Selected to paradise

-20-

Pohled 3.osoby:

Brunet i brunetka spali poklidně každý ve svém spacáku, i když už byla celá místnost osvětlená ranními slunečními paprsky. Po minulém dni byli oba hodně unavení, nejdřív šli kus cesty pěšky, potom je někdo uspal a nakonec nedostali ani kapku vody a žádné jídlo.

Najednou se dveře otevřely a do místnosti vstoupil ten stejný velký muž, co včera.

,,Okamžitě vstávejte!" rozkřikl se nahlas.

Robie hned otevřel oči a zmateně se rozhlížel, když ale uviděl může, v rychlosti se postavil. Narozdíl od Rebeccy, která pomalu otevřela oči a když zahlédla to samé co Rob, začala rychle hledat po zemi oblečení.

,,Třináctko, tys neslyšela? Postavit! Hned! " zakřičela ta hora svalů.

Brunetka se muže opravdu bála, proto si jen ve spodním prádle stoupla a objala se pažemi. K její smůle si zrovna minulý den nevzala sportovní podprsenku, kterou jinak nosila pořád, ale měla normální, černou s krajkou po stranách. Bylo jí to maximálně nepříjemné, tváře ji zrůžověly když zjistila, že jsou na ni upřené rovnou dva pohledy.

Pod jedním z nich se jí zvednul žaludek a naskočila husí kůže zhnusením. Ten pohled rozhodně nebyl kluka, který stál také neoblečený vedle ní. Ten když uviděl jak na ní ten hnusný chlap zírá a kouše se přitom do rtu, rozhodl se že něco přeci udělá.

Opatrně ji vzal za paži a přesunul za sebe, aby na ní neměl výhled. Muž se zamračil a nespokojeně zamlaskal. Poté se otočil ve dveřích a ohnul se na zem pro tác, na kterém byly dva plátky chleba, kousek másla a voda ve dvou sklenících.

Jen co to Rebecca, vykukující za Robieho ramenem a on samotný uviděli, jako na povel jim hlasitě zakručelo v břiše. Muž to položil na zem a beze slova odešel, samozřejmě nezapomněl zamknout.

Rebecca si rychle oblékla oblečení a Rob, poté co odtrhl pohled od její krásné postavy, udělal to samé. Tam kde byli zavření i přes sluníčko, co tam svítilo bylo chladno a vlhký vzduch tomu moc nepomáhal.

Brunetka si sedala na zem k tácu s jídlem, když v tom jí něco došlo.

,,To přece není možný..." zašeptala zděšeně a přikryla si dlaní pusu.

,,Co?" zeptal se překvapeně Rob a přestal si mazat máslo na chleba.

,,T-ten chlap mi řekl třináctko!" zakoktala se.

Byla z toho všeho neskutečně moc zmatená a teď se tu ještě objevilo tohle. Znamená to snad že s tím mají vedoucí něco společného? Je to nějaká další část výcviku?

,,Jak to sakra může vědět? Vždyť to není možný!" byl snad ještě víc  zmatený Robie.

,,Já nevím!" rozhodila Rebecca bezradně rukama a snažila se vymyslet nějaké logické řešení.

Oba v tichosti snědli plátek chleba, který by nezasytil ani desetileté dítě.

,,Určitě už nás všichni hledají." pronesl brunet rozhodně do ticha.

,,Začínám o tom dost pochybovat. Už je to skoro celý den, co jsme pryč!" řekla tiše Rebecca.

,,Buď aspoň trochu optimistická, krabíku!" pocuchal ji vlasy Rob a krátce se zasmál.

,,Nějak to nejde..." povzdychla si.

Uběhlo několik dalších hodin, při nichž se vůbec nic nedělo. Sem tam spolu prohodili nějaké slovo, žádná velká konverzace se ale nekonala, ani jeden z nich na to neměl náladu. Dokonce za tu dobu nedostali žádné další jídlo ani pití. Rebeccu bolela z žízně čím dál víc hlava a začínalo se jí chtít na záchod. To byl ale trochu problém, protože žádný záchod v místnosti nebyl.

Když uplynulo několik dalších desítek minut, rozhodně se postavila a zamířila ke dveřím.

,,Co jdeš sakra dělat?" vyjekl Robie.

,,Jdu jim říct že se mi chce na záchod, protože už to nevydržím ani o minutu dýl!" prohlásila odvážně a zaklepala.

,,Fajn, tak buď opatrná." usmál se brunet.

Pořád ten stejný muž otevřel dveře a čekal, co Rebecca řekne.

,,Potřebuju na záchod, doveďte mě tam prosím." řekla stejným tónem jako předtím, jen na konci věty se jí třásl hlas.

,,Tak pohni." chytil ji chlap surově za zapěstí, vytáhl z místnosti a dveře zase rychle zabouchl a zamkl.

Než se Rebecca stihla rozkoukat jak to za dveřmi vypadá, prudce ji otočil obličejem ke zdi aby nic neviděla a na oči jí zavázal černou látku.

,,Poslepu se asi nevyčůrám." řekla ironicky.

Vůbec nechápala kde se to v ní vzalo, ještě ráno z něj měla takový respekt, že dobrovolně vstala ze spacáku neoblečená a teď? Byla drzá.

,,Co si to dovoluješ? Radši drž hubu nebo tě zavřu zpátky a záchod si udělej třeba z pravýho rohu, to už je mi jedno." řekl vztekle a za zápěstí ji vláčel po chodbách.

Procházeli okolo několika dveří, to ona ale nemohla vidět, než došli k těm, které ten chlap odemknul a následně do nich vešel. Rozvázal Rebecce oči a se slovy aby tam nebyla dlouho odešel.

Stálá v malé místnosti, jejíž zdi a podlaha byly pokryté bílými klasickými kachličkami. V jednom rohu byl záchod a u něj toaletní papír a dámské hygienické potřeby. Nad tím Rebecca doslova vykulila oči  a nechápala z jakého důvodu to tu je. Chtějí je tu snad držet půl roku nebo co?

V dalším rohu bylo umyvadlo s mýdlem, dvěma kartáčky na zuby a dokonce i pasta. Třetí roh byl tvořený sprchovým koutem, v kterém byly vyskládané sprchové gely, šampóny, žiletky a holicí pěny. Všechno dvakrát, jednou dámské a podruhé  pánské.

Někdo tedy nejspíš počítal s tím, koho budou věznit. Nechápala ale, proč tu měli takový "luxus".

Rychle si došla na záchod, protože dost času  strávila zíráním na to všechno co tu bylo. Potom si opláchla obličej a vyčistila zuby. Všechno dělala ve spěchu, aby tam nebyla podezřele dlouho.

Když otevřela dveře, opakovalo se přesně to, co předtím.

Počet slov: 918

Po pěti dnech nová kapitola! Sama nechápu jak jsem to stihla tak rychle! Co na ní říkáte? Máte nějaký nápad a kdo a proč je zavřel do "vězení "? Ráda si přečtu vaše komentáře! Užívejte si poslední měsíc a kousek školy! <3