what is true love?✔️

6. pusa od pana drsnýho

Rozrazila jsem dveře od školy a ocitla se venku, jen kus od velké brány. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu. Chtěla jsem zmizet, než se objeví ostatní. Venku už byla tma a tak jsem pomalu sešla pár schůdků a rozešla se k bráně. V pozadí se rozprostíral malý lesík, ve kterém byla větší tma, než po celém okolí.

Když už jsem chtěla zabrat za kliku, někdo se za mnou objevil. Dýchal mi na krk a já cítila, jak se mi zrychlil dech. Neměla jsem odvahu se pohnout, tak jsem nechala ruku na klice a stála jako přikovaná. Potom mi ten dotyčný pomalu položil obě ruce na bok a lehce je sevřel. Srdce mi vynechalo úder. ,,Kdo jsi?" Hlesla jsem potichu, pomalu sesunula ruku z železné kliky a šáhla na jednu z paží na mém boku. Byla hrubá a studená. Ten člověk měl opravdu silný stisk. Pak mi došlo kdo by to mohl být. ,,Z...Zacku?" On asi trochu znejistil, protože jeho stisk trochu povolil a tak jsem se na něj mohla otočit. Byl to opravdu on. Měl černou mikinu s kapucí, hodně roztrhané kalhoty s řetězem na jednom z boku a bílé boty. Jedno oko měl zakryté delšími vlasy, ve druhém jsem ovšem viděla záblesk touhy. Bála jsem se. Za jiných okolností bych jeho ruce ihned odstrčila, ale bylo to, jako bych stuhla na místě. ,,Jak jsi mě poznala?" Zašeptal a ještě o kousek se přiblížil. ,,Podle... Rukou." Odpověděla jsem nejistě. On se mi zadíval do očí. Nemohla jsem dělat vůbec nic, bylo to jako by mě zhypnotizoval. Jednu ruku obtočil kolem mých beder a tak si mě přitáhl ještě blíž. Druhou mi pak zastrčil vlasy za ucho. ,,Jsi krásná.." Usmála jsem se. Byli jsme k sobě až nebezpečně blízko. Voněl po předražené voňavce a cigaretách. Na chvilku svůj pohled přesunul na mé rty, potom na krk a znova do mých očí. Napětí mě svazovalo čím dál víc. Snažila jsem se zklidnit dech, i když mi to moc nešlo. ,,Buďme krásní spolu." Ještě víc se přiblížil. ,,Jak to... m.. myslíš?" Zakoktala jsem se polohlasem. Ani neodpověděl a políbil mě. Já zavřela oči a cítila příjemné teplo po celém těle, jako by se mi tam vylil právě uvařený čaj. Obmotala jsem ruce kolem jeho krku. Bylo to úžasné.. Jako ještě nikdy. Všechny myšlenky a pocity se najednou smýchaly dohromady, srdce mi bušilo na celé kolo, tak bych se divila, kdyby to neslyšel.

Po chvíli se odtáhl a zadíval se mi do očí. Trochu jsem se vzpamatovala, zkousla jsem si ret a otáhla se od něj, takže mu ruce spadly z mého pasu dolů. ,,Už... Už bych asi měla.. No, měla bych jít." Otočila jsem se, otevřela branku a rychle přešla silnici. ,,Tak zítra.. Amy!" Křikl ještě za mnou. Já to ignorovala a rychlím krokem se vzdalovala od školy a od místa, na kterém se před chvílí stalo něco neuvěřitelného.

Myšlenky se v mé hlavě předháněly jedna přes druhou, nechápala jsem, co se právě stalo. Jak věděl, že tam půjdu? Proč to udělal? Proč tak brzo? Proč vůbec? Jakto, že nepřišli ostatní? Jak je možné, že byl tak dokonalý?

Doběhla jsem domů, kde už matka vařila večeři. ,,Ahoj." Pozdravila jsem jí rychle a proběhla kolem kuchyně po schodech nahoru, do svého pokoje. Hodila jsem batoh na postel, otevřela dveře na balkon a rychle se posadila na modré křeslo. Našla jsem ho na půdě když jsme se přistěhovaly a bylo dost zachovalé, tak jsem si ho přenesla sem.

S ještě trochu roztřesenýma rukama jsem si zapálila cigaretu a popotáhla si. Chtělo se mi brečet, zároveň ale smát na celé kolo. Měla jsem smíchané pocity. Co se to proboha dnes stalo?

Ahooj u další kapitoly. Omlouvám se, že nebyla dřív, ale nějak jsem neměla náladu a čas. Děkuju za přečtení. :)