Selected to paradise

-16-

,,Tak asi půjdeme dál, ne?" zeptal se Brad.

,,My už jsme taky tady." křičel běžící Shane.

Nebyl ale sám. Přes rameno měl přehozenou Cat, která se šíleně smála a zároveň ho mlátila pěstmi do zad. On ale nevypadal že by si toho všiml, natož aby mu to vadilo.

,,Dej mě okamžitě dolů!" křičela a nohou ho přitom kopla do tváře.

,,Auu!" zapištěl a chytil si obličej.

,,Patří ti to." vypraskla fialovláska.

Trvalo už jen chvíli co se takhle provokali, nakonec ji Shane sundal. Cat mu to vrátila pořádným kopnutím mezi nohy. On se následně naštval a jako první vyrazil dál. Cat se v rychlosti převlékla a pak jsme běžely, abychom dohnaly kluky.

Já si cestou konečně dojedla nakousané jablko, ale v břiše mi kručelo pořád. Šli jsme docela dlouho, Cat stihla uschnout, a stejně jsme nic nenašli.

Přestávalo mě to bavit, bylo horko, bolely mě nohy a začínalo být čím dál větší teplo. Na chvilku jsme zastavili a kluci nám dokonce bez řečí dopřáli klid na převléknutí do kraťasů.

,,Nechcete udělat ten oběd, holky?" zeptal se Cole, když jsme přišly.

,,Vařit má Rob." mrkla jsem na něj.

,,Fajn! Já jdu na to." nadšeně se usmál a sundal si batoh.

,,Kdo se mnou půjde pro dřevo? " rozhlédl se po nás, no nikdo se na to moc netvářil.

,,Já jdu." pousmála jsem se nakonec.

Kolem nás bylo volné prostranství, takže jsme museli chvilku jít, než se nám pod nohama začaly objevovat nějaké kusy dřeva nebo menší větve. Několik jsem jich stejně jako Robie vzala do ruky a nesla dál.

,,Hele, neslyšíš nějaké kroky?" zašeptal Rob a položil mi ruku na rameno jako znamení, abych zastavila.

,,Ne." řekla jsem tiše a zaposlouchala se do okolních zvuků.

Najednou se za námi ozvalo zašustění trávy a než jsem stihla cokoliv udělat nebo vykřiknout, přiložil mi někdo smradlavou látku na ústa a já v tu chvíli ztratila vědomí.

***

První myšlenka, co se mi vynořila v hlavě bylo to, že mě snad přejel válec. Hlava mi třeštila, nohy i ruce bolely, dech jsem měla zrychlený a musela jsem sebrat veškerou sílu na otevření očí. Byla jsem v malé místnosti, kam dopadalo světlo jen z malého okénka na levé straně, naproti byly kovové dveře a přede mnou už od pohledu vlhká zeď. Pomalu jsem se posadila na tvrdou kamennou podlahu a v páteři mi nepříjemně zakřupalo.

,,Už jsi vzhůru? " promluvil hlas za mnou.

Hlasitě jsem zaječela a rychle se otočila. Neskutečně se mi ulevilo, když jsem za sebou uviděla sedět a zády se opírat o zeď Robieho.

,,Robie!" vydechla jsem úlevně a položila si dlaň na hrudník, který se prudce zvedal a zase klesal.

,,Promiň, nechtěl jsem aby ses lekla." slabě se usmál a stoupnul si.

,,Kde to sakra jsme?" zeptala jsem se rozklepaným hlasem.

,,To netuším. Někdo nás musel uspat a dotáhnout sem. Už jsem vzhůru asi půl hodiny, ale za tu dobu tady nikdo nebyl a nikoho jsem neviděl. " bezradně pokrčil rameny a promnul si oči.

,,Co budeme dělat? " zeptala jsem se vyděšeně.

V představy, že nás někdo někam zavřel, se mi sevřel žaludek a ruce se mi rozklepaly. Kdybych neseděla, tak se mi asi podlomí kolena a já spadnu na tu ošklivou tvrdou podlahu, která mě neuvěřitelně studí do zadku.