Rozhodlo se, že z celých Spojených Států se vybere 30 lidí, kteří by byli v případě války nebo jakéhokoliv jiného nebezpečí dopraveni do bezpečí. Přihlásit se mohl každý, ve věku od 17-ti do 45-ti let.
Úředníci z přihlášených osob vyberou ty, kteří...
,,Všichni do vody, u první dráhy budou čísla 1, 2 a 3, u druhé 4, 5 a 6 a tak dále. " vysvětlil vedoucí.
Všichni jsme pomalu zamířili do vody. Byla překvapivě teplá a nebýt zvířeného písku, tak i čistá. Vypočítala jsem, že bych měla být první v páté dráze a Cat, jelikož měla číslo 10 ve čtvrté dráze.
S povzdechem jsem tam doplavala, protože po pár metrech jsem už vůbec nedostala. Proč nemůžu být o několik centimetrů vyšší?!
,,Ahoj." řekl někdo potichu těsně za mnou.
Hrozně jsem se lekla a ve vodě mi nějakým záhadným způsobem podklouzla noha a než jsem se nadála už jsem byla pod vodou. Slaná voda mě pálila v nose a já okamžitě zavřela oči, aby se mi nedostala i tam. Zachránily mě dvě jemné dlaně, které mě chytly za pas a zvedly z vody.
,,Nechtěl jsem tě vyděsit. " omluvně se usmál Robie.
,,Ale vyděsil." zasmála jsem se a protřela si oči.
Ani jsem si neuvědomila, že mě pořád drží za boky a proto jsem se s rudou tváří rychle odtáhla a otočila se čelem k vedoucímu. Akorát začal vysvětlovat co budeme dělat. Jeho dotek jsem ale pořád cítila na bocích.
,,Budete plavat jakým stylem chcete, kdo bude rychlejší, může se přeřadit před pomalejšího. Budete plavat dokud vás nezastavím. Tak můžete! " tlesknoul a povýšeně se usmál.
Podplavala jsem provaz a začala plaváním kraula. Plavání mě vždycky bavilo a bylo mým oblíbeným sportem, proto jsem se ani nedivila že jsem byla kousek před ostatními. Na konci jsem se otočila a plavala zase zpátky. Všimla jsem si, že za Robiem plave nějaký neznámý kluk. Byl ale docela dost pomalý, několik temp za Robiem.
Takhle v pohodě jsem byla ještě pár bazénů. Nedokázala jsem odhadnout jak dlouho plaveme, ale přes 3/4 hodiny už to možná bude. Začaly mě pomalu bolet nohy a břišní svaly, vystřídala jsem dokonce už všechny plavecké styly. Všimla jsem si, jak hodně lidí už po chvilkách odpočívá u krajů. Můj případ to zatím nebyl. Naštěstí. Pomalejším tempem jsem plavala dál a začínala být čím dál víc unavená.
Najednou se ozval ostrý zvuk píšťalky, proto jsem zastavila.
,,Stop! Stop!" zakřičel vedoucí.
Zrovna jsem byla na kraji bazenu u provazu, takže jsem se ho chytla a uvolnila se. Uf, všechno mě bolelo.
,,Jak vidím tak většina z vás je naprosto neschopná, proto budu tak hodný a dovolím těm, co už nemůžou tak hodinovou pauzu. Potom ale budete plavat dvakrát tolik, kolik by jste plavali kdyby ste pokračovali teď. Rozmyslete si to a kdo chcete, můžete jít. Za hodinu tady všichni budete a vystřídáte se." dokončil svůj dlouhý proslov vedoucí.
Zůstala jsem v bazénu a ani se nehla. Zvládnu ještě plavat, narozdíl od Cat, která okamžitě podplavala provaz a vzdalovala se pryč. Když se na mě koukla, mávla jsem ji. Ona se jen omluvně a zároveň unaveně pousmála. Společně s ní vylezli všechny ženy a i někteří muži, včetně Colea. Vážně mě tu nechaly jako jedinou holku?
,,Seš dobrá, když si neodešla." promluvil hlas za mnou. Poznala jsem že to byl Robie, tak jsem se na něj otočila.
,,Doufám že to uplavu a nebudete mě muset zachraňovat." zasmála jsem se.
,,Já bych ti dal klidně umělý dýchání, kdyby ses fakt utopila." ozval se z vedlejší dráhy Shane.
,,To mě radši nechte umřít." hraně jsem se zhrozila.
,,Nedělej že bys nechtěla." mrknul na mě pro změnu Robie.
,,Nemusím to dělat." zasmála jsem se a dál už náš rozhovor nemohl pokračovat.
,,Tak můžete plavat!" zakřičel vedoucí a všichni jsme začali dělat to, co řekl.
Ten kluk co byl s námi v dráze odešel a Robie se přeřadil přede mě. Teď už se mi neplavalo tak dobře, velký podíl na tom měla vypracovaná záda Roba. S každým pohybem se mu svaly mírně napínaly. Nebyl nějak nechutně vypracovaný, že by měl svaly i na prstech na nohou, byl prostě akorát.
Radši jsem zrak zaměřila na něco jiného a nepřemýšlela nad ničím. Prostě jsem plavala jako robot. Úplně jsem přestala vnímat počet bazénů, které jsem už zvládla. Netuším jak dlouho jsme byli ve vodě, ale vedoucí řekl že to stačí, proto jsme všichni vylezli ven.
Až v tu chvíli jsem si uvědomila, jak neuvěřitelně jsem unavená. Nohy se mi klepaly, hlava motala a oči štípaly ze slané vody a ostrého sluníčka.
,,Nikam neodcházejte!" dnes už poněkolikáté zakřičel vedoucí. ,, Trojka dá protahovací rozcvičku." ukázal na muže.
Mohlo mu být okolo 25 až 30, byl lehce svalnatý a strniště spolu s tmavýma očima působily sexy. Byl vážně pohledný.
Všichni se rozestoupili aby měli dost místa na cvičení. Rychle jsem si stoupla až dozadu, aby na mě nikdo neviděl. Cvičit tady před tolika klukama v plavkách, vážně super. Po chvilce cviků jsem se cítila stokrát hůř než předtím. Možná byl ten chap co předcvičoval hezký, ale jinak byl příšerný. Horší cviky než nám zadával snad ani neexistují!
Když se konečně rozhodl, že už to stačí, vedoucí nám dal volno. Nejrychleji jak jsem dokázala jsem popadla ručník a šla k chatce. Cestou jsem potkala Colea s Cat a popřála jim hodně štěstí. Budou ho potřebovat.
Z chatky jsem vzala polštář a položila ho na lehátko, které bylo vedle ve stínu pod palmou ve vodorovné pozici. Neřešila jsem, že ho namočím, prostě jsem si na něj lehla čelem a po několika hodinách se konečně uvolnila. Za chvilku, kdy jsem takhle ležela, jsem se propadla do bezesného spánku.
Počet slov: 890
#vím že tahle je docela dost krátká, ale nemám vůbec čas a navíc mi došly předepsané kapitoly :((
#jsem moc ráda, že příběh čtete a snad se vám i líbí :3
#taky jste se tak těšili na pátek? Já už to v té škole nemohla vydržet :D
#užijte si víkend!
#P.S: tady jsou ty plavky Rebbecy :) i ta holka je její reálná představitelka❤
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
