Red and Blue [FNAF FF]

Všechno je v háji

Pohled Christiana
   Ještě před tím, než jsem šel spát, zavolal si mě náš velitel do své kanceláře. Nechápal jsem, co by po mně mohl chtít, zvlášť když už bylo tak pozdě v noci. V tuhle dobu už u nás většinou všichni spali. Vrátil jsem se moc pozdě? Nebo jsem na něco zapomněl? Tak jako tak, vydal jsem se tam, kde jsem byl ještě před pár minutami s Williamem.
   ,,Posaď se, Christiane," pobídl mě hned při setkání Trevor a já okamžitě a bez řečí vykonal jeho rozkaz a posadil se na to křeslo. Atmosféra se mi zdála děsivá, nevím proč. Možná za to mohlo to osvětlení, poněvadž jako u Williama, i nyní zde byla rozsvícená pouze lampička na stole.
   ,,Potřebujete něco?" zeptal jsem se ihned.
   ,,My dva si musíme promluvit," odvětil a já se zničehonic začal strachy jemně třást. Že by něco tušil? Jako samozřejmě, něco tušit musel, ale že by o tom se mnou chtěl mluvit? To se mi moc reálné nezdálo, ale mému uklidnění to nepomáhalo.
   ,,O čem?"
   ,,Ty moc dobře víš, o čem," řekl a podíval se mi mírně naštvaně do očí. V břiše mi zakručelo, naprázdno jsem polknul. Jestli to ví, tak jsem v pytli!
   Než zase začal mluvit, postavil se za mě, asi abych se na něho nemusel dívat a stresovat se ještě víc, vždycky na to totiž bral ohled. Pokoušel jsem se jen marně zhluboka dýchat a nějak se zklidnit.
   ,,Christiane, prosím tě, byl bych nehorázně rád, kdybys mluvil pravdu, rozumíš?"
   ,,Rozumím..." pravil jsem roztřeseně, ač jsem se tomu snažil zabránit.
   ,,Dobrá tedy..." Ucítil jsem, jak položil ruce na opěradlo. ,,Christiane, poslouchej, já vím, že jsi ty dva pustil ty, nemusíš to přede mnou skrývat."
   Začalo mě bolet břicho, jak jsem byl ve stresu. Krůpěje potu mi čím dál rychleji stékaly dolů z tváře. Jaký jsem měl strach, to ani možné nebylo. Bál jsem se jen pohnout, aby na mně náhodou nebylo poznat, že to je pravda.
   Byl jsem dlouho ticho, protože se mi z hlavy rázem vytratily veškeré mé úžasné výmluvy a zbyla tam jen prázdnota; nevěděl jsem, co říct. A tak jsem tam jen tak prkenně seděl a hleděl před sebe. On toho využil a mluvil dál: ,,Nemusíš mít strach, nic ti neudělám, jenom po tobě chci, aby ses mi přiznal."
   Ale já furt mlčel a zbytečně v duchu panikařil. Nevěděl jsem, co dělat, a panika rostla a rostla...
   Přešel na místo vedle mě a na mou maličkost se také obrátil, já měl stále pohled namířený vpřed. Slyšel jsem, jak vytahuje svou mačetu, a jak ji pomalu dává přede mě, abych na ni viděl.
   ,,Pamatuješ, co jsem ti říkal, když jsem s tebou mluvil po té události se základnou Rudých?" položil mi otázku a já jen zavrtěl hlavou. Na takové věci si většinou nevzpomínám. Proto mi hned odpověděl: ,,Říkal jsem ti přece, že bych vás neměl nijak omezovat, a že bych měl být rád, že jste vůbec na mé straně." S tím odhodil svou zbraň daleko do rohu, kde ji taky po zbytek našeho rozhovoru nechal ležet. ,,Takže popravdě; udělal jsi to nebo ne?"
   Váhal jsem nad svou odpovědí. Takhle bych to mohl všechno zkazit! Všechno by se mohlo zkazit, kdybych se prokecl! Všechno to přemýšlení a přípravy by přišly vniveč! Úplně celý plán by se zhroutil! A já bych za to mohl!
   Potil jsem se čím dál víc, a tentokrát jsem k tomu přidal i ruce, které se nyní nacházely na mém obličeji, přesněji na zavřených očích. Usilovně jsem myslel, co s tím udělat, ale na nic normálního jsem nepřišel. Musí být přece nějaká cesta! Pokud to ví stoprocentně - a tím myslím jako že ano, on to fakt zjistil -, nemá cenu mu nijak odporovat, jen bych si přidělal zbytečné problémy.
   Celou mou mysl zaplavila beznaděj, a malém jsem se smířil s tím, že tuhle válku nijak neukončím. Sundal jsem své ruce z očí a začal zhluboka dýchat, abych mohl v klidu myslet.
   Nakonec jsem si jen povzdechl a odvětil: ,,A-ano, byl jsem to já."
   ,,No vidíš, jak to šlo," pousmál se a odešel znovu za mě. ,,Poslyš, Christiane, nemám tušení, proč jsi to udělal a ani to vědět nechci, ale jestli máš v plánu něco, k čemu nás nepotřebuješ, prosím, dávám ti prostor. Jen tě žádám, aby sis dával na Modráky pozor a v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ se nepřidával k nim, rozumíš?"
   ,,Ano, rozumím," odpověděl jsem a oddechl si, že to nebylo nic horšího. Přesto jsem dostal nemalé podezření o tom, jestli si můj velitel jenom nevymýšlí. Současně se mi do mozku dostala nová dávka beznaděje, i když ten králík můj plán znát nechtěl. Stačilo už jen to, že ví o tom, že něco chystám. Bylo mi z toho všeho fakt nanic.
   Postavil se přede mě a chvíli se na mou maličkost díval, já však měl pohled sklopený k zemi, abych zakryl své obavy. Deprimovalo mě to, sžíralo a skličovalo. Takhle ztrápeně jsem se necítil už dlouho. Přiznám to rovnou, dostal jsem strach.
   ,,Vypadáš hrozně," prohlásil po nějaké době. ,,Měl by sis jít už raději lehnout, nechci tě zbytečně zdržovat a okrádat o spánek. Jen mezi náma dvěma, nemáš náhodou nic společného se zmizením rušiče z mého šuplíku?"
   Tentokrát jsem odmítl: ,,Ne, nemám." Samozřejmě, že jsem mu lhal, to bylo jasné, ale zrovna v tom jsem byl více než dobrý.
   ,,Teď si nejsem úplně jistý, jestli mi lžeš nebo ne," přemýšlel nahlas, pohled upřený stále na mě. ,,Tak jako tak, tahat to z tebe teď nebudu, na to jsem moc unavený, taky tak nějak potřebuji spánek. Každopádně ráno se připrav na to, že někoho pošlu, aby ti pořádně prohledal tvůj pokoj a kapsy, jasné? A jestli tu věc máš opravdu u sebe, tak se ji ani nepokoušej schovat."
   ,,Co by se stalo, kdyby se ta věc u mě našla?" zeptal jsem se ze zvědavosti.
   ,,Vlastně skoro nic. Jedna možnost je ta, že bych tě nechal jednu noc přespat v nějaké prázdné místnosti, druhá, že bych tě nechal bez večeře a určitě by mě ještě něco napadlo, kdyby nebylo tak pozdě. Máš dobrý důvod nedělat problémy, tak se snaž."
   ,,Budu..." řekl jsem a hned nato zívnul.
   ,,Tak běž," pobídl mě a já vstal a chystal se k odchodu, ,,a hlavně žádné průšvihy, jasné?"
   Jenom jsem kývnul na souhlas a vybelhal se ven na chodbu, kde se kupodivu ještě svítilo, což mému znavenému zraku vůbec nesvědčilo. I přes všechnu tu náhlou únavu jsem doslova vystřelil do svého pokoje, zavřel za sebou bleskurychle dveře, sednul na postel a popadl mobil. Ihned jsem vytočil Jasonovo číslo a čekal, až mi to zvedne.
   ,,Chrisi, jsi ksakru normální...?" ozval se z telefonu jeho otrávený hlas.
   ,,Všechno je v háji, Jasone, všechno je v háji!" vykřikl jsem šeptem a chytil se bůhví proč za hlavu.
   ,,Jak... co je v háji...? Nech mě spát!"
   ,,Trevor nějak zjistil, že jsem vás dostal ven," vyklopil jsem to a pokoušel se popadnout dech po tom panikaření.
   ,,Cože?!" zhrozil se, jako kdyby unavený už vůbec nebyl. ,,Jak... jak je to možné?! Počkej... nemáte náhodou na chodbách kamery nebo něco?"
   ,,Právě že ne," odvětil jsem po chvíli uvažování. ,,Proto mi to přijde tak divné. Nenapadá tě jiný způsob, jak se to dozvěděl?"
   ,,A neviděl nás někdo?" napadlo ho. ,,Mohl mu to prásknout, ne?"
   ,,Vždyť jsem ksakru s váma nebyl!" ohradil jsem se. ,,I kdyby vás dva někdo viděl, nemohl do prkna zjistit, že za to můžu já!"
   ,,Jo... ale na tvém plánu to nic nemění, ne? Neřekl jsi mu ho, že ne?"
   ,,Samozřejmě že ne," odfrkl jsem si. ,,Ani to po mně nechtěl. Říkal, že jestli mám něco v plánu, že mi dává prostor, ale že se nemám přidávat k vám Modrým. Myslím, že to není zase tak hrozné, ale i tak budeme muset být ostražití, až to vypukne."
   ,,Pfff..." odfrknul si taky, ,,hezky se nám to komplikuje, co? Každopádně mám nějaké novinky."
   ,,Spusť." Začal jsem být nedočkavostí bez sebe.
   ,,Sebastian je v pohodě, dostane se z toho," oznámil mi, načež se mi ani nevím jak moc ulevilo, ,,a taky se setkal se Sethem."
   Tohle mě trochu znepokojilo. Seth byl mnohdy mazanější než já, a taky dokázal perfektně všechno vyzradit. ,,Co mu řekl?"
   ,,Mám podezření, že mu řekl něco o tom, že máš nějaký plán, ale do podrobností zřejmě nezašel. Je to jen moje domněnka, zjistil jsem to asi tak, že jsem je chvíli tajně odposlouchával za dveřmi."
   ,,Ty jsi pako," pochválil jsem ho.
   ,,Hehe, já vím," zasmál se a pokračoval: ,,Každopádně... budou nějaké změny?"
   ,,Popřemýšlím o tom a kdyžtak ti dám vědět. Ale buď ve střehu, může se stát něco nekalého..." S tím jsem hovor ukončil, abych ho nechal v napětí a šel spát.