Red and Blue [FNAF FF]

Christianův plán a monolog v jednom (Upravená nevydaná kapitola)

Prosím vás, lidé drazí, uvědomte si, že Christianovi začíná hrabat, proto možná jeho monolog nebude dávat sebemenší smysl a náš lišák může mlít i úplné kraviny, takže to berte to s rezervou.

Pohled Christiana
   Fjůůů... Další Modrý venku, to bychom měli...
   Zajímalo by mě, jak dlouho tuhle hru dokážu hrát. Jak dlouho ji dokážou hrát ostatní... Jako každá hra, i tahle musí jednou skončit. Ale kdy? Kdy tohle všechno skončí? Musím vymyslet dobrý scénář. Takový, který všichni budou klidně i nevědomky následovat.
   Lehnul jsem si na svoji postel a ponořil se do hlubin spánku.
   Takže... Scénář. Musím. Vymyslet. Scénář. Jaký? Mám pár návrhů. Mohl bych do své hry zatáhnout dalšího člena Modrých. To by ale pro dotyčného znamenalo veliké nebezpečí. Už tak jim ho hrozí dost.
   Sebastian, Jason a William jsou jediní, kterým můžu důvěřovat. Zatím! Mohl bych společně s nimi zahrát tak úžasnou hru! Kdyby to někdo dal do televize, byl by to jistojistě trhák!
   Nikdo nic nezjistí. Všichni si budou myslet, že je to doopravdy. Ale všechno to bude jen hra! Geniální! Naprosto geniální! Jsem si jistý, že ani Sebastian by nepřišel na lepší plán! Ale... mám ho do toho tahat? Nebylo by to už moc členů našeho sebevražedného týmu? Podle mě stačí dva. Obávám se ale, že by to Sebastian mohl jakožto detektiv vyřešit. Ovšem tato pravděpodobnost je skoro nulová. Samozřejmě je zde jistá šance, ale velká není.
   Teď obsazení... Jason a William nic neprozradí, budou předstírat, že nic neví, ale tajně udělají svůj úkol. Budou společně s ostatními truchlit, zatímco já vykonám svoji práci. Geniální...
   Dám Sebovi šanci to vyřešit. Ale než to vyřeší, bude pozdě. Všichni už budou vědět pravdu a my jim to pouze potvrdíme.
   Jistou roli by v mé hře mohla zahrát i Alex... Ale ne, tu nechám v nevědění. Sice mě za to bude nadosmrti nesnášet, ale budiž. Záchrana světa je mnohem důležitější než mé vztahy. Ale počkat, ona už mě vlastně nesnáší celkem dlouho.
   Benjamin... Benjamin také nesmí nic vědět. Samozřejmě by mohl, taky patří mezi to málo, kterému důvěřuju, ale nechci ho dostat do nebezpečí. Už tak ví příliš. Snad ten kámen uhlídá. Trevor s dětmi nešetří... Neumím si představit, co by s ním provedl. O mě nejde, se mnou ať si dělá co chce, ale Benjaminovi ublížit nesmí! Ne, takovou radost Alex neudělám.
   Přemýšlej, Chrisi, přemýšlej...
   Alfred by neměl u žádné scény moc dlouho oxidovat. Právě on je Trevorův cíl. Alfred tedy bude v mé hře hrát vedlejší roli. Pořád jim bude pouze rozkazovat a dělat další věci, které by velitel těch dobrých dělat měl.
   Andrew, Ann, Justin, Dafne, Jasmin a Danielle ve hře hrát nebudou. Zbývají tedy Henry, Lucas, Seth a Jamie.
   Jakou roli by mohli hrát Henry s Lucasem? Ti dva jsou neustále spolu... Co je rozdělit? To by vyhovovalo Zeleným. Rozdělení přátel je pro Zelené jenom dobře. Co kdybych Henryho přendal k Sethovi? Ti dva si taky rozumí. A mezitím co bude Lucas mimo hru, by mohl Seth nějak udržet mimo hru Henryho. Ten by se do ní totiž zaplést mohl... A nebo by mohli společně hrát všichni tři. To je podle mě lepší nápad.
   Jamie. Jamie je Sebův syn. Určitě mu bude při vyšetřování pomáhat, tím jsem si dvěstěprocentně jistý! Je bystrý, nepřehlédne detaily, stejně jako Seb. Je to takový Seb přes kopirak. Will s Jasonem si budou muset dávat velký pozor. Rukavice, boty neznámé velikosti a hladká podrážka... To je ono! Nikde žádné otisky, nikde žádné stopy, žádné důkazy a hlavně ničí zavinění...
   Můj plán je dokonalý! Schovat tělo nebude těžké. Schovat důkazy taky ne. Nejtěžší bude všechno správně narafičit, aby si nikdo ničeho nevšimnul. Postavy se musí chovat podle situace. Není možné, aby něco bylo přehnané! To prostě nejde! Každý má svou roli a každý ji bude náležitě plnit! Pokud jen jeden z nich něco pokazí, může tím hodně ohrozit celou hru. A to já nechci.
   Zničehonic mě cosi probudilo. Byla to silná rána do hlavy. Vyjekl jsem, jakmile jsem onu bolest ucítil. Otevřel jsem oči a prudce se posadil. Spatřil jsem před sebou samotného velitele Zelených, což mě probralo že všech mých šílených a smyslnedávajících myšlenek. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval.
   ,,Christiane?! Ty tady chrápeš a vězni ti klidně utečou! Co si o sobě jako myslíš?!" řval.
   ,,Ehm, co...? Moment... jací vězni?" dělal jsem, jakože nechápu. Věděl jsem ale přesně, které vězně myslí. Všimnul si toho fakt brzo. Ne nadarmo mu ze srandy přezdíváme Blesk...
   ,,Zmizeli ti dva vězni, kamaráde. Jeden Modrý a druhý Rudý."
   ,,Jo vy myslíte Sebastiana a Jasona...? Utekli by i kdybych nespal."
   Plácnul se do hlavy a bleskurychle přešel ke dveřím. ,,Okamžitě je běž najít, jinak se staneš synem smrti!"
   ,,Pokud utekli už dřív, budou už dávno na základně. Sám proti nim jít nemůžu," zamračil jsem se.
   ,,Možná máš pravdu, ale i tak, zkus je alespoň dohnat! Panebože, to je to tak těžké?!"
   ,,Už jdu, už jdu..." Vstal jsem a vyšel z místnosti. Rychle jsem došel na vrátnici a vyběhl ven. Běžel jsem rychlostí světla směrem, kde se nacházela základna Modrých, ale po cestě jsem nepotkal ani jednoho z vězňů. Fuj, utekli... To jsem rád.
   Musel jsem se tedy vrátit zpátky. To už jsem šel krokem. Mám teď spoustu času přemýšlet nad svým šíleným plánem.

Pohled ???
   ,,Chyťte toho medvěda!" řvali za mnou.
   Utíkal jsem seč jsem mohl. Běhám rychle, tohle mi problém vážně nedělalo. Problém mi dělal strach z nich. Právě mě totiž pronásledovali Zelení, které my zrovna v lásce nemáme. Kdo taky jo, že? Mám z nich strach.Bojím se o svůj život. V tu chvíli jsem nemyslel na nic jiného než na sebe. Mí kolegové jsou jistě v pořádku, utekli jim. Jenže zrovna já se jim musím připlést do cesty! Fakt jako, štve mě to!
   Už jsem byl udýchaný, cítil jsem, že dřív nebo později zkolabuju. Nemohl jsem dál, ale i přesto jsem běžel a běžel. Nesmí mě chytit!
   Teď mi došla jedna věc. Kde vlastně mí kolegové jsou? Neměli by mi třeba... pomoct? Moment, oni mě nechali napospas těm psychopatům a sami si zdrhli?! Jaká drzost! Takhle mě podrazit, co si o sobě myslí?! Ale... určitě k tomu mají důvod. Nebo... v to alespoň mohu doufat.
   Zaslechl jsem výstřel a po chvíli spatřil kulku letící vedle mě. Vyhnul jsem se fakt dobře, vlastně nevědomky. Zrychlil jsem, i když jsem cítil, že za chvíli odpadnu. Nohy mě pomalu přestávaly poslouchat. Motaly se mi na všechny možné i nemožné strany. Naštěstí byli dost daleko ode mě.
   Zahlédl jsem pár desítek metrů od sebe město. Vždyť tam mají základnu Modří! I když se po smrti našeho velitele tak trochu nesnášíme, mohli by mi pomoct... Přece jenom, taky Zelené nenávidí. Klidně bych byl jejich zajatec, pořád to bylo lepší než se nechat chytit těmi Zelenáči.
   Jakmile jsem do města vběhl a na chvíli se Zeleným ztratil, zabočili jsem v jedné uličce k základně Modrých a silně jsem zabušil na dveře. Nebo spíše na vrata. Pak se mi podlomily nohy a já spadl na zem. Nehodlal jsem se zvednout. Ani by se mi to nepodařilo. A tak jsem pouze čekal.
  Čekal, až mi někdo ta zatracená vrata otevře...