Selected to paradise

-29-

Pohled Cat:

Stálo nás to všechny velké úsilí, ale nakonec jsme se shodli, že se vrátíme do tábora. Krabiček jsme měli žalostně málo a jídla ještě míň. Takže by to nedopadlo dobře. Na zmrzlinu jsem sice pořád měla chuť, ale budu to muset nějak vydržet.

,,Hele! Schovejte někam tu zelenou krabičku, protože ty batohy budeme určitě vracet." řekl najednou Shane a prudce zastavil, asi si na to teď vzpomněl.

Jelikož jsem šla hned za ním, narazila jsem do něj, ale rychle ustoupila dozadu, jakoby se nic nestalo. On se na mě podíval a pobaveně zakroutil hlavou.

Na moment jsem zavřela oči a zhluboka se nadechla, abych se uklidnila. U tohohle kluka mě fakt dokázalo rozčílit úplně všechno. Hlavně v poslední době.

Věděla jsem totiž, že se dokáže chovat i normálně. Starostlivě. Mile. Prostě jinak než doteď. Chtěla bych, aby se pořád choval tak, jako když mě našel samotnou v lese. Opravdu hodně. Teď se choval jako naprostý debil.

,,Někam ji prostě polož!" mávnul rukou Cole a hned se zase rozešel dál.

Pokrčila jsem sama pro sebe rameny a Shana obešla a pokračovala za Colem.

,,To mi nikdo nepomůže?" ozval se ublíženě.

,,To zvládneš." řekla jsem sladce a zamávala na něj.

Zamračil se a naštvaně se otočil. Fajn, občas jsem ho taky provokovala, ale nikdy jsem to nemyslela zle.

Navíc jsme už mezi stromy viděli oceán, takže se ani neměl kam ztratit. Po pár minutách se k nám připojil a šli jsme stejně pohromadě.

Došli jsme do tábora a překvapilo mě, jak málo lidí tu zatím bylo. Přitom jsme tam vydrželi týden a dva dny, což mi přijde super. Nečekala jsem tak dlouhou dobu. To, že Rebecca a Rob zmizeli mělo výhodu. Zbylo na nás víc jídla! O dva lidi míň se hned pozná.

Cole se zeptal jedné paní, která seděla v slaměném klobouku na pláži, jestli se máme někomu nahlásit, že jsme se vrátili zpátky.

,,Jo, běžte to říct někomu z vedoucích, to stačí. Hned od zítra budete ale trénovat. My chodili plavat i když tu byla naše skupina sama." řekla mile.

,,Děkujem." usmála jsem se na ni.

,,Dojdete tam někdo?" rozhlédla jsem po klukách.

Pak jsem si ale vzpomněla, že naposledy tam byl ten hezký kluk. No, spíš chlap než kluk, protože nebyl zas tak mladý. Ale krásnej byl!

,,Víte, co? Já tam dojdu." nabídla jsem se rychle.

Cole i Brad byli rádi a hned odešli pryč, narozdíl od Shana, který mě podezřívavě pozoroval.

,,Co je?" vyštěkla jsem.

,,Nic." nadzvedl nevinně obočí a když odcházel, celou cestu se šklebil.

Možná že mu to došlo. To je jedno...

Rozešla jsem se k chatkám a zaklepala na tu co posledně. Rychle jsem si ještě prohrábla rozpuštěné vlasy a srovnala tílko. Doufala jsem že otevře on!

Dveře se pomalu otevíraly a já čekala, kdo vykoukne. Nebyl to ale ten, kterého jsem chtěla. Achjo. Podívala jsem se na chlapa, který nás měl jednou na plavání a následně mu oznámila co jsem chtěla. Hned jak jsem mu nadiktovala naše čísla, zabluchnul a mně nezbývalo nic jiného, než se vrátit.

,,Nějaká zklamaná." ozvalo se mi najednou za ramenem.

Nestál tam nikdo jiný než Shane.

,,Tys mě sledoval?" probodla jsem ho naštvaně pohledem. Tohle se mi rozhodně nelíbilo.

,,Ten mladej vousáč tam nebyl, co?" zasmál se a ignoroval mojí otázku.

,,Vousáč? Podívej se na sebe, vypadáš teď stejně!" odbočila jsem trochu od tématu. V tom jsem byla specialista.

,,Takže to znamená že se ti líbím i já?" řekl hravě.

,,On se mi nelíbí." ohradila jsem se rychle. Pravdou bylo, že byl hezký. A svalnatý.

,,To ti tak věřím." odfrkl si.

V tichosti jsme spolu došli až k chatkám, čemuž jsem se fakt divila.

Vešla jsem dovnitř a špinavá se svalila do postele. Hlavu jsem zabořila do peřin a šťastně vydechla. Těšila jsem až se vysprchuju a pak půjdu spát jinam než na zem.

,,Jdu do sprchy." oznámila jsem Colovi, který koukal z okna a vzala si do ruky opravdu poslední čisté oblečení, které mi zbylo.

,,Fajn." pokrčil rameny a ani se na mě nepodíval. Nevadí.

Došla jsem ke sprchám a k mému štěstí tam nikdo nebyl. Když jsem se pozorněji rozhlédla, na dvířkách od sprchy se něco zalesklo. To byl zámek!

Měla jsem chuť si nadšeně zapištět. Sice to nebyl doslova zámek, za prostě zavírání, které zamezovalo někomu otevřít sprchy z venku. Opravdu mi spadl kámen ze srdce. Ano, byla jsem hodně stydlivý člověk.

Rychle jsem zalezla do jedné ze sprch, zavřela za sebou a pak si minimálně 45 minut užívala čistou vodu. V tu chvíli mi ani nevadilo, že nebyla horká.

Když jsem konečně vylezla, cítila jsem plná energie a síly. Obě tyhle věci jsem v posledních dnech postrádala. Všichni lidé venku, kterých zase až tolik nebylo, mířili k jídelně, takže jsem tam šla taky. Nejspíš byl čas večeře.

Sedla jsem si k našemu stolu, který byl zatím prázdný a nemohla se dočkat jídla. Po chvíli přišli kluci a usadili se ke mně.

,,Tys byla celou dobu ve sprše?" zeptal se zničehonic Cole.

,,Jo? Kde jinde bych byla?" zamračila jsem se a nadzvedla obočí.

,,Byla jsi tam aspoň hodinu, už jsem se o tebe bál." vysvětlil Cole a já se nestačila divit.

Takže to nebylo třičtvrtě hodiny? Ups.

,,Aha. Nedošlo mi že tam jsem tak dlouho." pokrčila jsem rameny a vyrazila jako první pro jídlo, protože jsem tam už zahlédla kuchaře s talíři.

Dostali jsme kuřecí maso nakrájené na nudličky a k tomu obří hromadu zeleniny. Bylo to strašně dobré a já odtamtud odcházela naprosto spokojená a s plným žaludkem. Pak mi ji ale něco, nebo spíš někdo zkazil.

A překvapivě to nebyl Shane.

Počet slov: 928