Selected to paradise

-41-

Pohled Cat:

,,Dobrý den! Všichni pojďte za mnou a já vám cestou vysvětlím, o co tento týden půjde. Protože jsme na vaší fyzické zdatnosti zapracovali už dost, přejdeme něčemu náročnějšímu. Budete se učit a trénovat souboje na blízko. Ideální by bylo, abyste po pár týdnech byli jako různí hrdinové, které znáte z filmů." dokončil svůj proslov vedoucí.

Dnes to byl ten, co se mi líbil když jsem ho poprvé viděla a který je zároveň spolčený s tou příšernou ženskou, takže už vidím jak mně a Shanovi bude přidávat cviky a na konci pro jistotu ještě přihodí trest. Vypadá to na skvělý den...

Po chvilce jsme došli na zvláštní mýtinu, obklopenou tropickými stromy. To by samo o sobě bylo normální, kdyby tam nebylo rozmístěno asi 15 boxovacích pytlů. Ty visely na železných držácích zabetonovaných do země. Co mě tady ještě překvapí?!

,,Aspoň mi předvedeš jak umíš boxovat." drkla jsem loktem do Shana. Ten se překvapivě zasmál a drknutí mi vrátil.

,,Budeš zírat." jen jsem nad jeho sebevědomím protočila oči a radši věnovala znovu pozornost vedoucímu.

,,Nejdřív si dáme klasickou rozcvičku, potom se rozdělíte do dvojic a budete trénovat základní boxerské údery. Já vám je vždycky předvedu a vy je po mně budete chvíli opakovat. Takhle bude vypadat celý dnešek." řekl a zákeřně se usmál.

,,A co když už to umíme a nepotřebujeme trénovat?" vykřikl nahlas nějaký chlap.

,,Tak mi to pojď předvést." zasmál se vedoucí a pokynul mu rukou, aby za ním přišel.

Ten z toho byl docela překvapený, ale po chvíli váhání přeci jenom předstoupil před vedoucího. Byl to jeden z těch svalnatců, kterým bylo asi okolo třiceti a všechny úkoly, co nám tu zadávali zvládal i se zavřenýma očima.

,,Dej mi pěstí." vyzval ho vedoucí.

,,To nemůžu, dáte mi trest." namínul.

,,Trest ti dám, když nesplníš rozkaz. Dělej." zamračil se.

Svalnatec si nervózně přešlápnul z nohy na nohu, ale nakonec se odhodlal přijít blíž. Několikrát si rukama zaboxoval do vzduchu a potom se napřáhnul na tvář vedoucího. Ten ale ránu dokonale vykryl a jednou pořádnou ránou shodil svého protivníka na zem.

Všichni na to, co se právě odehrálo, zírali s otevřenou pusou.

,,Ještě někdo si myslí, že to dostatečně umí?" zeptal se vedoucí a pohledem přejel dav.

Pohled jsen stočila na Shana, který tvrdil jak hrozně to umí. Teď to tak ale nevypadalo. Místo očního kontaktu s vedoucím radši zíral do země.

Potom už se nedělo nic zásadního, rozcvička byla jako vždycky příšerná, ale horší bylo to další. Opět nastal mnou nenáviděný moment - najít si dvojici.

Radši jsem se do toho moc nehrnula, spíš jsem čekala kdo na mě zbyde.

,,Cat?" ozval se někdo za mnou. Rychle jsem se otočila a překvapeně jsem koukala na osobu přede mnou.

,,Ahoj Carly." pozdravila jsem nakonec.

,,Máš někoho do dvojice?" zeptala se mě.

Sice jsem tu holku skoro neznala, ale tímhle mi udělala radost. Konečně nebudu s nikým divným, jako se mi to dělo doteď.

,,Nemám, můžeme být spolu." usmála jsem se.

,,Tak super." vydechla si úlevně a společně jsme došli k jednomu z pytlů.

Vedoucí začal vysvětlovat základní postoj a v té chvíli můj mozek úplně vypnul. To se později ukázalo jako chyba, protože mi to moc dobře nešlo a už po dvou minutách boxování jsem myslela, že mi upadnou ruce. V televizi se to tak namáhavé nezdálo. Navíc jsem byla unavená a neskutečně mě bolela hlavu. Několik nocí, při kterých naspíte maximálně 5 hodin, se na člověku nějak projevit musí. A u mě to začínalo platit čím dál víc, na kruhy pod očima už nestačil ani korektor.

***

,,Tvým kámošům se asi nelíbí, že jdeš se mnou." řekla mi Carly, když jsme šli vedle sebe z pralesa na oběd.

,,Proč myslíš?" zeptala jsem se.

,,Pořád na nás divně zírají a mračí se. " podotkla.

,,To neřeš." mávla jsem nad tím nervózně rukou. V tuhle chvíli jsem si přála propadnout se pod zem, protože to od nich bylo hnusný a mně teď kvůli tomu bylo trapně.

,,Já vím že mě nemají rádi." řekla a usmála se.

,,Neznají tě, to neznamená že tě nemají rádi." odpověděla jsem. Pravdou bylo že ji fakt neměli rádi, ale jenom proto, jak se chovala první dny.

Dál náš rozhovor naštěstí nepokračoval, jelikož jsme každá zamířily ke svému stolu. Dneska byl k obědu opět nějaký salát s opečeným chlebem, takže jsem celou dobu poslouchala stížnosti Shana. Bradovi to naštěstí tolik nevadilo a Cole už se se mnou námi skoro přestal bavit. Vůbec jsem nechápala proč, já jsem mu přece nic neudělala.

Rychle jsem dojedla a šla do naší chatky. V tašce jsem vyhrabala prášky na bolest a jeden hned spolkla. Doufala jsem, že zabere rychle, jinak dnešek nepřežiju. Svalila jsem se do postele a zírala několik minut do stropu, protože jsem se bála, že po zavření očí uvidím mrtvého Philipa.

***

Prášek bohužel zabral jen zhruba na hodinu, zrovna jsem trénovala něco jako úder do břicha, když se mi natolik zamotala hlava, že jsem musela na chvíli zavřít oči.

To se později ukázalo jako chyba, protože mi pytel narazil do obličeje a já se skácela k zemi. Pár vteřin jsem měla před očima mžitky a když jsem konečně normálně viděla, skláněli se nade mnou snad všichni.

,,Žiješ?" zeptal se nevrle vedoucí.

,,Snad jo." zaskuhrala jsem a pomalu jsem se posadila.

Při pádu jsem si pořádně narazila zadek. Překvapila mě ale horká krev, která mi při tom pohybu začala vytékat z nosu. Rychle jsem si na něj připlácla ruku, ale ani to moc nepomohlo.

,,23, dojdi s ní na záchod a zastavte tu krev. Všichni ostatní na svoje místa, tady není nic ke koukání." rozkřikl se vedoucí a sám odešel pryč.

,,Můžeš se postavit?" zeptala se mě jemně Carly.

,,Jo, v pohodě. Jenom se mi zamotala hlava a ten pytel mě srazil." vysvětlovala jsem.

,,Aha, já si tě všimla až když si byla na zemi. Jdem na ten záchod." usmála se a pomohla mi na nohy.

Před odchodem jsem se ještě usmála na Brada, který mě starostlivě pozoroval. Ten kluk byl fakt nejlepší.

Na záchodech jsem si opláchla obličej a po chvilce zmizela i krev.

,,Nemáš hodinky?" zeptala jsem se blondýnky a opřela jsem se o zeď, protože jsem nebyla v pohodě, i když jsem to před chvílí tvrdila.

,,Mám, je 16:40. Proč?" zeptala se a starostlivě si mě prohlédla.

,,Tak to bychom tu mohly zůstat do konce tréninku, zpátky se mi už vůbec nechce." mrkla jsem na ni.

,,Souhlasím." přikývla.

Počet slov: 1063

Po dvou měsících konečně nová kapitola, ani nevím jestli tu ještě zůstal někdo, kdo to čte :D
Pokud jo, tak teď už by kapitoly mohly vycházet častěji, jelikož už jsem si opravila všechny špatné známky a konečně budu mít čas i na něco jiného, než na učení :D