Red and Blue [FNAF FF]

Rušič

Pohled Christiana
   Ráno mě probudilo klepání na dveře. Prudce jsem se posadil, převléknul se a šel otevřít. Ani mě nepřekvapilo, že před mým pokojem stáli asi čtyři mí kolegové plus dva, kteří mě vytáhli ven. Trochu jsem se přece jenom lekl, avšak věděl jsem, že je to nutné. Náš velitel mi říkal pravdu, skutečně dneska dal příkaz k prohledání mého pokoje. Jenže rušič nenajdou, tím jsem si byl více než jistý.
   ,,Dobré ráno," pozdravil jsem je aspoň a když mi odpověděli přibližně stejně, byl jsem už pouze nucen se na ně dívat, jak se přehrabují v mých šuplících, skříni a tak dále. Ti dva, kteří mě tak násilně vytáhli ven, mě nyní pro jistotu drželi za paže.
   ,,Prý tě o tom velitel včera informoval," pravil jeden z nich a já přikývnul. ,,Má podezření, že bys tu věc u sebe mohl mít."
   Raději jsem mlčel. Trvalo vcelku dlouho, než mi to tam prohledali všechno, a když se tak stalo, museli mě i prošacovat, kdybych měl ten rušič náhodou někde po kapsách. Jakmile i to bylo u konce, pustili mě s vážnými tvářemi zpět do pokoje, ať si tam uklidím. Jen jsem si povzdechl a všechny věci si pokoušel dát na své místo, což mi zabralo více než hodinu. Do jídelny jsem se tedy dostavil až jako poslední.
   Většina mých kolegů už byla pryč, pouze jedna z kuchařek stála u přepážky na vydávání jídla, sladký úsměv na tváři. Asi čekala na mě, protože všichni ostatní už začali odcházet a zanedlouho byli v tahu. Zůstal jsem tedy sám.
   ,,Copak by sis dal, drahoušku?" otázala se mě bílá fena bišonka, ona usmívající se kuchařka u přepážky. Byla drobná a vždycky milá a hodná. Pokaždé jsem se sám sebe v duchu ptal, jak se někdo, kdo vypadá tak křehce, mohl přidat k nám Zeleným zcela dobrovolně. Sice nám jenom vařila a chystala jídlo, do boje by ji nikdo nepustil, ale stejně to tady bylo občas nebezpečné.
   ,,To je jedno," zavolal jsem přes jídelnu, ještě jsem tam totiž nedošel.
   ,,Mám ti to přinést nebo si pro to přijdeš?"
   ,,Přijdu si tam, jen počkej."
   Přistoupil jsem k ní a nahlédl přes pult, co je dneska k dispozici. Moc toho tam nebylo, jen pár krajíců chleba, trochu másla, pár koleček šunky, pár plátků sýra a jeden jogurt. Jinak bylo všechno pryč.
   ,,Včerejší výprava se moc nepovedla," vysvětlila mi hned. ,,Kluci toho moc nenašli a navíc se jim do cesty připletl nějaký Modrák. V tom obchodě, kde údajně byli, toto prý moc nebylo, co se týče jídla, a prací prostředky nám moc nepomůžou, že? Velitel dneska poslal další, tak snad budou mít větší štěstí."
   ,,Kdybych to věděl, mohl jsem se tam v noci vloupat," pravil jsem. ,,Ale jestli říkáš, že tam nic nebylo, tak z čeho Modráci žijí?"
   ,,Beztak mají u sebe zásob dost. Ale teď, co bys tedy chtěl?"
   ,,Myslím, že chleba se šunkou a sýrem mi bude pro dnešek stačit, jestli to je možné."
   ,,Samozřejmě, hned to bude."
   Za pár vteřin už mi podávala talíř se dvěma krajíci chleba se šunkou a sýrem.
   ,,Ale já chtěl jeden," ohradil jsem se klidně.
   ,,Jenže to ti stačit nebude, drahoušku, budeš mít hlad. Oběd bude dneska malý, tak se musíš najíst aspoň teď. Navíc se dneska vynechávají svačiny a večeře možná taky vůbec nebude. Jak to tak vypadá, zítra budeme všichni držet hladovku."
   Povzdechl jsem si a talíř ochotně a s děkovným pohledem přijal. ,,Tak děkuju." Odnesl jsem si to ke stolu a zašel si ještě pro čaj. Posnídal jsem a chystal se k odchodu, když v tom dovnitř vešel náš velitel a přisedl si ke mně.
   ,,Dobré ráno, Christiane," pozdravil mě a já jen kývnul a kromě svého jména řekl to samé. ,,Jak ses vyspal?"
   ,,Dobře, co vy?" odpověděl jsem s nemalým podezřením, že náš nastávající rozhovor bude asi důležitý, když začal tak neobvyklým způsobem.
   ,,Taky," pravil a hned pokračoval: ,,Poslyš, potřeboval bych rychlou spojku k Modrákům - zaprvé by mě zajímalo, jestli Alfred použil ten srůstač kostí, co jsme mu darovali a zadruhé se chci ujistit, že je Sebastian Gold skutečně mrtvý, i když o tom pochybuju vzhledem k tomu, jak úžasně my králíci dokážeme hrát mrtvé. Chtěl by ses projít?"
   ,,Vlastně proč ne," souhlasil jsem. ,,Za jak dlouho mám být zpátky?"
   ,,To je jedno, hlavně se vrať."
   ,,Proč jste vlastně požádal mě?" zajímalo mě.
   ,,Jsi spolehlivý a navíc tě Modráci moc dobře znají."
   ,,Dobře, jdu tam."
   Vstal jsem, odnesl talíř i se sklenicí a vyrazil urychleně za nima. Byl jsem celkem šťastný, protože jsem získal dobrou záminku k tomu, abych rušič získal zpátky a konečně ho použil.