší zima, tak si mě nepřej." řekla jsem výhrůžně a začala se svlékat.

Neřešila jsem to, že jsem od Robbieho maximálně dva metry, stejně nebylo nic vidět. Potom jsem si zase lehla a zachumlala se, aby mi ani na kousíček těla netáhlo. Hned jsem ucítila jak mi je čím dál větší teplo. Úlevně jsem vydechla a ještě víc se schovala dovnitř.

,,Měl jsem pravdu, viď?" ozval se pobaveně Rob.

,,Vyjímečně jo." řekla jsem potichu a už byla v příjemném polospánku.

,,Dobrou noc." bylo to poslední, co jsem slyšela než jsem zavřela oči a tvrdě usnula.

Počet slov: 947

Uff, tahle mi trvala docela dlouho :/ ale už je tady! Doufám že se vám líbí, hlasujte a komentujte!
Chtěli byste další kapitolu z pohledu Cat? Nebo Shanea, to je jedno, myslím spíš vidět co se děje s ostatními postavami... Jestli jo, tak mi to napište do komentářů ↓↓↓