Selected to paradise

-22-

Už asi dvacet minut jsem jen ležela ve spacáku. Dokonce mi byla tak příšerná zima, že jsem se svlékla jako včera. Zatím to ale moc nepomáhalo a já se celá klepala. Začala jsem odpočítávat minuty do doby, kdy vyjde slunce a jeho paprsky to tu ohřejou.

,,Reb?" ozvalo se místností Robovo zašeptání.

,,Co je?" zamumlala jsem. Pořád jsem na něj byla naštvaná.

,,Neměli bychom se hadát, jsme v tom spolu." řekl tiše.

,,Přece pro nás někdo brzy přijde, takže už v tom moc dlouho spolu nebudeme." odsekla jsem ironicky.

,,Promiň. Nemohli bychom předstírat, že ten večer vůbec nebyl? Opravdu se nechci hádat." řekl tiše Robie. Zajímalo by mě, jak se tváří. Blbá tma!

,,Mohli, ale nevim jestli chci." odpověděla jsem.

Vždyť jsem mohla ležet u něj ve spacáku a nemusela mrznout!

,,Bože! Vždyť sem se omluvil, proč nemůžeš prostě souhlasit?" začínal být opět naštvaný.

,,Okey, nechci se tady znova hádat. Kamarádi?" snažila jsem se aspoň slabě usmát.

Ani nevíte jak moc jsem se musela přemáhat, abych na něj znovu nevyštěkla nějaká ošklivá slova. A ano, pořád jsem někde uvnitř sebe naštvaná. A to docela dost.

,,Kamarádi." zasmál se.

,,A teď pojď ke mně do spacáku. Mně je tady docela příjemně." dodal a slyšela jsem, jak ho rozepíná.

To samé jsem udělala se svým spacákem a rychle si oblékla oblečení. Nepotřebuju aby mě viděl podruhé skoro nahou.

,,Ale ne že si zase budeš chtít povídat. Jestli od tebe budu znovu po dvou minutách odcházet, tak než vyjde slunce ze mě bude kostka ledu." řekla jsem výhrůžně.

,,Neříkej že tobě se chce ještě spát." pokroutil nade mnou hlavou.

,,Říkám." odsekla jsem a lehla si vedle něj.

V tom okamžiku mě zavalila vlna tepla, která ze spacáku a z jeho těla vycházela. Ještě víc jsem se do látky zachumlala a snažila se co nejméně tisknout na Roba. On dělal ale pravý opak. Přes ramena mi přehodil ruku a přitáhnul si mě těsně k tělu. Jeho nahá hruď právě teď sloužila jako můj osobní radiátor. Aniž bych si to uvědomila, spokojeně jsem si oddychla. Co by za to daly holky ode mně ze školy, ležet ve spacáku s tak pěkným klukem...

Na to se Rob začal smát.

,,Hej!" praštila jsem ho do nahé hrudi, na kterou jsem si jen tak mimochodem, zakázala se dívat.

,,Už začínám věřit tvým kecům, že do rána by byl z tebe led. Ještě že mě tady máš." sebevědomě se usmál a rukou mi jezdil po paži, abych se zahřála. Měla jsem z toho husí kůži po celém těle.

,,Jak je možný že si tak zmrzlá?" zeptal se, když jsem na jeho předchozí slova nereagovala.

,,Někdy v noci mi vyklouzla noha na tu ledovou zem. Tak to bude asi tím." pokrčila jsem rameny. Leželo se mi tak dokonale...

,,Nojo. Chudák noha ." zase se začal smát.

,,Dobrou." popřála jsem mu.

,,Já si chci přece povídat!" zněl docela ublíženě.

,,Ticho, Robie." zašeptala jsem.

***

Vzbudila jsem se, až když mi hřejivé paprsky dopadaly na tvář a příjemně ji zahřívaly. Ležela jsem tady už sama a vylézt se mi ani zdaleka nechtělo. Protáhla jsem si ruce a rozhlédla se po Robiem. Seděl opřený o zeď a hned jak mě spatřil, popřál mi dobré ráno. Díky chraplavému hlasu jsem poznala, že vstal teprve před chvilkou.

,,Ahoj." pozdravila jsem ho taky a ještě víc se zachumlala do jemné látky.

,,Chtěl jsem zeptat jak ses u mě vyspala, ale vypadáš celkem odpočinutě." zasmál se a přejel po mém těle očima.  ,,A spokojeně." dodal.

,,Rozhodně se mi spalo líp jak u mě ve spacáku." zasmála jsem se a prohrábla si vlasy.

Ty jen tak mimochodem už nutně potřebovaly umýt. Neměla jsem s sebou ani gumičku, takže jsem je musela pořád nosit rozpuštěné, což je dost nepraktické.

,,Takže ti tam mám držet místo i dneska?" zakmital dvakrát obočím a přidal k tomu jeho svůdný úsměv.

,,Jo." se smíchem jsem mrkla.

Fajn, přestávala jsem být naštvaná. Přeci jen mě zachraňoval před zimou a přiznávám, že mi to už ani  tolik nevadilo. Myslím to spaní v jednom spacáku, samozřejmě. A jemu na tisíc procent taky ne.

Po několika hodinách, kdy se nic nedělo, nám pořád ten stejný muž přinesl dvě misky s polévkou a sklenice vody. Jen co zavřel dveře, oba jsme se na jídlo vrhli. Polévka byla nějaký vývar s trochou zeleniny a překvapivě se to dalo i jíst.

,,Sice bych si dal ještě hlavní chod, ale aspoň že jsme dostali něco." křivě se usmál Rob.

,,A že jsme se tím neotrávili." přikývla jsem.

,,Já se ti ještě podívám na tu nohu." vzpomněl si.

,,Okey." natáhla jsem k němu nohu a celá se přisunula blíž. Paprsky, které sem pronikaly mě příjemně hřály po těle. Kdyby takhle bylo i v noci, byla bych nejšťastnější.

Jemně mi sundal obvaz a podíval se na ránu. Na rozdíl ode mě. Pevně jsem držela zrak na protější zdi nebo na Robiem.

,,Namažu ti to léčivou mastičkou, mělo by se to rychleji hojit. Pořád to nevypadá zrovna dvakrát krásně. Nic víc ti asi nepomůžu." pokrčil rameny a vpil se svýma očima do těch mých.

Odvrátila jsem pohled pryč a přikývla .

,,Děkuju, Robe." řekla jsem nejúpřímněji, jak jsem dokázala.

,,Není za co. Bolí tě to hodně?" Nevěděla jsem, jestli myslí teď nebo celý den, proto jsem radši zvolila univerzální odpověď.

,,Trochu."

Sice jsem možná lhala, protože když nanášel mast do rány, tak to bolelo sakra hodně, ale to nevadí.

V podobném duchu probíhal i další den. A další. A další...

Počet slov: 942

Už se ani nechci vyjadřovat k tomu, jak dlouho mi to zase trvalo. Příští kapitola bude nejspíš o tom, co se děje v táboře u Shane, Cat, Cola a Brada. Snad se vám to líbí <3