The Second (Newt Scamander CZ FF)

Kapitola šestá - Šedá dáma

Opatrně jsem se posadila na dřevěnou lavici. V žaludku mi zase mohutně zakručelo. Po té vizi, plné smrti a zoufalství, to byl tak příjemný zvuk, až jsem se musela pousmát. Sice jsem byla stále ještě trochu vyděšená, ale na hrudi jsem cítila podivně prázdný pocit. Velká síň vypadala podobně zvláštně; prázdná, bez hloučků povídajících si studentů v ní prostě něco chybělo. Už dlouho jsem nejedla úplně sama, doma jsem byla nucená trávit jídla s rodinou a ve škole...

Dobře, řeknu to jednodušeji. Chyběl mi Newt a Leta. Chybělo mi jejich neustálé pošťuchování, narážky na naše různorodé koleje i teplo, které z nich vycházelo společně s příjemnou náladou. Vždycky jsme seděli tak blízko, jak to jen šlo, což zapříčinilo spoustu mokrých rukávů a spoustu zábavy. Bez nich to prostě nebylo ono. Palčivý pocit na hrudi se ještě rozšířil.

„Udělejte mi něco lehčího, prosím," zamumlala jsem směrem k zemi. Několik domácích skřítků se určitě začalo v kuchyni zabývat mou objednávkou, takže jsem teď mohla leda tak čekat. „Jo, a vodu s citronem, ne dýňovou šťávu."

Prázdnota obrovského prostoru byla prostě divná. Neměla jsem nejmenší tušení, kolik bylo hodin; moje kapesní hodinky zůstaly v brašně, a tu jsem pravděpodobně nechala v učebně přeměňování, když mě Newt omráčil. Mohla jsem jen doufat, že mi ji a zlaté vejce brzy donese. V opačném případě bych měla důvod být pořádně nervózní.

Přede mnou se náhle zjevil hluboký talíř plný polévky. Překvapeně jsem sebou cukla. To byli domácí skřítci tak rychlí? Ale potom mě do nosu udeřila její lahodná vůně, až se mi vnitřnosti zkroutily do rozechvělého preclíku. Příšerný hlad mě nutil vzít lžíci, jenže jsem se i bála. Pokud byla pravda, co říkal Weasley, dva dny jsem nic nejedla. Dokonce i ta polévka by mohla být špatný nápad. Jenže když ona tak hezky voněla...

V okamžiku, kdy vedle talíře přistál ještě teplý krajíc chleba, se moje sebevědomí zhroutilo jako domeček karet. Hladově jsem se vrhla na polévku, tak horkou, že jsem si spálila krk. Nevadilo mi to, naopak, mé útroby zpívaly rozkoší. V životě jsem neochutnala nic tak úžasného, skoro až orgasmicky dobrého, jako právě dopečený chléb a čerstvý vývar, to celé po dvou dnech půstu. Samozřejmě to nebylo příliš výživné, zato mě však skvěle zahřálo a pohladilo na duši. Neustálý pocit, že se rozpláču, kvůli vizi, nepřítomnosti mých přátel i přetrvávající bolesti hrudi, zmizel jako mávnutím hůlky. Zaplavil mě klid.

Teď už uvolněná jsem polkla další lžíci polévky. Skřítci se prostě vyznamenali. Chléb ve mně taky zmizel, takže jsem byla tak akorát připravená usnout.

Proplula kolem mě průhledná postava, oděná do staromódních šatů. Helena z Havraspáru, známá spíš jako Šedá dáma, elegantně zastavila přímo přede mnou. Její smutná tvář se při pohledu na prázdný talíř a drobky po chlebu zachmuřila ještě víc. Nenápadně jsem ho odsunula stranou.

„Přejete si?" otázala jsem se zdvořile. Duch mé koleje s námi téměř nemluvil, a když už, mluvila v hádankách. Nikdo netušil, proč je pořád smutná, protože to nikomu neřekla. Všem nám jí samozřejmě bylo líto, jenže co dělat s někým, kdo si nechce nechat pomoct?

„Ty jsi ta s prorockými sny, o které všichni mluví?"

Překvapeně jsem zamrkala. „Ano."

Ta otázka už mě začínala rozčilovat. Jsou lidé, co se stali známými díky tomu, že něco dokázali. A pak jsem tu já, věštkyně, která se prostě narodila a všichni ji s tím teď musí otravovat. Ano, jsem v Havraspáru, ano, mám věštecké sny, ne, není to obvyklé, ale taky to není vše, co se o mně dá vědět.

Šedá dáma naklonila hlavu na stranu. Jednou průhlednou rukou se dotkla tmavého místa na šatech. Tušila jsem, že tam je rána, co ji zbavila života.

„Slyšela jsem od ostatních, že jsi kvůli svým snům ochořela. Má matka se věštěním nikdy nezabývala, a já také ne. Považuji to za ztrátu času, něco, co s inteligencí nemá nic společného. Bohužel, Moudrý klobouk se rozhodl tě zařadit do koleje mé matky. Nepochopitelná volba. Avšak dnes je mým úkolem se o tebe postarat." Povzdechla si. „Pokud se dá o věštění zvědět cokoliv logického, tak to, že jen málo snů je přesným výkladem budoucna. Ty lehce poznáš od těch ostatních, protože jsou čisté. Zato ty ostatní jsou mnohem složitější a víc důležité."

Zmatení v mé tváři muselo být velmi jasně viditelné. Šedá dáma si znovu povzdechla. „Musíš se zamyslet nad každým snem. Většinou neuvidíš pravdu napoprvé. A hlavně se nenech zaslepovat city. Jestli chceš něčeho dosáhnout, měla bys žít sama, daleko od lidí, jen stále snít."

„No..."

„Vidím, že mé rady nebereš příliš vážně. Nedivím se ti – skutečně jsou zmatené, jenže to je celé věštění, proto ho nepovažuji za příliš hodnotné. Tvé sny se nikdy nemýlily, pokud mi mí přátelé nelhali. Z toho důvodu usuzuji, že jsi ještě nikdy neviděla důležitou vizi. Ta bude zmatená, příšerně zmatená, budeš se bát a bude ti zle. Věř mi, drahá věštkyně. Pokud máš skutečné věštecké nadání, budeš vážená mezi všemi kouzelníky. Musíš své sny ovládnout."

„Já... děkuju." Řeč Šedé dámy se mi ze začátku zdála podivná. Její nepřímé urážky by pro nezasvěceného byly možná neprůhledné, ale zrovna naše kolej se dokázala urážet skutečně velmi obratně, přičemž urážený velmi často ani nepoznal, že je urážen. Přesto se mi svým způsobem snažila pomoct. Do jisté míry se jí to i povedlo; rozhodně mě motivovala.

„Již půjdu. Studenti se ženou na oběd. Smím mít ještě jednu otázku?" zeptala se Šedá dáma.

„Samozřejmě."

„Newton Artemis Fido Scamander je jeden ze svěřenců Tlustého mnicha. Přátelíš se s ním. Je tomu tak?"

„Ano, ale co to má společného s..."

Tváří Šedé dámy na chvíli prokoukla Helena z Havraspáru, taková, jaká by měla být. „Zůstaňte přáteli."

Bez dalšího slova se otočila a prošla zdí pryč.

---------

Ach jo, je hrozný si po sobě číst předepsaný kapitoly. Inu, asi mě budete nenávidět... těšte se na zítřek >:D.

Jinak, moc děkuji všem, co mi píšou komentáře, dávají votes, nebo jen jednoduše čtou. Hrozně mě motivujete a díky vám se každý den těším, až sebou plácnu k počítači a budu zase psát. Budu ráda, když v tom budete pokračovat. Rozhodně se pak můžete těšit na další kapitoly :).

Kdybyste měli k příběhu jakýkoliv dotaz, můžete mi ho napsat do komentářů, ráda se s vámi pobavím. Jen nebudu odpovídat na otázky ohledně budoucího děje, protože nemůžu být jediná, kdo nesnáší spoilery :D.