Red and Blue [FNAF FF]

Spolek Zelených

Pohled Setha
   Nevím, zda jsem udělal dobře. Nejsem si tím jistý.
   Mohl jsem přece počkat, až půjde pryč. Ale na to to bylo moc naléhavé.
   Položil jsem hrnek s kávou na stolek vedle Henryho strany postele. Ten stolek jsem tam přesunul. Musel ho dát pryč zřejmě z toho důvodu, že mu tam překážel.
   Pohladil jsem toho fialového medvěda po hlavě a polohlasně se ho pokoušel vzbudit: ,,Henry, vstávej, je ráno."
   Otočil se zády ke mně a otráveně zamručel. Nechal jsem ho být. Jenom jsem řekl: ,,Přinesl jsem ti kafe."
   ,,Kolik je hodin?" vydal ze sebe unaveně, když se protahoval, načež to doplnil dlouhým zívnutím.
   ,,Bude jedenáct, ospalče," zasmál jsem se a on rázem vylekaně vystřelil do sedu. ,,Ale nemusíš se bát, Alfred je stejně pryč, máš ještě aspoň tak na hodinu volno."
   Oddechl si a podíval se na mě. Přísahal bych, že kdybych teď držel to jeho kafe, tak bych ho hned na místě upustil. Spatřil jsem jeho oči. Nebyl jsem si však jistý, zda to jeho oči skutečně byly, protože sice měly tu nádherně fialovou barvu, ale bělmo kolem nich bylo ne jemně zarudlé, ale rudé jako krev. Polekal jsem se a zůstal na něho strnule civět.
   ,,Co se děje?" otázal se nechápavě a naklonil hlavu na stranu. Pak ho to ale trklo a on se začal urychleně zvedat. ,,Sakra, čočky..." Vystřelil do koupelny a zavřel za sebou dveře. Když znovu vyšel, jeho oči byly zase ty temné díry s bílými tečkami uprostřed. Rychle došel ke mně, posadil se na postel, popadl mě za ramena a naléhavě ke mně promluvil: ,,Jsi v pohodě, Sethe?"
   ,,Můj ty Scotte, Henry..." vypustil jsem ze sebe nešťastně, ale pokračovat jsem nestihl.
   ,,To je dobrý, zlatíčko, nic se neděje," pokusil se o úsměv, ale spíše jen pokřivil obličej. ,,Slibuju ti, že už to nikdy v životě neuvidíš, ano? Je mi moc líto, že jsi to musel vidět..." Odvrátil pohled.
   ,,Co se ti stalo?" chtěl jsem vědět, ale jen zavrtěl hlavou.
   ,,Nechci o tom mluvit. Doufám, že to budeš respektovat." Pohlédl na mě prosebně.
   Přikývl jsem. Nebudu ho trápit.
   Raději jsem změnil téma: ,,Nechceš si vypít to kafe, Henry? Za chvíli bude studené."
   Mlčky vzal hrnek do ruky a začal pít. Nejprve neříkal nic na tu podivnou chuť. Jen pil. A mě zachvátila panika. Bál jsem se, že až zjistí, co tenhle na první pohled obyčejný nápoj skrývá, bude se na mě zlobit. Ale já byl Zeleným až moc oddaný.
   Když dopil, chvíli držel prázdný hrnek v ruce a prohlížel si ho. Začal se mu křivit obličej. Když už se mu třásla ruka, vzal jsem držený objekt do vlastních rukou a položil ho na stolek se slovy: ,,Dej mi to, Levandulko, to je na tebe moc těžké." Pak jsem mu položil ruku na rameno, jakmile začal rychle mrkat, aby zahnal únavu. Trochu jsem na něho zatlačil. ,,Jenom si lehni, Henry, potřebuješ si ještě odpočinout."
   Pomalu si znovu lehnul, ale bez komentáře se to neobešlo: ,,Sethe, co se děje? Něco jsi tam dal? Chce se mi hrozně spát..."
   ,,Chce se ti spát, protože jsi byl v noci moc vzhůru a jsi unavený," obkecal jsem to. ,,Jenom lež, přinesu ti pak oběd, jo? Nebo máš hlad už teď?"
   ,,Nemám hlad, chci jen spát..."
   ,,Už tě nebudu rušit. Hezky se vyspi."
   Velice brzy usnul. Vyhovovalo mi to. Jenom jsem měl strach, že jsem to s těmi prášky na spaní přehnal. Snad nebude spát moc dlouho.
   Pohlédl jsem na displej svého telefonu. Zbývala pouze minuta do jedenácti. Mohl jsem to udělat i jinak. Mohl jsem se někam schovat. Ale Henryho pokoj vypadal docela bezpečně. Odtud by mě nikdo slyšet nemusel. Možná, že kdybych ho nevzbudil, aby to kafe vypil, tak by spal dál a já bych měl vystaráno. Ale musel jsem mít jistotu, že se neprobudí. Ještě jsem s ním na zkoušku zatřásl a udělal pár zvuků. Ani se nehnul. Spal až moc tvrdě.
   V tu ránu mi začal zvonit telefon. Aniž bych si pořádně prohlédl, kdo volá, zvedl jsem to a ohlásil se: ,,Tady Seth Fodow, prosím?"
   ,,Jsem rád, že ještě žiješ," ozval se velitelův docela veselý hlas a já se k veselosti donutil taky. ,,Jak to jde? Všechno podle plánu?"
   ,,Myslím, že jde všechno dobře," oznámil jsem vychytrale. ,,Musím říct, že minimálně jednomu Modrákovi můžu důvěřovat."
   ,,Máš na mysli toho tvého Henryho?"
   ,,Přesně toho," potvrdil jsem a na svého spícího přítele se podíval. ,,Jestli se bude něco chystat, může nám pomoct."
   ,,To je fajn." Chvíli bylo ticho. ,,Chci slyšet jeho celé jméno."
   ,,Henry Shadd," vyslovil jsem, načež jsem to i vyhláskoval: ,,H-E-N-R-Y S-H-A-D-D. Máte to?"
   ,,Jo, díky. Musím to oznámit kolegům, aby nám našeho brzkého spojence nezavraždili. Nicméně co Christian? Došel na základnu Modrých? Zkoušel jsem volat jemu, ale nezvedá mi to."
   ,,Co jsem tak zjišťoval, tak sem údajně došel," pravil jsem nejistě, ,,a prý sem dokonce odnesl naši návnadu. Ale zaslechl jsem, že mu pak asi nebylo nějak dobře nebo co, takže hodně spal a teď beztak taky ještě chrní. Henry říkal, že má naši návnadu na dozor, tomu po tom jedu taky není úplně do zpěvu. Zkusím za ním někdy dneska nebo zítra zajít a zjistit všechny informace. Každopádně... pamatujete si na Tima Citruse?"
   ,,Myslím, že jo, proč?"
   ,,Zastřelil se."
   ,,Ou," vypravil ze sebe lítostně, ,,to je mi líto. No... alespoň už se nemusí trápit, chudák."
   ,,Bude lepší to brát takhle." Pokrčil jsem rameny, i když jsem věděl, že mě nemůže vidět. ,,Potřebujete ještě něco mimochodem?"
   ,,Ne. Ale kdyby se něco chystalo, dám vědět. Zůstaň na příjmu."
   ,,Provedu."
   ,,Musíš na Henryho hodně působit, aby si uvědomil, že když nám pomáhá, dělá správnou věc."
   ,,Žádný problém."
   ,,Hodně štěstí."
   ,,Děkuju."
   A pak to položil.
   Cítil jsem se špatně, když jsem se na Henryho znovu podíval. Vypadal tak nevinně. Bylo mi líto, že jsem ho zatáhl do takové šlamastyky. Takový podvod si nezasloužil. Vážně ne.
   Zamířil jsem ke dveřím a ještě naposledy na něho pohlédl. Byl jsem odhodlaný pro něho získat oběd, ať to stojí, co to stojí. Bude to těžké. Ale nejdřív musím za Christianem. To už by tak těžké být nemuselo.