The Second (Newt Scamander CZ FF)

Kapitola třicátá třetí - Okamie

Vzhledem k tomu, že náš milovaný Wattpad trochu blbne a neukazuje kapitoly v celku, budu každou kapitolu ukončovat tímto:

--------

Pokud se vám to na konci neukáže, několikrát aktualizujte stránku, mělo by to pomoct :) Přeji pěkné počtení!

------------------------------

„Řekněte mi pravdu." Lili seděla na posteli přímo naproti kufru, ruce spjaté jako při modlitbě, zelené oči se jí blýskaly podezřením. Svázala si vlasy do tuhého ohonu, takže teď ze všeho nejvíc připomínala přísnou profesorku, která právě přišla na nějakou lumpárnu. Vyšplhala jsem ven, podala ruku Newtovi a kufr zavřela. Okamie by měla být v pořádku – nechali jsme ji blízko potůčku a do trávy jsme naházeli spoustu mušek, takže by měla vydržet až do rána. Jen pomyšlení na to, že si teď musí najít vlastní místečko, nás donutilo se vrátit zpět nahoru. Soudě dle přísného výrazu Lili to nebyl nejlepší nápad. „Vy nejste bratranec a sestřenice, že?"

Vrhla jsem vyčítavý pohled na Newta. Proč jí musel lhát? Teď nás zcela jistě vyhodí, pokud to rovnou nepůjde žalovat madame Clérisseau. To jsou mi tedy vyhlídky. Jenže on se ani nezačervenal, jednoduše mě objal kolem ramen a políbil na temeno hlavy.

„Ne. Chodíme spolu," oznámil jí s blahosklonným úsměvem. Strach mi zkroutil útroby do preclíku. Sbohem Krásnohůlky, sbohem Francie!

Dívka vydechla a přitiskla si prsty na spánky v hlubokém zamyšlení. Přistihla jsem se, že mám překřížené prsty. Nakonec oči otevřela, tvrdé jako dva jadeity, a tichým hlasem řekla:

„O ničem nevím. Dveře jsem si odhlučnila, protože jste mi řekli, že si budete povídat. Vzbudím vás v osm ráno, buďte prosím připravení. Dobrou noc."

Nevěřícně jsem zírala, jak se zvedla a ladným krokem odešla. Zanechala po sobě jen vůni drahého parfému a šátek, který stále zůstával ležet na posteli. Ona nás tu prostě nechala, chlapce a dívku, samotné na pokoji, bez jakéhokoliv dozoru. Samozřejmě, už jsme několikrát spolu bez dozoru byli, ale nikdy předtím jsme se spolu nelíbali. Z nějakého důvodu mě teď ta představa děsila víc, než kdykoliv jindy. Neměla jsem ponětí, co budeme dělat. Dřív bychom si povídali. Jenže teď...

Uvědomila jsem si, co obvykle dívky a chlapci v našem věku dělají, když mají pokoj jen pro sebe a dveře jsou odhlučněné, a zrudla jsem až ke kořínkům vlasů.

„Tohle bylo legrační." Newtův pohled se zakotvil na mé tváři, pravděpodobně připomínající přezrálé jablko. „Prostě šla pryč."

„Nemůžu uvěřit, že to vážně udělala," zahihňala jsem se rozpačitě a snažila vyhnat z hlavy tu představu. Ovšemže jsem četla erotickou literaturu, ačkoliv to bylo spíš kvůli Dianě, která je s oblibou zanechávala všude po pokoji. Ze zvědavosti jsem tehdy jednu otevřela, ty obrázky mi málem vypálily oči, tak byly... nemohu použít jiné slovo než žhavé. Od té doby jsem se spoléhala jen na čtení a vlastní fantazii, s čímž jsem si bohatě vystačila. Jenže realita je jiná a já se příšerně styděla za každý svůj nedostatek, počínaje postavou poznamenanou zálibou ve čtení, konče třemi dlouhými jizvami, táhnoucími se přes celý hrudník, včetně ňader. Nějak jsem si nedokázala představit, že bych je komukoliv ukázala, dokonce ani Newtovi, který je už vlastně viděl a v mnohem horším stavu. Přesto jsem se věděla, že bych se cítila zahanbená, což jsem nechtěla. Moje křehké sebevědomí nepotřebovalo ještě tvrdou ránu v podobě hnusu v jeho očích.