Selected to paradise

-23-

Pohled 3.osoby :

Čtyři osoby seděli uprostřed lesa u malého ohně už několikátý den. Vládlo mezi nimi ticho, nikdo neměl náladu na povídání. Shaneovi chyběl Rob s kterým by si dělal srandu z holek, Cat zase postrádala Rebeccu. Necítila se v přítomnosti tří kluků zrovna dvakrát dobře.

Ani v hledání krabiček se této čtveřici moc nedařilo, protože se pořád hádali, kudy půjdou. Cat i Shane byli úplně stejně tvrdohlaví, takže zbytek týmu to měl s nimi těžké. Zatím jich našli pouze osm, naštěstí bylo v některých z nich jídlo. Zítra to bude přesně týden, co přežívají v lese.

,,Já jdu spát, jsem unavená. Dobrou." jemně se usmála fialovláska a výjimečně neposlala žádnou urážku směrem k Shaneovi.

,,Já jdu s tebou." postavil se taky Cole a poté co jim k ostatní popřáli dobrou noc zamířili ke stromům.

Provazy k nim byla připevněna plachta a tvořila střechu, pod kterou měli naskládané spacáky. Po dvou nocích totiž zjistili, že nad ránem padá rosa a pokaždé měli mokré hlavy a spacáky. To nebylo moc příjemné.

Cat už se ani neobtěžovala s převlékáním do pyžama. Po dnešku byla hrozně unavená, nachodili při hledání krabiček, v kterých doufali že bude nějaké dobré jídlo, minimálně 10 kilometrů. Cat na tolik pohybu nebyla vůbec zvyklá, osobně by klidně byla pořád na stejném místě, jenže cesta ke zmrzlině bohužel vedla přes hledání krabiček.

Lehla si do svého spacáku a po chviličce usnula.

***

,,Vzbuď ji Cole."

,,Vzbuď si ji sám!"

,,Ona mě za to zabije..."

,,Mě taky."

,,To není pravda. Jste kámoši."

Cat vzbudila hádka Cola a Shanea. Líně otevřela oči a protáhla se.

,,Ty nespíš?" divil se Cole.

,,Vzbudili jste mě oba." protočila oči.

,,Už je pozdě, musíme jít hledat další krabičky. Takže pohni." řekl Shane a při poslední větě Cat probodl výhružným pohledem.

,,Neboj se." odsekla mu rychle. ,,Udělali jste mi aspoň snídani?"

,,Nechali jsme ti půlku banánu. Víc toho nemáme, takže ty krabičky potřebujeme fakt nutně." křivě se usmál Cole.

,,Fajn, jdu se převléknout."

Vzala si na sebe kraťasy, ty které byli součástí uniformy, a neřešila, že byli zepředu natrhnuté. K tomu si musela vzít bílé tílko. Nic dalšího už na sebe neměla, jelikož kupičku věcí díky svojí blbosti zapomněla pod stromem v místě, kde byli předevčírem. A zbytek byl tak špinavý, že už se nedal nosit.

Když byla hotová, šla ke klukům, kteří zrovna řešili, jakým směrem se jejich skupina vydá. Pozdravila Brada a od Cola si vzala jídlo. Všechno už tady měli uklizené, tak šli sundat plachtu pod kterou všichni spali. Než vůbec fialovláska stihla dojíst banán, všechno už bylo sbalené a kluci měli na zádech své batohy.

***

Pohled Catherine:

,,Víte vůbec kde teď jsme?" zeptala jsem se unaveně po dvou hodinách chůze. Každý den jsem nachodili tolik kroků, že mě nohy budou bolet ještě týden.

Dokonce několikrát jsem se snažila kluky přemluvit, abychom se vrátili a vykašlali se na to, ale nikdo z nich i tom nechce ani slyšet. Jejich ego jim prostě nedovolí, abychom se vzdali...

Debilní kluci, já chci zpátky Rebeccu!

,,Neboj kočko, mám to pod kontrolou!" otočil se z čela skupiny Shane a mrknul na mě.

,,To bych neřekla. Ještě jsme nic nenašli." odpověděla jsem sarkasticky.

,,Ha! Koukejte, támhle je krabička!" ukázal nadšeně na větev Shane. ,,Vidíš?" pyšně vystrčil bradu mým směrem. Jen jsem na něj vyplázla jazyk a rozběhla se k oné krabičce.

Zvedla jsem ruku a snažila se dosáhnout na větev, bohužel jsem tam ale nedostala ani když jsem skákala. Nehodlala jsem se vzdát a chtěla vidět co je uvnitř jako první.

,,Ale, ale..." ozvalo se za mnou posměšně.

Naštvaně jsem se otočila a propálila černovláska nejhnusnějším pohledem, jakým jsem dokázala na tváři vytvořit. Jak bylo jeho zvykem, stál tak blízko, že moje oči byli v úrovni jeho hrudi. Musela jsem zhluboka polknout a násilím jsem odlepila zrak od jeho svalů v upnutém triku.

V Shanových očích bylo pobavení a mně rázem zrůžověli tváře. Trapas.

,,Ehm, mohl bys mi podat tu krabičku? Chtěla bych se tam podívat." řekla jsem příkře a ustoupila od něj o krok dozadu.

,,Pročpak si ji nepodáš sama?" provokoval mě dál.

,,Nejseš vůbec vtipnej. Laskavě se přestaň chovat jako idiot aspoň na chvilku. Jsem z tebe unavená!" nechtěně jsem vybuchla a pořádně ho bouchla pěstí do ramene.

,,Kdyby tady byli všichni tak vážný jako ty, už bysme se zbláznili. Někdo musí uvolňovat atmosféru, kočko." usmál se. Výjimečně úplně normálním úsměvem, který byl překvapivě hezký.

,,Jo a mimochodem, tvoje velikost má asi jen jednu výhodu - Co je malý, to je hezký." mrknul na mě a zase se přiblížil. Bože můj, on je tak trapný že to není možný.

Chvíli jsem na něj jen bez dechu zírala a přemýšlela o významu jeho slov. Pak jsem ale rázně zatřásla hlavou a konečně promluvila.

,,Já se zblázním z tebe! Teď mi podej tu krabičku." druhou větu jsem se snažila vyslovit naprosto klidně. Jeho poznámku o mé výšce jsem ignorovala.

Naštěstí už bez zbytečných keců natáhl ruku pro krabičku a potom ji po mně hodil. Hned jsem se pustila do jejího otevírání.

,,Poděkovat si asi můžu sám, že?" odfrkl si.

,,Trefa." mrkla jsem na něj a odklopila víčko krabičky.

Když jsem zahlédla její obsah, nadšeně jsem zapištěla. Byl v ní bochník chleba, tak velký aby se tam vešel a vedle něj leželo šest jahod. Nejspíš pro každého jedna.

,,Konečně pořádný jídlo!" ozval se mým pravým ramenem Cole. Netuším kde se tu objevil, ale neřešila jsem to.

,,Zamlouvám si Robovu jahodu." zasmál se Brad.

,,Já tu Rebeccy." vykřikla jsem rychle.

Hned jsem si jednu vzala a s přivřenýma očima ji strčila do pusy. Příjemná sladká chuť mě pošimrala na jazyku a já měla co dělat, abych spokojeně nevzdychla. Kluci se taky natáhli pro ovoce a vypadali, že jim chutná stejně.

,,Když jsme našli první krabičku, mužem si dát pauzu, ne?" zeptala jsem se a sedla si na kořen stromu.

,,Jdeme teprve chvíli, musíme toho najít víc. Jeden chleba nám na celý den rozhodně stačit nebude." promluvil po dlouhé době taky Brad.

,,Super!" řekla jsem ironicky a rozešla směrem, který jsme šli doteď.

Neřešila jsem, že nevím kam jdu, protože jsem chtěla být co nejdál od všech. Štvalo mě, že vůbec nebrali ohledy na to, že jsem holka a moje tělo je na nějaký větší pohyb zvyklé teprve tři týdny. Byla jsem unavená jak fyzicky, tak psychicky. Ani Cole už nebyl často na mé straně a radši souhlasil s kluky. Tohle všechno mi neskutečným způsobem vadilo.

Počet slov: 1062