The Second (Newt Scamander CZ FF)

Kapitola desátá - Volba

„Profesoři teď budou mít krátkou chvíli na rozmyšlení, kterého studenta by rádi vybrali. Ten se poté dostaví sem. Mějte na paměti, že tato příležitost je velmi důležitá pro pověst naší školy." V uších mi zvonilo tak hlasitě, až jsem téměř neslyšela. Dokázala jsem jen zděšeně zírat na sedícího ředitele.

Diana mi poklepala na rameno. „Savour na tebe zírá."

„Podle Pomfreyové bych se teď neměla stresovat," sykla jsem. „Nikam nepůjdu."

„Dorae Linge, jsi věštkyně. Ty odjakživa vystupovaly na veřejnosti. Smiř se s tím."

Jako první se postavil profesor Brumbál. Jeho impozantní zjev okamžitě ukončil veškerý hovor ve Velké síni. Studenti tajili dech, napjatí, koho na tuto čest vybere.

„Jonathan Charles Potter," řekl klidně. Velkou síní se rozlehl vzrušený šepot. Černovlasý mladík, pravděpodobně zhruba stejně starý jako já, se postavil, ramena hrdě narovnaná. Vypadal jako vhodný reprezentant. Sebejistý výraz ve tváři přesvědčoval všechny v místnosti, že skutečně má na to, aby svými schopnostmi uchvátil kohokoliv, kdo se na něj přijde podívat.

Dianu uchvátil rozhodně. Téměř jsem viděla, jak jí z koutku úst vytékají sliny, když pohledem pronásledovala pozadí zmíněného Pottera. Nahlas jsem zaúpěla. Od té se pomoci nedočkám.

Profesorka Puškvorcová následovala příkladu Brumbála a ladně vstala. Její nakrátko střižené vlasy se jí svezly po tváři. Pousmála se. Pro ni volba nebyla těžká.

„Newton Artemis Fido Scamander," prohlásila. Od Mrzimorského stolu se ozval nadšený potlesk. Nebyli příliš zvyklí, aby někdo vybíral členy jejich koleje do tak prestižní záležitosti.

Newt zkřivil rty do rozpačitého úsměvu a rychlým krokem se přesunul na pódium, přímo vedle profesorky Puškvorcové. Ta ho jemně poplácala po zádech. Rozdíl mezi ním a Potterem byl úsměvný; zatímco Potter byl spíš malý, s černými vlasy rozježenými kolem celé hlavy, Newt se tyčil dobrých osm palců nad ním, vlasy zrzavé, i když jistá podoba v jejich účesu tu byla.

Mladičká profesorka Merrythoughtová se nervózně zavrtěla na židli, než se postavila k svým kolegům a jejich svěřencům. To byla teprve drobná žena, zato však s tvrdými svaly a ještě tvrdšíma očima. Teď jimi přejížděla po Velké síni, jako by stále nebyla úplně rozhodnutá.

„Arion Zachariáš Smith." Její hlas téměř nebyl slyšet, přestože větší ticho už být ani nemohlo. Tahle volba mě překvapila... O Arionovi se nedalo říct, že by byl špatný v obraně proti černé magii, ale mistr také zrovna ne. Vynikal v otravování lidí, to ano.

Jeho neprovázel bouřlivý potlesk. Arion prostě nebyl oblíbený, dokonce ani nepocházel z významné rodiny, tudíž neexistoval důvod, proč by mu někdo měl zapáleně tleskat. Většina z Havraspáru byla spíš naštvaná, jelikož existovala spousta lidí, vhodnějších pro tento úkol. Soutěživý duch nás neopouštěl.

Sinister Frey, profesor, který nás v prvním ročníku učil létání, se přikolébal na pódium. Nohy měl trochu křivé, kvůli celoživotní praxi v létání. Nos, rozdrcený téměř na kaši od potlouků a úderů camrálem, tvořil na jeho tváři nevzhledný hrbol.

„Abraxas Malfoy," zahuhňal.

Od Zmijozelského stolu se ozvalo hlasité hulákání, plné nadšení. Plavovlasý mladý muž lehounce zkřivil rty. Vědělo se o něm, že je vynikající letec. Jeho vybrání by tedy nemělo být žádným překvapením, jenže to nijak nebránilo hadům, aby projevovali svou radost.