The Second (Newt Scamander CZ FF)

Epilog

O 12 let později

„A proto navrhuji, aby byl tento muž připraven o všechny nelegálně držené tvory s okamžitou platností, bez možnosti jejich navrácení," dokončila jsem dlouhý dopis a převzala ho od brku, který se položil na stůl. Zamyšleně jsem pročítala jeho dokonalý rukopis a hledala krkolomná vyjádření, jež by vyslovená zněla dobře, ale na papíře už vypadala hůř. Šťastná, že jsem žádné nenašla, jsem se uvolnila a natáhla ruku po dalším z dopisů, které jsem ten den měla vyřídit - tenhle se týkal nezákonného lovce v Africe. Budu si na něj muset posvítit. Otráveně jsem si povzdechla. Afrika mě už po dlouhém studiu ani trochu nelákala. Přála jsem si zůstat v Anglii, ve svém malém obchůdku, z něhož jsem časem vybudovala něco jako útulek pro všechna zraněná nebo pašovaná magická zvířata. Dokonce i Ministerstvo kouzel nade mnou přimhuřovalo oči a občas mi pomohlo. Takhle jsem vyřadila ze hry několik Grindewaldových krotitelů. Snažili se do Británie přivléct draky a zaplavit nás chaosem. Nepovedlo se jim to jen díky mé rozsáhlé síti špehů.

Jenže toho dne má síť poprvé zklamala, a já kvůli tomu měla jít do akce. Poprvé po šesti letech. Nějak jim sem proklouzl čaroděj s obrovským zavazadlem plným pašovaných tvorů. Jen bůh ví, co s nimi zamýšlí, a jestli vůbec ví, jak s nimi zacházet. Mí špehové dokázali zjistit, že tento kouzelník prý pomohl americkému Ministerstvu zajmout Grindewalda. Tento pravděpodobně nesmírně mocný kouzelník byl důvodem, proč jsem se do toho měla vložit já osobně. Nehodlala jsem riskovat životy lidí, kteří riskují už tak dost jen tím, že mi pomáhají. Problém byl v tom, že kdyby mě porazil, nejspíš by se celá organizace, nesoucí název Découvrir albino, rozpadla. Bohužel jsem s tím nemohla nic dělat. Pokud ho nechám potulovat se po Anglii, mohl by způsobit nesmírné škody, zvlášť v časech války.

Znova jsem se pohroužila do dopisu, ale nakonec jsem ho s ještě otrávenějším výrazem odhodila. Kouzelníkova loď měla doplout do přístavu zhruba kolem půl šesté. Nebylo ani pět, měla jsem spoustu času, a tak jsem si vzala spis s tou trochou informací, co jsem o onom čaroději věděla, a pohroužila se do ní.

Jméno: Neznámé. Věk: Neznámý. Výška: Odhadem pět a půl stopy. Barva vlasů: Zrzek.

Neskutečně málo informací. Poklepala jsem si papíry pod spodním rtem. Nemám ani tušení, čeho všeho je schopný, může být stejně dobře mocný černokněžník, jako neškodný krotitel, co to umí jen se zvířaty. Je sice pravda, že dřív jsem byla s hůlkou obzvlášť dobrá, jenže ty časy byly pryč. Procestovala jsem svět a naučila se různé druhy magie, od bezhůlkové po míchání nesmírně složitých lektvarů. Dostala jsem spoustu darů od spřátelených kouzelníků, z nichž nejdůležitější bylo kouzlo zapomnění, kterým mě opředl jeden šaman v Jižní Americe. Jen díky tomuto kouzlu jsem byla schopná provozovat svůj podnik s takovou elegancí. Daní za to byla moje naprostá ztráta přátel a rodiny. Kouzlo znemožňovalo komukoliv si vzpomenout na mé pravé jméno, tvář, osobnost, cokoliv. Se špehy jsem komunikovala pomocí dopisů a fénixe, který se sem tam uvolil přenést nějaký vzkaz, ale to bylo vše. Jinak jsem byla zoufale osamělá, zavřená ve svém obchůdku, jen příležitostně obtěžovaná hosty. Poslední, kdo mi zbyl, byl pomalu umírající kentaur, kterému jsem nemohla nijak pomoci. Nelitovala jsem rozhodnutí nechat se tímto kouzlem opříst, avšak mrzelo mne, že si mě nepamatoval nikdo, koho jsem milovala. Bylo to tak však bezpečnější, jak pro ně, tak pro mě.

Škubla jsem sebou a podívala se na hodinky. Čtvrt na šest. Měla bych vyrazit.

Oblékla jsem si lehký pláštík s kapucí - bylo horké léto a pláštík mi zaručoval určité krytí před sluncem, takže jsem nebyla na ulici nápadná. Hůlku jsem taky mohla účinně schovat v rukávu a zároveň mi nebylo vidět do tváře. Dokonalá kamufláž, i když jsem ji nepotřebovala. Stejně si nikdo nemohl pamatovat, jak jsem vypadala.