Selected to paradise

-45- část 1.

Ani v dalších dnech se počasí neumoudřilo a skoro pořád pršelo. Tři dny jsme strávili jenom v jídelně a naším programem byly přednášky o různých rizikových situacích. Občas to bylo zajímavé, jindy jsem umírala nudou a u toho budila Shana. Ten každou chvilku usnul a když si toho všiml vedoucí, poslal ho běhat do deště aspoň na 15 minut. Dvakrát jsem dokonce musela běžet s ním jen proto, že mi to vedoucí rozkázal. Na mě a Shana tu byli prostě všichni vysazení.

Šestý den, kdy se měla hlavní vedoucí sejít se svým "spolupachatelem", který unesl Roba a Reb, pršelo. Ale ne normálně. Tak hustě, že než jsem došla z chatky do jídelny, byla jsem úplně promočená. Takže jsme se Shanem usoudili, že se žádná schůzka venku konat nejspíš nebude. A my počkáme na další týden, nic jiného nám nezbývá.

Dneska byla konečně neděle a to znamenalo volno. Počasí se konečně uklidnilo a zase vysvitlo slunce. Nemělo ještě takovou sílu jako před týdnem, ale teplo bylo. Ráno si u nás vyzvedli oblečení a vzali ho na vyprání. Měla jsem z toho obrovskou radost, protože už jsem neměla v čem chodit. I teď jsem na sobě měla Bradovo tričko. Všechny svoje jsem poslala na vyprání a to poslední mi při obědě Shane polil polévkou. To chceš.

Poslední dny jsem také strávila přemýšlením nad Rebeccou a Robem. Pořád nás ještě nenapadlo, jak je zachránit nebo se o to aspoň pokusit. Hlavním problémem bylo to, jak jsme odřízlí od jakékoliv civilizace. Nevíme, jak o tom dát vědět někomu zvenku. Se Shanem jsme se kvůli tomu hádali snad každý den a ani dnešek nebyl výjimkou.

,,Když si tu nohu zlomím, tak mě přeci budou muset dovézt do nemocnice!" trval pořád na svém.

,,Ne, to teda nebudou... A i kdyby, tak to udělají tajně a nikoho kromě nějakého doktora, který s nimi spolupracuje k tobě nepustí. Když celé tohle zorganizovali, tak nejsou tak hloupí, aby se nechali prozradit." řekla jsem rozčíleně.

Zase se choval jako malé dítě, které nedokáže pochopit, proč se nejí písek.

,,Ale aspoň bych měl pocit, že jsem něco zkusil a ne jenom seděl a fňukal." protočil oči a významně se na mě podíval. Zalapala jsem po dechu, stejně jako Brad, který ho ještě k tomu praštil do ruky.

,,Tak já sedím a fňukám?" vykřikla jsem.

To snad nemyslí vážně! Každou vteřinu se snažím něco vymyslet! Oči se mi zalily slzami, ale donutila jsem se nebrečet. Takovou radost mu neudělám. Rychle jsem se postavila a tak rychle, jak jen to v písku jde, jsem utíkala pryč.

Idot. Idiot. Idiot.

Doběhla jsem až na kraj lesa a tam si sedla na kmen stromu, zády k pláži. Teď musím něco vymyslet, ne kvůli Shaneovi, ale kvůli sobě. Jenže co? Bez internetu, telefonu, kontaktu s lidmi a čímkoliv dalším, co by nám mohlo pomoct. Unaveně jsem si složila tvář do dlaní a frustrovaně vydechla.

Přemýšlej, Cat! Rebecca je možná někde zavřená a umírá hlady. Nebo ji někdo ubližuje. Nebo už je mrtvá...

Nad svou poslední otázkou jsem se otřásla. Kde je moje pozitivní myšlení, když ho potřebuji?

,,Bratrovi se narodil kluk! A já celou dobu myslela, že to bude holka!"

Překvapeně jsem se otočila za hlasem a skrz větve keře uviděla dvě ženy,  které se procházely po pláži. Znala jsem je od vidění, ale nikdy jsme se moc nebavily.

,,Takže ti na dopis odpověděl?  To je skvělý, gratuluji!"

Odpověděla ta druhá a nadšeně se obejmuly. Začaly si povídat o jméně a podobných kravinách, to už jsem však nevnímala.

Ty dvě přeci mluvily o dopise, který musela poslat teď někdy. To znamená, že dostaly informace ze světa! A určitě by to fungovalo i naopak - poslat informace do světa!  Musela jsem si příkrýt pusu dlaní, abych nahlas nevykřikla radostí.

Bleskově jsem se postavila a vydala se za nimi.

,,Ehm, promiňte. " zavolala jsem na ně a obě se otočily.

,,Potřebuješ něco? " zeptala se s úsměvem na tváři starší z nich.

,,Nechtěla jsem vás úmyslně poslouchat, ale zaslechla jsem něco o dopise. Tak bych se jenom chtěla zeptat, jestli ti to zařídili vedoucí, nebo jak se ti povedlo." řekla jsem a snažila se zůstat v klidu.

,,Ano, došla jsem za nimi do chatky a normálně je o to poprosila. Chtěly vědět komu jdu psát, ale když jsem jim řekla že bratrovi, jehož žena čeká dítě, tak jim to nevadilo. Dokonce mi půjčili papír. " zasmála se.

,,Děkuji. Taky bych se totiž potřebovala zeptat rodičů, jak to doma vypadá. Máme teď nějaké rodinné problémy a mě mrzí že tam nejsem." zalhala jsem.

,,To chápu, určitě ti vyjdou vstříc jako mně. Ale nelekej se, že to bude trvat dlouho. Já ten dopis odeslala hned během prvního týdne a odpověď přišla teprve včera." usmála se.

Rychle jsem se s nimi rozloučila a s nadšeným výrazem na tváři jsem se rozběhla za klukama na pláž. Už pár hodin nepršelo, ale svítilo sluníčko a písek za tu dobu stihnul uschnout a ohřát se.

,,Mám to!" křičela jsem na ně už z dálky, protože jsem měla fakt obří radost. I oni budou štěstím bez sebe.

,,Co? Krámy?" smál se mi Shane.

,,To bych se tak neradovala." věnovala jsem mu úšklebek a pokračovala dál.

,,Pošleme dopis rodičům Roba nebo komukoliv, kdo na ně má kontakt. Jedna ženská odsud psala svému bratrovi a dokonce ji sem doručili i odpověď! Teď jsem to zrovna zjistila." vysypala jsem ze sebe.

Oba dva překvapeně koukali mým směrem a nejspíš uvažovali, jestli to fakt bude fungovat.

,,Cat, to je geniální! " široce se usmál Shane a v očích se mu lesklo nadšení.

,,Já vím. " zasmála jsem se.

Pak ale Shane udělal něco dost nečekaného. Postavil se, přehodil si mě přes rameno a než mi došlo co jde dělat,  byl po kolena v moři a pořád pokračoval dál.

,,Stůj, ty idiote!"

,,Musíš to nějak oslavit a koupel je to pravý. " zasmál se a poplácal mě po zadku, který měl vedle hlavy. Super.

,,Nešahej na mě! " vyjekla jsem a začala ho mlátit do zad. Dokonce jsem měla i dobrý výhled na jeho zadek,  protože se mu na něj pod vodou přilepili šortky. Hezký. Ale nesmím zapomenout že zrovna teď visím na jeho rameni.

,,Tohle je moje poslední oblečení, už si ho nechci namočit. " prosila jsem. Tohle by snad mohlo zabrat.

,,Tvoje úplně ne." odfrknul si.

,,Dobře, tak tričko je Bradovo." protočila jsem oči, i když to nemohl vidět.

,,Já ti něco půjčím, neboj." zašklebil se a opravdu to udělal.  Hodil mě do vody.

Co nejrychleji jsem se vynořila a probodla ho pohledem. Do poslední chvíle jsem myslela že to fakt neudělá. Ani jsem tu nedostala na dno! A voda byla příšerně studená. Zabodávala se do mě jako žiletky.

Natáhla jsem ruku a naštvaně mu cákla vodu do obličeje. Bohužel to s ním ani nehnulo a dál se smál. Tentokrát jsem natáhla obě ruce až k němu a snažila se potopit mu hlavu. Ale zapomněla jsem, jakou má proti mně sílu a že dostane na zem. To znamenalo, že pořád stál a měl suché vlasy.

,,To byl chabej pokus, kočko." vysmál se mi do obličeje.

Počet slov: 1112

Nevěřím tomu, že jsem opravdu napsala další část 😂 Doufám že se líbila a děkuji za podporu!