Selected to paradise

-46-

Cat:

Další den jsme boxovat šli. A ano, celé dopoledne, kdy jsme trénovali všelijaké údery a chvaty byl mým imaginárním cílem Shanův obličej. Zmetek jeden. Včera jsme spolu už zbytek dne nemluvili a já ho jen probodávala očima vždy, když jsme měla příležitost. On se jen smál, ostatně jako vždycky.

Kluci tohle vždycky berou jinak. Nemyslím zrovna tu moji situaci, ale obecně tyhle "jednorázovky". Kluk je svými kamarády za to chválen, řekla bych až skoro uctíván a všichni ho mají za frajera, že tu danou holku dostal. Nesnáším tenhle typ kluků. Za to holka, když udělá něco takového, hned je z ní děvka a kdoví co dalšího. Rozhodně ji nikdo nepochválí, spíš se stane terčem pomluv. A to nechceš.

,,Cat, jsi na řadě." Ozve se za mnou najednou Carly.

Prudce zamrkám, protože moje myšlenky zůstaly zaseknuté u nerovnoprávnosti žen a můžu v tomhle směru.

,,Promiň, jen jsem se nad něčím zamyslela." Omluvně jsem se usmála a převzala si od ni boxerské rukavice. Naštěstí nám dnes ráno vrátili vyprané oblečení a dokonce zrušili povinnost nosit uniformy. Nejspíš si konečně uvědomili, že  není možné je nosit každý den aniž by je mezitím někdo vypral. Jupí! Zápach potu tu byl doteď na denním pořádku.

Utáhla jsem si rukavice suchým zipem, postavila se do postavení, které nás učili a začala jsem konečně dělat to co mám.

Prvním krokem byla rána pravou rukou do úrovně čelisti, rychle následovaná levou rukou mířící do spodní části pytle. Tam jsme si měli představit břicho protivníka. Poslední části této krátké obranné sestavy byl silný kop do spodku pytle. Tam kde má náš cíl rozkrok. Tohle jsme museli zopakovat pětkrát za sebou a poté se vystřídat. Ten z dvojice kdo zrovna necvičil tak držel pytel. I to bylo dost těžké, takže vlastně žádný odpočinek.

,,Tímhle bys neublížila ani mouše, snaž se trochu." Křikl po mně vedoucí posměšně a opovržlivě se na mě podíval.

Zatnula jsem zuby, abych po něm neskočila a neudělala si boxovací pytel z něj. Aspoň mám místo Shana nový cíl. Jeho.

Naštěstí asi 2 minuty poté nám oznámil, ať si dáme dvacet kliků a jdeme na oběd. No, řekneme že o daný počet kliků jsem se pokusila, i když neúspěšně. Tak patnáct jich bylo poctivých, při zbytku se vedoucí zaměřil na někoho jiného a mě nechal na pokoji, takže jsem mohla nenápadně podvádět.

Cestou na oběd jsem se připojila ke Carly a její kamarádce Molly. Shane s Bradem šli kousek od nás s Lukem a dalšími jeho kamarády. Vypadali starší, ale víc jak 30 jim určitě nebylo. Carly celou cestu mluvila o kondicionéru na vlasy, který včera nechala v koupelně a někdo jí ho ukradl. Ta holka moc inteligence nepobrala, ale občas se s ní dá normálně povídat. Já potřebuju taky nějakou ženskou společnost, jinak bych se z kluků zbláznila.

K obědu byla kuřecí prsa se spoustou čerstvé zeleniny, která byla příjemně osvěžující. Sice nebylo takové teplo jako v minulých týdnech, ale rtuť v teploměru u jídelny pomalu ale jistě přesáhla 30 stupňů.

Když měli všichni snědeno, zase jsme se vrátili k boxovaní. Než jsme se každý rozešel ke svému místu, vedoucí se asi rozhodl že nám dá další přednášku.

,,Jak jsem na vás koukal, docela vám to jde. Nejlepší obranou je ale utéct. My se ale musíme naučit bránit, pokud se nám útěk nepodaří. Pak je dobré se nenechat chytit do držení nebo zůstat v rohu. Pokud vás bude chtít někdo unést..." Začal větu a já mu do ní bezmyšlenkovitě skočila.

,,S tím máte zkušenosti, že?"

Když mi došlo, co jsem právě vypustila z pusy, měla jsem chuť se profackovat. Do hajzlu. Tak teď jsem to celé posrala. Ruka mi vystřelila k puse, jakobych se snažila vzít zpět to co z ní vypadlo. Pozdě.

Opatrně jsem zvedla oči ze země, kam jsem doteď koukala a zjistila, že vedoucí mě zlostně probodnul očima. Jinak ale mou poznámku ignoroval a začal dál mluvit, já ho ale nedokázala vnímat.

Všichni ostatní na mě divně koukali nebo mě ignorovali taky. Za to Shane se tiše smál a nachápavě kroutil hlavou.

,,Kde se to v tobě vzalo, kočko?" Smál se.

,,Sklapni. Chápeš že teď mě budou nenávidět ještě víc?" Řekla jsem vážně a probodla ho pohledem. Hlas se mi třásl a plíce jsme měla sevřené strachem. Bože, co jsem to udělala?

,,To asi jo, ale nasralo ho to." Křivě se usmál a v očích se mu mihlo něco jako soucit.

Když jsem shlédla dolů na svoje ruce, klepaly se jako snad nikdy. Vlastně jednou jo. Ten osudný den, kdy jsem vešla do bytu plného kouře... V tuhle chvíli jsem měla stejné pocity, jen méně intenzivní.

Možná to zní jako nesmysl, ale úplně vážně se bojím o svůj život. Oni unesli člověka...

,,Tak se dejte do toho!" Vedoucí zatleskal a tím mě vytrhl z myšlenek. Zmateně jsem se rozhlédla co ostatní dělají a šla za Carly, protože budeme nejspíš pracovat zase ve dvojicích.

***

Unaveně jsem se dopotácela na kraj pláže, přetáhla si přes hlavu tričko a jen ve sportovní podprsence jsem se svalila do písku. Věřte mi, že takhle namáhavý odpolední trénink jsme ještě neměli. Obávám se že to je způsobené mou poznámkou, co jsem vedoucímu hned na začátku řekla. Dělali jsme další techniky z boxovaní, potom spoustu kliků, dřepů, sklapovaček, angličáků a nakonec jsme běhali. Takových kilometrů jako dneska jsem v životě neuběhla.

Bylo mi ukradené že se mi písek nalepil na zpocená záda i do vlasů, hlavně když jsem mohla ležet než půjdu na večeři. Napravo ode mě se ozvaly těžké kroky. Byl to Shane s Bradem. I oni vypadali utahaně a to už je co říct.

,,Já bych radši chodil do školy než tohle." Zasténal Brad a neelegantně si lehl vedle mě.

,,Já bych taky radši pracovala." Souhlasila jsem s ním. Na jednu stranu to tady byl odpočinek ale zároveň zatraceně náročný.

,,Ty pracuješ?" Zeptal se překvapeně Shane. Podepřela jsem si rukou hlavu, abych na něj viděla, jestli si ze mě dělá srandu nebo to myslí vážně. Výjimečně jsem v jeho očích neviděla provokaci ani nic jiného, což je vlastně dost divný.

,,Čemu se na tom tak divíš?"

,,Myslel jsem že seš na vysoký." Pokrčil rameny.

,,Dva roky jsem tam byla, ale nebavilo mě to. Potom přišel jeden kamarád s tím, že před pár měsíci založil nahrávací společnost a otevřel v našem městě studio. Nepočítal, že bude mít takový úspěch a sám to nezvládal. Takže pracuju u něj jako sekretářka, asistentka, účetní a všechny takovéhle pomocné pozice dohromady. A hudba kterou tam celé dny poslouchám je takový příjemný bonus." Usmála jsem se při vzpomínce na svou práci, která je úžasná. Myslím že člověk má štěstí když natrefí na práci, která ho naplňuje a zároveň uživí.

,,Tak to jo. Zní to docela dobře." Mrknul na mě Shane.

,,Už jste tam měli někoho známého?" Ptal se zvědavě Brad.

Až do večeře jsem jim vyprávěla své zážitky z práce a bylo to nakonec příjemné odpoledne. Dokonce i Shane byl v pohodě.

Počet slov: 1151

Děkuju moc za všechny hvězdičky a komentáře!!