Christian (Úprava)

212 24 4
                                    

Snad jste na toto dílo nezapomněli, přátelé!
Ano, vidíte správně, Baterka opravila další kapitolu. Chci to mít opravené co nejdřív, abych mohla psát dál, ale prostě se mi do toho moc nechce... snad pochopíte.
Ještě jednou váš prosím, přečtěte si to, spousta věcí se tam změnila!

   Pohlédl jsem na dotyčného. Ve dveřích stál hnědý medvěd, na sobě měl stejné oblečení jako Alfred, akorát motýlek byl černý (stejně jako klobouk, který měl na hlavě) a košile bílá. Na levé paži měl uvázaný modrý šátek. Někoho mi připomíná...
   ,,Alfrede, já... panebože! Jde si pro mě!" vykřiknul, když mě spatřil a malinko uskočil. Musel se dost leknout. Chápal jsem to, zjizvený králík asi nikomu mnoho radosti nepřinese. Výjimkou je asi jen Alfred, který je zaprvé můj bratr a zadruhé doktor, on se v tom dokonce vyžívá!
   ,,Uklidni se, Wille, na vysvětlování bude čas potom, teď mi řekni, co se stalo," pravil klidně Alfred a vstal.
   Will... William? TEN William? Zřejmě ano. Jen matně jsem si vzpomínal na nějakého jemu podobného medvěda, a dle jeho výrazu soudím, že je to skutečně on.
   ,,Zdravím," zamával jsem, doufajíc, že se uklidní.
   Hnědý medvěd přitom málem omdlel. Tedy... vypadal tak. Obrátil totiž oči v sloup. No to jsem tomu pomoh...
   ,,Nevšímej si ho a mluv, Williame!" křikl Alf, načež William jen zavrtěl hlavou a začal zhluboka dýchat.
   ,,Tak... tak dobře..." řekl konečně něco srozumitelného. Polknul, zaujal klidné postavení a vážnou tvář a začal povídat: ,,Kolem naší základny se potuluje jeden od Zelených."
   ,,Cože!?" vyprsknul můj zlatý bratr a naštvaně se opřel rukama o stůl plný papírů. William jen s kamennou tváří přikývnul a udělal trochu nejistý krok vpřed. Já s Jamiem jsme to jen z povzdálí pozorovali. V duchu jsem si říkal, co tady asi mohou prohledávat? Hledání mé maličkosti už přece dávno vzdali, ne? Beztak si ještě furt myslí, že jsem chcípnul na následky té jejich zbraně.
   ,,Známe ho?" vyptával se Alfred, poněvadž chtěl zřejmě zjistit, kdo že to je. Já ostatně taky.
   ,,Až moc dobře," odpověděl Will a nervózně si sundal klobouk, který pak všemožně obracel v rukou.
   ,,Christian..." vydechl Alfred a znovu nasadil naštvaný obličej, zatímco já se pro sebe pousmál. ,,Co chce?"
   ,,Zatím nevíme, jen se tu prochází. Čekáme, co se bude dít," vypověděl Will, načež jeho výraz začal mít známky obav.
   ,,Alex s Benjaminem jsou u vás?" chtěl se Alf ujistit.
   ,,Ano, v žádném případě mu je nevydáme, o to se nemusíš starat."
   ,,Všechny vchody jsou uzamčené?"
   ,,Samozřejmě, to bylo první, co nás napadlo."
   ,,Dobře... běž napřed, za chvíli jsem tam."
   William opět jen přikývnul, otočil se a pak rychlostí blesku pádil z místnosti, až mu málem odletěl klobouk.
   ,,To byl TEN William, že?" zeptal jsem se Alfreda.
   ,,Jo, TEN William. Asi se tě bojí."
   ,,Myslel jsem si, že už jsme to vyřešili," řekl jsem a ušklíbl se. ,,Je to přece už tak dávno."
   ,,Je to strašpytel a nedůvěřivý ňouma. Smiř se s tím, že když s ním není Christian nebo Jason, moc odvahy vůči tobě neprojeví. Ale na představování bude čas později, Jamie tě teď dovede k sobě, měli byste si pořádně promluvit," rozdal nám příkazy, načež jsme já i Jamie současně zakývali hlavou na souhlas.
   Vyšli jsme z Alfredovy kanceláře a namířili si to k Jamiemu do pokoje.

Pohled Williama
   Chvíli jsem utíkal, ale jakmile jsem ztratil kancelář z dohledu, zpomalil jsem. Měl jsem z něj strach, to jo... Přece jenom, teď vypadal, že je silnější, a mě by jistě dokázal přeprat i levou rukou. Víc mě však zarážela jiná věc, a to jest skutečnost, že se tu ksakru objevil! Vždyť... já myslel, že je po smrti! Všichni tady si to myslí! A on si pak klidně přijde zpátky! Opravdu jsem měl pocit, že vidím ducha, když jsem ho spatřil. Ale třeba nás pak Rudí nechají na pokoji. To by se hodit mohlo... Sice nemají právo zabíjet, ale ubližovat ano. Nechci o tom přemýšlet.
   O chvíli později mě Alfred dohnal. ,,Lekl ses ho, že?" usmál se na mě šibalsky.
   ,,No... trochu... ehm, trochu víc..." odpověděl jsem sklesle. Styděl jsem se za svou bojácnou povahu. Kdysi tomu tak nebylo, kdysi jsem byl úplně někdo jiný. Nepřítomnost mých dvou kamarádů mi zřejmě neprospívá.
   ,,Čekal jsem to," pousmál se.
   ,,Kde se tu vzal? On není mrtvý?" začal jsem se hned vyptávat, všechen mu u mozek toužil vědět víc.
   ,,Zřejmě ne. Včera večer se u mě objevil. Měl moji fotku a tvrdil, že je na ní jeho bratr. Je to on, jsem si tím jistý."
   ,,Jak si můžeš být tak jistý?"
   ,,Věř mi, znám ho víc než si myslíš. Fakt by měl někdo stejné jizvy, stejnou peněženku, stejné oblečení, stejný hlas a stejný červený šátek zároveň?"
   ,,Ehm... asi... ne...? Nevím." Nebyl jsem si jistý. Takhle rozpoznávat osoby jsem ještě nezažil.
   ,,Navíc je to můj bratr a zároveň dvojče, myslíš si, že bych ho nepoznal? Poznal bych toho králíka i poslepu! Nicméně mi tvrdil, že mu zčásti vymazali paměť, proto mu chvíli trvá, než si na něco konkrétního vzpomene. Ale tebe poznal skoro hned. Zajímavé, že?"
   ,,Jo... to jo... na ten ,incident' zřejmě nezapomněl."
   ,,Ani já ne. Kdo by taky mohl?"
   ,,Nikdo."
   ,,Ale stejně nechápu tvé obavy. Je to už tolik let! Dobře, vyřešíme to potom..."
   ,,Ještě počkej! Nebyl náhodou u Zelených?"
   ,,Máš pravdu, proč se ptáš?"
   ,,Protože jestli ano, není tady Christian kvůli tomu?" napadlo mě.
   Ten medvěd se na chvíli zamyslel a pak řekl: ,,To by bylo dost na prd. Ale spíš si myslím, že je tu kvůli Benjaminovi."
   ,,Pravda..." uznal jsem, ,,jak dlouho už ho neviděl? Tři měsíce?"
   ,,Obávám se, že to bude víc. Zrychlíme," zavelel.
   ,,Jasně."
   Dal jsem se znovu do běhu, Alfred za mnou. Cestou jsem stále přemýšlel nad tím, co tady Christian může pohledávat. Ten mazaný lišák mě děsil čím dál víc, i když to kdysi býval můj nejlepší kamarád. Něco jako... bratr. Je mi ho líto. Sloužit u Zelených bych fakt nechtěl. Vlastně ani nechápu, proč to ten chudák udělal.
   ,,To je dost, že jdete!" křikl na nás Andrew, fialový králík s bílou košilí, černou zapnutou vestou, červeným motýlkem, černými kalhotami, stejně zbarvenými botami a modrým šátkem, uvázaným na pravé paži, když jsme dorazili do místnosti, ve které se dal vysledovat děj mimo naši základnu.
   ,,Kde je Christian teď?" zeptal se Alfred a už se hrnul ke kamerám, které byly jako menší televizory rozestavěné po zdi. Pod nimi se nacházel šedý panel s různými tlačítky a pákami. Kdysi jsem měl problém zapamatovat si, co k čemu je, i když mám fotografickou paměť. Bylo jich tam vážně hodně...
   V místnosti byla s námi také Alex a Benjamin. Alex byla čistě bílá liška s červenými tvářemi, růžovými šaty s bílou květinou uprostřed na hrudi, růžovými botami a červeným šátkem na levém zápěstí. Jo, kdysi byla u Rudých, ale i když přešla k nám, nehodlala si červený šátek sundat. Tak moc jim byla věrná. Zároveň chtěla chtit smrt jejího velitele. Kdyby jen věděla, že se právě nachází jen pár místností od ní a naživu.
   Benjamin... celý tatínek. Tmavě červená srst, možná trochu světlejší, hnědé, na koncích nohavic roztrhané kraťasy, modrobílé tenisky a modrý šátek na pravé paži. Před pár dny ho kousnul had, měl to tedy stažené. Mám dojem, že je mu deset...
   Oba měli navíc žluté oči. I Christian je měl. Vždycky mě to bůhvíproč fascinovalo.
   ,,Je u dveří a vyčkává. Zřejmě chce, abychom k němu mluvili," oznámil Alfredovi Andrew a utáhl si svůj červený motýlek, který byl vlastně stejné barvy jako jeho oči. Asi byl nervózní, nevím.
   ,,Dobrá, ale proč nezaklepe nebo tak něco?" nechápal jsem.
   Alfred se na mě podíval výrazem To jako vážně?.
   ,,Dobře, dobře, už jsem zticha!" zamával jsem rukama a o krok ustoupil dozadu. Mé inteligentní poznámky dnes už nikoho nezajímají.
   Zlatý medvěd opět upřel oči na jednu z asi devíti obrazovek a zmáčknul obrovské červené tlačítko. ,,Co chceš, Christiane!? Snad sis nepřišel pro rodinu!" křikl Alfred celkem dost naštvaně.
   ,,Ale vůbec ne!" ozval se z reproduktoru, který byl nad obrazovkami, Christianův hlas. Zahřálo mě z nějakého důvodu u srdce, když jsem ho uslyšel. Chyběl mi. ,,Chci jen vidět svého syna!"
   ,,Tak to můžeš rovnou odejít! Můžeš si sám za to, že je nemůžeš vidět!"
   ,,Stačí mi pět minut! Slibuju, že vám ho vrátím v celku!"
   ,,Co se stalo, že ho tak najednou potřebuješ vidět? Okamžitě odejdi, nebo budeme muset použít naše zbraně proti tobě!"
   Už už jsem to chtěl Alfredovi zarazit, ale včas jsem se zadržel. Tohle nemůžu... Jo, byl to můj kamarád, ale práce je teď přednější. Bohužel... Jak rád bych ho bránil, jak rád bych mu nějak oplatil jeho věčnou chuť mi pomáhat a chránit mě. Nikdy jsem nechápal pravý důvod toho, proč toho pro mě vlastně tolik dělal.
   ,,Táta je tady? Já chci za ním!" rozkřiknul se zničehonic Benjamin. Úplně jsem zapomněl, že je vlastně tady, jak jsem se ponořil do svých podivných myšlenek.
   ,,Ne, Benjie, teď to nejde, musíme zůstat tady..." snažila se mu domluvit Alex, ale nemělo to žádný význam.
   Benjamin ji totiž ihned překřiknul: ,,Já ho chci vidět! Stýská se mi po něm!"
   ,,No tak, poslechněte svého spojence!" zasmál se Christian a trochu se rozkašlal. Copak mu asi je?
   ,,Mně taky, Benjie, ale teď nemůžeme..." zkusila to Alex znovu, ale opět bezvýsledně.
   ,,JÁ! HO! CHCI! VIDĚT!!!" zařval Benjamin tak, že jsme si všichni museli zacpat uši.
   ,,Dobře, dobře, jen přestaň řvát!" pokusil se ho překřičet Alf, naštěstí s dobrým výsledkem.
   Benjamin přestal řvát a usmál se takovým tím provokatérským úsměvem. ,,Díky!" řekl a odběhl pryč. Zmizel rychleji než blesk z oblohy.
   ,,Snad se mu nic nestane..." vzdychnul Alfred, načež si něco podobného zamumlala i bílá liška.
   ,,Určitě ne, Christian by mu nikdy neublížil," bránila svého manžela Alex, i když si jistě byla vědoma možného rizika, jež mohlo nastat.
   ,,Jo, to mi říkal taky a nakonec mě málem podříznul!" protestoval jsem, i když nerad. Opravdu mi byl dobrým přítelem na život i na smrt. Taky jsem z toho byl na prášky, když se pokusil mě zabít. Jen pokusil... Nesmím však zapomenout na to, jak dobrý je herec. Jo, kdysi se tím živil, teď se mu to jenom hodí. Třeba to jen hrál... Třeba mi nechtěl ublížit... Musím se ho někdy zeptat. Proč jsem vůbec něco takového říkal? Na odlehčení? Jestli ano, tak to moc nepomohlo.
   Ale to už byl Benjamin dole. Venku ze základny, tváří v tvář svému otci.
   Stoupnul jsem si vedle Alfreda a všechno to dění dole pozoroval. V duchu jsem doufal, že Chris neudělá nějakou hloupost. Přijít o něj by nezasáhlo jen Alex a Benjamina. Stále tu byl někdo, komu by ten zpropadený lišák chyběl ještě víc.

Pohled Benjamina
   Vyšel jsem ze základny a oslnivé paprsky slunce si na tom vybraly svou daň. I tak jsem ho konečně po tolika měsících spatřil. Tmavě červený lišák, zelený šátek na krku, hnědé a trochu potrhané kraťasy, modrobílé boty, černá páska přes oko a... hák!? Tohle předtím neměl. Měl ho místo pravé ruky.
   Zděšeně jsem o krok ustoupil. No co, mám strach z ostrých věcí. Už jen kvůli tomu mi maminka zakázala chodit do kuchyně.
   ,,Ahoj, synu," pozdravil mě.
   ,,A-a-ahoj..." pozdravil jsem taky a ještě o krok couvl dozadu. Ta hrůzná věc mi vrhala do očí další světlo, které se od ní odráželo.
   Nejdřív se zatvářil nechápavě, ale hned jak si všimnul, na co se tak vyděšeně dívám, schoval pravou ruku za záda. ,,Toho si nevšímej," pousmál se a druhou ruku natáhnou směrem ke mně.
   Odvážil jsem se tedy jít blíž. Taky šel naproti mně. Když už byl u mě, s jednou rukou za zády před mě poklekl a řekl: ,,Rád tě vidím. Chyběl jsi mi." Pak mě objal. Pravou ruku měl stále schovanou za zády.
   ,,Ty mě taky..." vydechl jsem úlevou a taky ho obejmul. Snažil jsem se přitom hák nenahmatat.
   ,,Co ruka, dobrý? Dozvěděl jsem se, že tě uštknul had," staral se.
   ,,Jo, už je to lepší," odvětil jsem.
   ,,Máš tři minuty, Christiane!" ozval se z reproduktoru Alfredův hlas.
   ,,Pět!" vykřiknul táta.
   ,,Čtyři!"
   ,,Ujednáno!"
   ,,To byla rychlost," zasmál jsem se radostně.
   ,,Jo, to jo," táta se zasmál taky.
   Odsunuli jsme se od sebe.
   ,,Proč jsi mě chtěl vidět?" zeptal jsem se ho. Přímo jsem toužil po odpovědi. Táta se tu neukazoval často, to byl ten důvod.
   ,,Potřebuju ti něco dát," zašeptal a pak zavolal na Alfreda a spol: ,,Byli byste tak hodní a vypli odposlech?"
   ,,A to jako proč!?" rozkřiknul se zase Alfred. Byl čím dál naštvanější.
   ,,Ehm... osobní záležitosti!" vymluvil se táta. Tohle začnu asi brzo používat. Je to geniální!
   ,,No dobrá, ale dělej!"
   Zničehonic utichl všechen šust, který byl slyšet zevnitř základny. Bylo ticho. To jsem už dlouho neslyšel.
   ,,Podívej, synu," táta cosi vytáhl odněkud z kapes, o kterých jsem ani nevěděl, že je má, ,,tohle mi pohlídáš, ano?"
   Spatřil jsem v tátově ruce jakýsi kámen neurčitého tvaru. Takový hrbolatý byl. Měl zářivě žlutou barvu. Kupodivu to nebilo tak moc do očí jako to příšerné slunce. Udivilo mě to. Proč by měl něco takového u sebe? A co to je? Chce to snad dát mamince k Vánocům nebo co?
   ,,Co to je?" nechápal jsem.
   ,,Tohle je rušič, drahý Benjamine. Tahle věc dokáže zrušit signál čehokoli, čeho se dotkne," vysvětlil, pohodil tím do vzduchu, a poté to druhou rukou zachytil.
   ,,Wow..." žasnul jsem. ,,Ale... k čemu to je? A proč to máš u sebe?"
   ,,Dívej se, jak jistě víš, náš velitel chce všechno zničit. Hlavně vaši základnu. Jen tahle věc ho může zastavit. Mám dojem, že tuší, že něco chystám, takže jsem se rozhodl, že si tuhle věc schovám u tebe. Nyní není možné ten přístroj zničit. Až bude čas, přijdu si pro to. "
   ,,A proč zrovna u mě? Proč ne třeba u Willa nebo u mamky?"
   ,,Ne že bych jim nevěřil, ale... lepší to bude u tebe. Nejsi moc nápadný, nic nepoznají."
   ,,Aha... tak to jo."
   ,,Pamatuj ale! Nesmíš o tom nikomu říct! A když říkám nikomu, tak myslím opravdu nikomu!"
   ,,Ani mamce?" vyptával jsem se dál.
   ,,Ani mamce. Ani Williamovi, ani Alfredovi, prostě nikomu!"
   ,,A co když mi ho, no... seberou?" Znejistěl jsem. Táta byl schopný opravdu všeho, když chtěl, určitě by mi dokázal něco udělat, i když o tom maminka zprvu pochybovala.
   ,,Tak ho buď budeš muset získat zpátky nebo si zahrajeme malou hru s tímhle..." Zpoza opasku vytáhl na první pohled ostrý nůž. Zorničky se mi mnohonásobně zmenšily hrůzou. Takhle ostrou věc jsem v životě neviděl.

Red and Blue [FNAF FF]Kde žijí příběhy. Začni objevovat