Selected to paradise

-32-

,,Já ti za to dám co budeš chtít!" zamumlal zoufale Shane a zmáčkl mi rameno.

Setřásla jsem jeho ruku a pobaveně nadzvedla obočí.

,,Vážně? Například co?"

,,Já nevím co bys chtěla." rozhodil rukama do stran.

,,Tady je mi všechno na nic." pokrčila jsem rameny a dál jsem přišívala cedulky. Docela mě to začínalo bavit a hlavní bylo, že jsem přitom mohla sedět a nikdo po mně nechtěl nic náročného. Teda až na toho černovlasýho idiota, toho se nezbavím asi nikdy.

,,Ty seš náročná! Poprosím tě, nabídnu ti cokoliv a ty mi stejně nepomůžeš." zamračil se a jeho tón byl vyčítavý.

,,Na to, že chceš pomoct si měl myslet dřív, než sis prohlížel moje spodní prádlo." prohodila jsem klidně. Byla sranda pozorovat jeho zoufalý obličej.

,,Proč ti nepomůže Rose nebo Sandra?" navrhla jsem vzápětí, protože mi přišlo, že tím bych se ho mohla zbavit.

,,Za nima bych nešel. Řekl bych, že mě nemají zrovna v lásce, oblíbily si Cola." řekl naoko tajně.

,,A kdes vzal že já tě v lásce mám?" upřímně jsem se zasmála.

,,Mám oči, ne?" prohodil laškovně a našpulil pusu.

,,Tak to si zajdi na oční." odfrkla jsem si a odvrátila od něj pohled.

To by ale nesměl radostně vyjeknout. Znovu jsem se na něj podívala a zjistila, že se radostně usmívá. Chová se jako malé dítě.

,,Už vím! Ty mi přišiješ všechny ty cedulky a já ti za to udělám nejlepší masáž v tvým životě." pronesl hrdě.

Chvíli jsem na něj překvapeně zírala a pak se začala hystericky smát, stejně jako Brad, který nás nejspíš celou dobu poslouchal. Shane a masáž? Děkuju, nechci. To bych totiž nemusela dopadnout vůbec dobře. Shane se na nás zamračil a uraženě si překřížil ruce na prsou.

,,Čemu se smějete? Já jsem na to expert!" rozčiloval se.

,,Vždyť bys mi polámal páteř!" ohradila jsem se okamžitě.

,,To není pravda. Moje máma má masážní salón a něco jsem se od ní naučil." mrknul na mě.

,,Seš si jistej že to umíš?" podezřívavě jsem si ho prohlédla.

Pravdou bylo že mě masáž celkem lákala. Když jsem byla doma, chodila jsem na ně minimálně dvakrát za měsíc, milovala jsem to a byla jsem za to ochotná utrácet spoustu peněz. A zrovna teď mě ze spánku na zemi pořádně bolely záda.

,,Jo, jsem. Fakt." ujistil mě, tentokrát už vážně.

,,Tak fajn, ale nebude jen jedna, namasíruješ mě pokaždý, když budu chtít." vylepšila jsem jeho nabídku.

,,Žádný problém." usmál se nadšeně a na moji hromadu přihodil i jeho, která byla naštěstí mnohem menší.

Už se těším až budu přišívat jeho trenky. Achjo.

***

Nevím sice jak se mi to povedlo, ale všechno jsem stihla do oběda udělat. Společně s klukama, kteří mi na pláži dělali celou dobu společnost, jsme donesli oblečení tam, kam jsme měli a posadili se ke stolu do jídelny. Po chvilce se k nám připojil i vysmátý Cole, kterého jsem pořád ignorovala.

Dnes byl k obědu těstovinový salát s kuřecím masem, který naprosto miluju. Kluci se mnou moji radost nesdíleli, ale na to už jsem si zvykla.

Když všichni dojedli, zase do jídelny přišel vedoucí a začal nám říkat, jaký je plán na odpoledne.

,,Tak, teď vám vysvětlím, jak se bude celý tento výcvik vyvíjet dál. První a druhý týden jsme zjišťovali, jak jste na tom fyzicky a více méně jste se jen rozcvičovali. Třetí týden jste si vyzkoušeli pobyt v pralese, kde jste byli odkázáni sami na sebe.

Tento týden to bude něco jiného. Jak jste si možná všimli, většina z nás je veliteli nebo vojáky z armády Spojených států amerických. Proto se bude dneska a v dalších několika dnech výcvik nést v armádním duchu. Začneme za deset minut, takže všichni čekejte venku před jídelnou." domluvil a všechny nás přejel pohledem, z kterého jsem měla husí kůži.

Předtím jsme se rozcvičovali? Vážně? To nepřežiju, protože jsem málem zemřela už při tom prvním týdnu.

Zoufale jsem si položila čelo na stůl a odstrčila nedojedený salát. Přešla mě úplně chuť.

,,Můžu to dojíst, kočko?" zeptal se Shane.

,,Jo." zamumlala jsem a protočila přitom oči, ikdyž to nikdo vidět nemohl.

Ještě chvilku jsem seděla u stolu, ale když vyrazili kluci, přidala jsem se k nim. Ještě před dvěmi hodinami jsem měla super náladu. A teď? Pravý opak...

,,Pojďte za mnou!" zakřičel vedoucí a ukázal na druhou stranu pláže, kam jsme většinou chodili běhat.

Když jsme došli na místo, tak se stalo to, co jsem předlokládala.

,,Teď si dát 10 minut běhu. Poběžíte k molu a zpátky. Nezáleží na tom kolikrát, ale snažte se. Jestli uvidím někoho, jak se fláká, dostane přidáno. Čas běží od teď." písknul na píštalku a já než se probrala, všichni vyrazili.

Hned jsem se tedy rozběhla taky, ale s rychlostí jsem to nepřeháněla. Jen jsem se snažila nebýt poslední, což mi zatím vycházelo. ZATÍM. Naštěstí tu ale byla ta holka, z které jsme měli s kluky a Cat od začátku srandu. Takže byla poslední ona. Naštěstí už se ale přestala líčit a oblékat jako štětka.

Mým jediným štěstím bylo, že jsem si sem tam došla zaběhat i doma, v Richmondu. Teď jsem za to byla vděčná. 10 minut uběhlo docela rychle, ale zadýchaná jsem byla pořádně. Ruce jsem si opřela o kolena a zhluboka dýchala, abych zahnala otravné píchání v boku.

,,Teď se rozdělíte do dvojic a dáme si sedy lehy." zapískal vedoucí znovu na píšťalku.

No super, ještě kdybych někoho do dvojice měla. Naštěstí ke mně přiběhl Cole, protože jeho kámošky jsou spolu akorát do dvojice a na něj, stejně jako na mě, nikdo jiný nezbyl.

,,Cvičit budete vždy minutu, potom se vystřídáte. Budete se řídit mým pískáním..."

,,Dámy mají přednost." zazubil se Cole.

,,No díky." zamumlala jsem otráveně a lehla si do písku.

Cole si dřepnul na moje nohy, aby se mi lépe cvičilo. Hned co se ozval pískot, začala jsem se namáhavě zvedat. Nijak jsem nespěchala, protože proč se hned na začátku zničit, že? Chvíli jsem si tempo držela, ale každým cvikem to bylo horší.

To fakt nic nezvládnu? Pomalu ale jistě jsem začínala být naštvaná sama na sebe kvůli tomu, jak neschopná jsem. Celou dobu při cvičení jsem si ale opakovala, jak krásně plochý bříško budu mít.

Vysvodil mě hvizd vedoucího a s Colem jsme si prohodili místa. On si narozdíl od mě udržel svoji super rychlost celou minutu. A ani nevypadal unaveně.

Takhle to ještě nějakou chvíli pokračovalo, ale já se ke konci zvedla už jen párkrát, protože jsem měla břicho v křečích. Naštěstí si toho nikdo kromě Colea, který po mě házel lítostivé pohledy, nevšiml.

Vedoucí nám potom dal desetiminutovou pauzu, kterou jsem strávila ležením, které mi naprosto vyhovovalo. Následujícím cvikem byly mnou ze školy nenáviděné angličáky. I s klikem, když jste dole.

Teď už jsme v dvojicích být nemuseli a Cole mě dokázal úplně vytočit tím, že se vrátil zpátky k Rose a Sandře a mě tam nechal stát samotnou jako idiota. Dokonalý.

Vedoucí rozkázal, ať si těch angličáků dáme rovnou 50. Tak tohle bude teprve moje smrt...

Počet slov : 1140