Bibiina záchrana a William u nepřátel

203 21 29
                                    

Pohled Sebastiana
   Frankie mě rychle vedl do jejich úkrytu. Skutečně nebyl daleko, jen nějaký kus od města. Jak jsem později zjistil, onen úkryt byla vlastně obrovská díra v podzemí, kam vedl rourovitý tunel s poklopem tak dobře zakrytým, že to snad ani možné nebylo. V tom vertikálně postaveném tunelu se nacházel žebřík dolů. Po něm jsme právě teď lezli, Frankie napřed.
   ,,Víš, kde by mohla být?" zeptal jsem se.
   ,,Jo, asi jo..." odvětil a dál už nikdo z nás nepromluvil. Neměli jsme chuť ani náladu. Bylo to tady moc úzké a příkré, takže se mi díky mé fóbii z uzavřených prostorů svíral žaludek, a ani pocit úzkosti mi nechyběl.
   Oddechl jsem si úlevou, jakmile jsme dorazili dolů, kde bylo přece jenom trochu víc místa. No dobře, trochu... trochu víc... prostě to bylo obrovské prostranství s nízkým stropem, takže jsem se musel trochu hrbit, abych se nějakou náhodou nepraštil do hlavy.
   ,,Kam teď?" chtěl jsem vědět.
   ,,Tudy," oznámil a rukou mávnul k jiné chodbě, do které jsme následně vešli. Na chvíli jsem při tom napětí zapomněl na svou zemřelou manželku a nebohého syna, který mi zůstal na krku. Ale pak se všechny ty pochmurné myšlenky začaly slučovat do sebe jako nějaká chemická směs a vytvořily změť smutku a ještě věští úzkosti než jsem měl tam v tom tunelu. Hrozné pocity začaly ovládat mé tělo a hlavu natolik, že jsem si myslel, že se z toho za chvíli zhroutím nebo přinejmenším omdlím.
   Došli jsme do další velké místnosti, v jejímž středu ležel malý, modrý králíček bez nohou. Na sobě měl jenom jakési potrhané tričko a cosi jako deku. Byla to holčička.
   Otevřela oči a pohlédla vzhůru. ,,Frankie..." vydechla zachraptěle a hlava jí tím stanula znovu na zemi s pořádným bouchnutím.
   ,,Bibi..." vydal ze sebe potichu Frankie a rychlým krokem za ní přišel, já ho následoval. Poklekl k ní a soucitně ji vzal do náruče. Posadil se a jakmile znovu otevřela oči, začal ji konejšivě utěšovat: ,,Oni tě tady nechali samotnou? Ti blbci... Ale už jsem tady, neměj strach... postarám se o tebe, moje nejmilejší..."
   Automaticky jsem ze sebe sundal vypůjčený batoh a vytáhl flašku s vodou. Frankie mi ji okamžitě vytrhl z ruky a svou kamarádku s ní trochu pokropil, aby se probrala. Pak jí dal samozřejmě napít. Musela mít žízeň, bůhví, jak dlouho tady musela být.
   ,,Ty jsi úžasný, Frankie... a kdo je ten druhý?" začala se hned vyptávat. Pousmál jsem se, potěšilo mě, že si mě všimla.
   ,,To je náš velitel, Bibinko," oznámil jí Frankie s úsměvem. ,,Přežil to a teď je tady, chápeš? Přišel se mnou, aby tě viděl co nejdřív, že ano?"
   ,,Ovšemže," potvrdil jsem. ,,Ale samozřejmě jsem tady taky kvůli tomu, abych pomohl, to je jasné."
   Bibi se okamžitě dala do radostného smíchu. ,,Já... celou dobu jsem si vyčítala, že jste kvůli mé blbosti uhořel, a vy si klidně přijdete za mnou! Vy jste úžasný!"
   ,,Neuhořel jsem, ale bylo to těsně," ukázal jsem jí jedno ze svých popálených zápěstí, které bylo samosebou obvázané, aby se mi to vyléčilo, ,,a pak mě ještě jako bonus zajali naši nepřátelé, takže... lepší záchranu jsem si nemohl přát!" Rozesmál jsem se.
   ,,Přežil to alespoň ten Zelenáč?"
   ,,Přežil, přežil," řekl jsem a vzpomněl si, jak jsem zpoza jakéhosi trámu, okolo něhož byl oheň, tahal Christiana. Jen díky němu jsem teď naživu.
   ,,Myslím, že raději půjdeme," navrhl Frankie. My jsme jen souhlasili a vydali se zpět nahoru.
   Cesta zpět nebyla nijak záživná. U dveří základny jsem zničehonic Bibi, která už se nesla Frankiemu v náručí, řekl: ,,Poslyš, potkal jsem Setha a ten říkal, že umí chodit po rukách, třeba by tě to mohl naučit, aby ses nemusela neustále plazit po zemi."
   ,,To by bylo super!" zajásala nadšeně. ,,Myslíš, že se mnou bude mít trpělivost?"
   ,,Stejně nemá co dělat."
   Jídelna byla prázdná, zřejmě už všichni poobědvali. Alfred, který tam jako jediný v rohu zamyšleně seděl, vstal hned jak nás uviděl a bez pozdravu se zeptal: ,,Poslyšte, nepotkali jste náhodou po cestě Williama? Měl se vrátit už před několika minutami."
   ,,A kam šel?" odvážil jsem se zeptat.
   ,,Nakoupit."

Red and Blue [FNAF FF]Kde žijí příběhy. Začni objevovat