Pohled Cat:
Ještě chvíli po skončení tréninku jsme v koupelně, aby naše zdržení nebylo tak nápadné. Poděkovala jsem Carly že se o mě postarala a každá jsme se vydala do své chatky. Jen co jsem otevřela dveře, začala jsem je zase zavírat. Shane mě ale přerušil.
,,Klidně tu zůstaň, já se nemám za co stydět." řekl a přidal svůj otravný úšklebek. Během toho si stihl úplně sundat tričko a začal rozvazovat tkaničku na šortkách.
,,Možná bys měl." zamumlala jsem spíš pro sebe a odvrátila od něj pohled.
,,Prosím?" vykulil oči mým směrem a ještě víc vypnul hrudník.
,,Nic, ty egoisto." protočila jsem oči. Dneska jsem neměla náladu na hádky, hlava mi pořád duněla a nos taky bolel.
Radši jsem si lehla do postele a zavřela oči, abych neviděla části Shaneova těla, které vidět nechci.
,,Půjdeš s náma na pláž, Cat?" zeptal se Brad.
,,Dneska ne, jdu spát." zamručela jsem.
,,Jako kdyby s náma někdy šla Brade, kašli na ni. Zajímalo by mě co dělá v noci." odsekl opovržlivým tónem Shane a z jeho hlasu jsem jasně cítila, že se mračí.
Nevěděla jsem co na to říct, Brada jsem měla ráda, ale bolest hlavy se na slunci většinou zdvojnásobila. Proto jsem se mu vyhýbala co to šlo.
,,Promiň Brade." špitla jsem.
,,Dobrý."
Po hodině překvapivě klidného spánku jsem si dala extrémně dlouhou sprchu. Hned jsem se cítila mnohem lépe. V čistém oblečení a s kručícím žaludkem jsem došla do jídelny a posadila se k našemu stolu. Pár lidí už to bylo, ovšem kluci ne.
Přišli po pár minutách a hned mi bylo jasné že rovnou z pláže. Bradovi kudrlinky pomalu usychaly a v tomhle momentu odstávaly do všech možných i nemožných stran. Za to Shane vypadal jako vystřižený z reklamy. Jak sakra může někdo vypadat tak dobře?! Snažila jsem se na něj moc nezírat, ale kdybyste viděli ty kapičky vody na jeho hrudníku! Pane bože!
,,Aby ti nevypadly oči, kočko." mrknul na mě, když si sedal.
,,Závidíš snad Bradovi jeho super sexy vlasy, na které jsem koukala?" sladce jsem se usmála, načež se Brad začal smát.
,,Samozřejmě." zašklebil se Shane. Moji výmluvu nejspíš prokoukl. Ups.
Tím naše konverzace skončila a začala se podávat večeře. Měli jsme obloženou celozrnnou bagetu, která chutnala dost dobře. Po večeři jsem si lehla venku do sítě a sledovala západ slunce. Sice jsem to za ty 4 týdny nedělala poprvé, ale pokaždé mi to přišlo naprosto okouzlující a dechberoucí.
Bohužel mě ale vyrušil Shane.
,,Víš že seš fakt divná?" pronesl zničehonic a posadil se na zem tak, abychom na sebe viděli. Překvapeně jsem nadzvedla obočí.
,,Proč?"
,,Za tu dobu co bydlíš s náma jsem si všimnul, že v noci často odejdeš pryč. Nevím na jak dlouho, protože vždycky usnu než se vrátíš." zasmál se a pokračoval dál. ,,Celou dobu jsem si myslel že se s někým scházíš venku, ale jediný kluk s kterým se bavíš kromě mě a Brada je Luke. No a včera jsi mě přesvědčila o tom, že Luke to fakt není. Takže by mě zajímalo, co chodíš pořád v noci dělat, když ti to stojí za tu únavu druhý den." řekl a podezřívavě se na mě podíval.
Sakra. Netušila jsem, že o tom někdo věděl a jak odpovědět. A to, že si myslel, že se scházím s Lukem, mě docela uráží, jen tak mimochodem.
,,Proč bych ti vůbec měla odpovídat?" zamračila jsem se.
,,Protože jsem za tebou přišel a slušně se zeptal?" tentokrát se mračil on.
Povzdechla jsem si a na chvíli zavřela oči.
,,Fajn, promiň. Napadlo tě, že jednoduše nemůžu spát?" rozhodla jsem se pro poloviční pravdu.
,,Nemůžeš spát?" vykulil oči. ,,Vždycky usneš ještě dřív než Brad dojde od vypínače světla do postele."
,,Jenže pak se probudím a nemůžu usnout." odsekla jsem. Proč je najednou tak zvědavý?
,,Cat, uvědomuješ si jak pošahaně to zní?" pokroutil hlavou.
,,Nikdo tě nenutí, abys mi věřil, ale ty si uvědom, že nemám jediný důvod lhát." řekla jsem klidně.
,,A to se prostě jen tak probereš uprostřed noci, zničeho nic?" pořád to nevypadalo že bych ho přesvědčila.
,,Začínáš být otravnej. Zeptal ses proč nespím a já ti odpověděla. Proč potřebuješ znát detaily?" zamračila jsem se a můj klidný zase zmizel.
,,Možná mám něco, co by ti pomohlo." usmál tím způsobem, kterým to umí jen on a podepřel si bradu rukou. Já jsem ovšem vůbec nechápala, co tím myslí. Mně totiž nepomůže vůbec nic.
,,A to něco je co?" opatrně, tak abych nespadla na zem, jsem se na síti posadila.
,,Prášky na spaní."
Pane Bože. Vážně řekl tyhle tři slova, o kterých sním snad dva týdny?! Musela jsem se hodně ovládat, abych šťastně nevykřikla. Takové nadšení, který se mi rozlilo hrudníkem jsem už dlouho necítila. Připadala jsem si uboze, když k životu potřebuji léky, ale touha po dlouhém a kvalitním spánku to rychle přebila.
,,To myslíš vážně?" zeptala jsem se nakonec překvapeně.
,,Naprosto. A když mi řekneš, proč se budíš, dokonce ti je i dám." mrknul mým směrem.
Aha. Měla jsem tušit, že jen tak to nebude. Na druhou stranu, nemusím mu přece říkat to podstatné, ne?
,,Mám noční můry. Pořád." stiskla jsem rty do jedné linky a zadívala se mu do očí.
Měl je přivřené, jakoby přemýšlel, jestli mi má věřit. Po chvíli, která se mi zdála nekonečná, promluvil.
,,Fajn. To mi zatím stačí."
,,Děkuju, Shane." řekla jsem upřímně.
,,Wow, tak to jsem nečekal." zakýval obdivně hlavou a rozesmál se.
,,Nech toho." zasmála jsem se taky a hodila po něm písek.
Jeho smích ustal a on se postavil.
,,Upozorňuju tě ale, že jich není moc, rozhodně ne víc jak na 2 týdny, takže by si ty své noční můry měla nějak vyřešit." zvážněl.
Dva týdny nebyly dlouhá doba, ale pořád lepší než nic.
,,O to už se nestarej, zvládnu to sama. Jen mi dej ty prášky." zamumlala jsem.
,,Vlastně už jsem ti je připravil na postel, tak nějak jsem tušil, že budeš spolupracovat." zašklebil se.
Idiot. V našem rozhovoru už jsem nepokračovala a místo toho vlezla zpátky do chatky. Shane za mnou nešel a Brad byl taky někde pryč, proto jsem se ničím, a hlavně nikým, nerušená mohla převléknout do pyžama.
Rychle jsem spolkla prášek a nečekala na kluky. Prostě jsem si lehla, zavřela oči a jak už řekla Shane, okamžitě usnula.
Počet slov: 1027
Ani nechci přemýšlet o tom, kdy byl naposledy nový díl. Fakt se stydím, ale dneska jsem se na to po dlouhé době vrhla a nový díl je na světě.
Snad se bude líbit!

ČTEŠ
Selected to paradise
Teen FictionRozhodlo se, že z celých Spojených Států se vybere 30 lidí, kteří by byli v případě války nebo jakéhokoliv jiného nebezpečí dopraveni do bezpečí. Přihlásit se mohl každý, ve věku od 17-ti do 45-ti let. Úředníci z přihlášených osob vyberou ty, kteří...