Pohled Rebeccy:
Uběhlo několik dní a my tu jsme pořád pod zámkem. Jedinou změnou bylo, že nám občas donesli nějaké jídlo, ale tolik, aby zahnal náš hlad, rozhodně ne. A ta žárovka na stropě taky pořád svítila! Pomalu se to už nedalo vydržet, oba jsme měli všeho plné zuby. A to doslova.
Byli jsme špinaví, já měla nechutně mastnou hlavu a moje zuby nutně potřebovaly kartáček s pastou. U záchodu nebylo dokonce ani umyvadlo, takže jsme tu vážně žili jako dvě prasátka. Prostě katastrofa.
Možná to ale mělo brzy skončit, protože nás dneska navštívila ta ženská co posledně.
,,Už to začíná vypadat, že jste připravení na fotku. To mám radost. Dneska už je ale pozdě, takže přijdeme zítra." usmívala se na nás tím svým nechutným úsměvem a hodila po nás 2 jablka.
Nadšeně jsem se do něj zakousla a užívala si příjemnou chuť na jazyku. Přišlo mi to jako nejlepší jídlo na světě!
Žena už od nás zase odešla a zamkla za sebou dveře. Svůj pohled jsem otočila k Robovi, který seděl na své posteli a taky jedl ovoce. Upřímně? Vypadal fakt hrozně. Vlasy mu odstávaly do všech stran, pod červenýma očima měl tmavé kruhy a jindy červené rty byly bílé a popraskané. A taky zhubnul. Svaly na rukou docela zmizely a břicho nebylo tolik vyrýsované.
Já na to nebyla o moc lépe. Musela jsem vypadat tragicky. Ale bohužel, my dva jsme s tím nedokázali vůbec nic udělat. A to Roba, jakožto chlapa, štvalo že všeho nejvíc.
Pohled Cat:
Seděla jsem otráveně na posteli a sledovala Shana, jak se hrabe v mém kufru. Ano, to jsem mu dovolila. Podmínkou bylo, že se ani nedotkne kapsy s mým spodním prádlem, s čímž on překvapivě souhlasil.
Dokonce přemluvil Brada, aby mu pomáhal. Takže se tam hrabali oba a hledali něco, co by se líbilo vedoucímu, za kterým jsme plánovali jít. Takovou ponižující věc jsem dělala jen kvůli Robiemu a Rebecce. Pořád jsem na ně musela myslet.
Bradovi jsme řekli o všem, co Shane slyšel a on naštěstí souhlasil s mým nápadem, naneštěstí ale i s myšlenkou Shana na vyzývavé oblečení. Stejně, jako on, tvrdil, že to určitě pomůže. Proč vždycky chlapi drží při sobě?!
Jestli ne, tak ty dva blbečky zabiju! I když, Brada bych možná ušetřila, to je ještě dítě. Ehm, to by asi neslyšel rád...
,,Tohle vypadá celkem dobře." zvednul blonďák do vzduchu kus bílé látky.
Na první pohled jsem ani nepoznala, co to je, musela jsem počkat až mi to podá. Pak už jsem si vzpomněla. Ani jsem nevěděla, že s sebou tohle tričko mám. Bylo bílé a uplé, s vystříhem do V, přes který vedly jemné bílé tkaničky. Měla jsem ho docela ráda, ale moc částo jsem ho nepoužívala, protože já a bílá barva většinou nedopadla dobře. Jednou to bylo kafe, podruhé rajče, potřetí džus, ...
,,Fajn, dáme to stranou, ale ještě se koukneme po něčem jiném." mlaskl nespokojeně Shane a vrátil pohled do kufru.
,,Nic lepšího tam nenajdeš." odsekla jsem.
Měla jsem tu normální oblečení na denní nošení, ne žádné dokonalé kousky. K čemu by mi tu asi byly? Správně, k ničemu.
,,Náhodou, tohle by Cat určitě slušelo!" bránil svůj úlovek Brad a usmál se na mě. Úsměv jsem mu opětovala.
,,Copak jsem řekl že ne? Jen se chci podívat, co tady ještě schovává." mrknul na mě.
,,Po kolikáté ti říkám, že nic?" naštvala jsem se.
ČTEŠ
Selected to paradise
Teen FictionRozhodlo se, že z celých Spojených Států se vybere 30 lidí, kteří by byli v případě války nebo jakéhokoliv jiného nebezpečí dopraveni do bezpečí. Přihlásit se mohl každý, ve věku od 17-ti do 45-ti let. Úředníci z přihlášených osob vyberou ty, kteří...