Selected to paradise

-31-

,,Vstávejte!" rozlehl se naší chatkou mužský hlas.

Ignorovala jsem to a radši si peřinu přetáhla přes hlavu. Po tolika nocích strávených spaním na tvrdé zemi jsem potřebovala víc odpočinku. Klidně bych tu ležela celý den.

,,Cat, nezbyde na tebe snídaně." poklepal mi někdo na hlavu.

Někdo kdo zná moje jméno a jeho hlas mi nezní povědomě? Proto jsem vystrčila hlavu z pod peřiny a podívala se nad osobu nade mnou.

Byl to Luke. Ten strašidelný kluk, kterého jsem tu zatím viděla asi jen dvakrát. A jednou v autobuse, protože seděl se Shanem.

,,Ahoj." zamumlala jsem ze slušnosti.

,,Dobré ráno. Musím jít budit ostatní, ale koukej vstávat." mrknul na mě a zmizel pryč.

Protočila jsem nad ním oči a posadila se. Následně jsem si protřela oči a prohrábla vlasy.

,,Ahoj." řekli naráz kluci a já k nim zvedla pohled.

Oba už byli oblečení, ale neměli na sobě uniformy.

,,Čau, jaktože nemáte uniformy ?" divila jsem se.

,,Luke říkal, že si je prý dneska brát nemáme. Máme si vzít to, co je ještě čistý." vysvětlil mi Brad.

,,Aha." zamumlala jsem chtěla si znovu lehnout, ale zastavil mě Shane.

,,Nechci ti nic říkat, ale za čtyři minuty začíná snídaně."

Překvapeně jsem vykulila oči. To už je tolik hodin? Sakra. Rychle jsem vyhodila kluky ven a vzala si na sebe oblečení ze včera.

Vlasy jsem si stáhla do culíku, protože jsem si byla jistá, že by mi při tréninku překážely. Jak já se na něj netěšila... Modlila jsem se, aby nás neposlali plavat. To nenávidím snad nejvíc ze všeho, co tu děláme.

Když jsem došla do jídelny, překvapilo mě, že byla plná. Ještě včera večer nás tu bylo mnohem méně. Asi se museli ostatní týmy vrátit v noci nebo teď ráno. Buď jim došlo jídlo nebo našli všechny krabičky, což mi ale přišlo dost nepravděpodobné. Za takovou chvilku se to snad ani nedá stihnout, vždyť my jich měli něco málo přes deset. Možná ani to ne!

Přestala jsem se tím zabývat a radši jsem se pustila do snídaně. Dneska jsem se na ni těšila! Na stole totiž ležela miska plná jogurtu a vedle talířek s čerstvým ovocem. Mňam.

Kluci se na to sice moc netvářili, ale vím že byli doopravdy rádi, že vůbec něco mají oproti minulým dnům.

V momentě, kdy jsem si strčila do pusy poslední lžíci jogurtu, přišel do jídelny jeden z vedoucích a zatleskal.

,,Jen vám chci říct, že dopoledním programem nebude fyzický trénink, ale budete si přišívat cedulky s čísly na oblečení, které chcete vyprat. My to dopravíme do prádelny v nejbližším městě." řekl hlasitě a já měla co dělat, abych si taky radostí nezatleskala.

Za to kluci se začali smát.

,,Tak to chci vidět, jak já něco přišiju." protočil oči Shane.

,,Konečně něco, co vám nepůjde." vyplázla jsem na kluky dětinsky jazyk a nadšeně se usmála.

Dnešek by mohl být super.

***

Seděla jsem na pláži v písku, napravo ode mě ležela obří hromada oblečení a nalevo cedulky s číslem 10, které jsem k němu měla přišít. Slunce jemně hřálo a od moře foukal takhle ráno krasný čerstvý vzduch. Proč to tady není takové pořád?

Navlékla jsem si na jehlu nit a začala jsem s přišíváním nejdříve u spodního prádla, abych využila času, který tu trávím sama. Je mi totiž jasný, že kluci se začnou vztekat a za chvilku jsou tady s tím , že chtějí pomoct. Ne, vůbec je nepodceňuji. Šití mi docela šlo, takže se hromádka s prádlem zmenšovala. A kluci zatím ještě nepřišli, což mi připadalo jako úspěch.

Přemýšlela jsem, co bych teď zrovna dělala, kdyby mě sem nevybrali. Odpověď ale byla celkem jasná. To co každé léto. Pomáhala bych v kavárně mojí tety, která mimochodem dělá to nejlepší kokosové latte v celém Richmondu. V létě tam bývá plno a já si ráda přivydělám nějaké peníze při odpoledních směnách. Rozhodně jsem si na tu práci nikdy nestěžovala, protože jsem dostávala slušně zaplaceno, ale kdo by tam chtěl trávit každý den? Nikdo.

,,Kočko?" promluvil Shane za mnou a já sebou polekaně škubla.

Vůbec jsem si nevšimla že přišel. Otočila jsem se na něj a vedle něj byl i Brad.

,,Potřebujete něco?" ušklíbla jsem se a sklopila hlavu zpátky k šití. Ano, pořád jsem na ně byla naštvaná. Nejvíc tedy na Cola, ráno jsem ho dokonce ani nepozdravila.

,,Jo. Pomoct." usmál se Brad tak, jak to umí jen on. Nevinně a svým způsobem ještě dětsky.

Musela jsem se i já usmát nad tím, jak krásně se mi povedlo předpovědět tuhle situaci.

,,A s čím?" odložila jsem poslední kalhotky a byla jsem ráda, že přišli až když jsem tuhle část dodělala. Aspoň něco pozitivního.

,,Cat, ty to moc dobře víš. Nám to vůbec nejde, už jsem si úplně popíchal prsty!" upřel na mě štěněčí pohled Shane a strčil mi ruce před obličej.

,,Já ti věřím." odstrčila jsem pryč jeho údajně popíchané prsty.

,,Takže nám to uděláš ?" zeptal se nadšeně Brad.

,,Všechno ne. Ukážu vám jak se to dělá a pak už to zvládnete zase sami." usmála jsem se sladce a ironicky zároveň.

Brad se tvářil radostně, na rozdíl od Shana, který byl spíš otrávený.

,,Kočko, vždyť tobě to tak hezky jde!" našpulil pusu a rozhodil přitom rukama do stran. Nejspíš chtěl poukázat na věci kolem mě.

,,Taky ti nemusím pomáhat vůbec." odsekla jsem a probodla ho pohledem.

On nemůže být nikdy spokojený! Sledovala jsem jak protočil oči a sednul si vedle mě, stejně jako Brad.

Začala jsem u Brada. Ukázala jsem mu jak navléknout nit a jak pokračovat s šitím. Po pár minutách už to zvládal bez problémů sám. Nezapomněl mi ani poděkovat za pomoc.

Když jsem u něj skončila, obrátila jsem svou pozornost na černovláska. Při pohledu na něj jsem vzteky malém vybuchla. Seděl v tureckém sedu a vesele se prohraboval hromádkou mého spodního prádla. A tvářil se přitom dost zaujatě. Jak jinak.

,,Shane!" vykřikla jsem naštvaně.

On zvednul pohled od mých černých kalhotek, které zrovna držel v ruce a drze se usmál.

,,Jen jsem si to prohlížel." řekl. Jakoby ho to snad omlouvalo!

Oblečení jsem mu okamžitě vytrhla z ruky a zčervenala v tvářích. Já ho tak nenávidím...

,,Jestli si myslíš, že ti teď pomůžu, tak se pleteš." vyštěkla jsem prudce a radši jsem hned začala přišívat další cedulku na tričko.

,,No to ne! Cat, prosím!"

Počet slov: 1021

Moc vám děkuju za reakce na minulou kapitolu! Užijte si Vánoce a najděte pod stromečkem to, co si přejete <3