what is true love?✔️

39. Aberdeen a jeho suvenýr

všechny gify i obrázky u jednotlivých kapitol najdete na mém pinterestu, nástěnka 'wattpad'. jméno adeladvorackova1 ^-^ hezké čtení přeju.

***

Uběhlo pět dnů. S Justinem jsme spolu dohromady prohodili jen pár vět. Snažila jsem se, to vážně ano, ale on jako by mě nevnímal. Vždy kolem mě prošel, něco zamumlal a zabouchl za sebou dveře od nejbližší místnosti. Ve středu, tedy před dvěma dny Justin uprostřed noci kamsi odjel a od té doby se neukázal. Neměla jsem ani ponětí, kde by mohl být. Snad u svých rodičů? To těžko, věděla jsem, jaký spolu mají vztah. Možná jen u některých ze svých kamarádů. Každopádně nikdo z naší třídy o něm neměl jedinou informaci, a nebo měl, jen to měl přede mnou za úkol promlčet. 

Jak jsem si všimla, vzal si sebou jen základní věci. Mobil, nabíječku, kartáček na zuby i hřeben, sluchátka a asi dvě trička s mikinou. Zbytek věcí zůstal tak, jako když odjel. I sklenka s alkoholem a kytara opřená o stěnu v jeho studiu. Tam jsem se také páteční ráno vydala. 

Ruce mi visely u těla jako dva listy hnijící květiny, oči se mi nepatrně přivíraly, byly oteklé od pláče. Chodidla ve velkých, šedivých ponožkách šoupaly o plovoucí podlahu v barvě světlého dřeva. Možná trochu omylem jsem kopla do kelímku na vodu, který se válel na zemi a otevřela dveře od nahrávacího studia. Byla tam tma, jen malé okénko v rohu pouštělo dovnitř trochu denního světla. To bylo teď ale zatažené černou záclonou, jako už nějakou dobu. Asi kvůli atmosféře. Šáhla jsem na malý ovladač, který ležel na skříňce u dveří a zapnula led pásky okolo celé místnosti. Byly nalepené až u stropu, myslím, že to tak má doma snad každý druhý. Automaticky tam bylo nastavené červené světlo, vypadalo to asi víc rockersky než třeba modré nebo bílé. Povzdechla jsem si, posadila se na bobík, na kterém sedával Justin a vyhrnula si rukávy až příliš velké, tmavé mikiny. Pravou rukou jsem sáhla pro kytaru, která tam, jak už jsem řekla, zůstávala od sobotní noci a zapojila jsem jack do zástrčky. 

Přejela jsem dvěma prsty po všech strunách, od shora dolů. Levou rukou jsem měla na pozici akordu G, takže mě hned napadlo zahrát si Wonderwall od Oasis. Justinův favorit. Byla jsem do něj zamilovaná více, než jsem si celou dobu přiznávala. Jak jsem jen mohla být tak hloupá.. 

***

Když už jsem hrála asi půl hodiny, ze zdola se ozvalo bouchnutí vchodových dveří. Ihned jsem se vymrštila do stoje, kytaru neohrabaně postavila ke stěně a vyběhla na chodbu horního patra. Znovu se ozval zvuk, tentokrát klíčů, dopadajících na linku. ,,Justine?" Křikla jsem a cupitala po schodech dolů. Za poslední týden jsem toho dohromady moc nesnědla a co se týče spánku, o tom nemluvně. Skoro dole jsem si všimla, že to je opravdu Justin a že stojí už jen pár metrů ode mě. Usmála jsem se a rozběhla se k němu, bohužel mě mé nohy zklamaly v tu nejnevhodnější chvíli a já se skácela k zemi. Justin mě naštěstí zachytil, a tak jsem se nehezkému pádu na obličej vyvarovala. 

,,Co blbneš, Amy." Zachraptěl a pomohl mi si znovu stoupnout. ,,Jsi nějak pohublá." Beze slov jsem ho objala kolem krku a rozbrečela se. ,,Justine prosím, odpust mi. Já bez tebe nemůžu být. Chybíš mi. Vím, že jsem udělala strašnou věc, ale nechci o tebe přijít. Prosím, udělám, co budeš chtít!" Vzlykala jsem a trochu škubala rameny. 

,,Ale no tak." Řekl Justin polohlasem a odtáhl se. Zadívala jsem se mu do očí, věděla jsem, že vypadám strašně. ,,Kdes' byl?" Utřela jsem si slzu hřbetem ruky. ,,Ehm.. V hotelu, v Aberdeenu." ,,To je.. Docela daleko. Proč jsi odjel?" Justin se porozhlédl po bytě. ,,Pojď se posadit, nevypadáš vůbec dobře." Chytil mě za loket a došel se mnou až ke gauči do obýváku. ,,Posaď se." Šeptl a pokynul rukou. Hned jsem tak učinila a počkala, až si sedne i on, což hned na to udělal. ,,Mohla jsem se zbláznit." ,,Amy já... Musel jsem odjet. Byl jsem zoufalej. Pořád kolem tebe chodit, poslouchat tvoje omluvy a výmluvy, to jak tě to mrzí.. To mě přece taky sakra. Ale pochop, nemohl jsem dělat, že se nic nestalo." Na chvíli se odmlčel a já kývla. ,,Nemyslel jsem si, že bys to mohla udělat. Doufal jsem, že taková nejsi.. Ale být tu s tebou, v jednom domě, spát s tebou v jedné ložnici, sedět s tebou u stejného stolu.. To jsem nemohl. Tak jsem odjel. Nemohl jsem odjet někam sem, musel jsem zmizet úplně do jiného města. Aberdeen je.. jak to říct. Nejbližší vzdálené město." Usmála jsem se a on mi nepatrný úsměv opětoval. ,,Celé dny jsem byl na pokoji, kouřil na balkoně a v noci se procházel po ulicích. Ani nevíš, na kolik laviček s památkou Kurta Cobaina jsem narazil." ,,Umím si to představit." Znovu se na chvíli odmlčel.  ,,Každopádně jsem si uvědomil, že tě miluju víc než jsem si myslel. Jasně, hodně mě to ranilo. Bude to možná ještě chvíli trvat, než ti kompletně odpustím. Ale chci začít od znova. Nechci být s tebou v rozporu. Jsi láska mého života, Už nechci žádnou jinou." Usmála jsem se, v očích mě znovu zaštípaly slzy. ,,Děkuju." Kníkla jsem a objala ho. ,,Děkuju." 

***

,,Bude večeře." Řekla jsem, když jsem dodělala omáčku a otočila se do obýváku na Justina, sedícího na gauči. ,,Jasně, jdu se obléct." Kývl a vyběhl chodbou po schodech nahoru. Já mezitím došla k věšáku na bundy a vzala jeho džínovku do ruky, abych mu ji donesla do ložnice. Přeci jen bylo léto, bundy nebudeme potřebovat ještě dlouho. Přehodila jsem jí přes mé pravé předloktí a chtěla vyjít schody, ale z kapsy cosi vypadlo. Malý pytlíček se zelenou látkou. Nebyla jsem blbá, už v patnácti jsem zkusila s kamarády v Brooklynu pár šluků a můj bývalý měl v tomto oboru velké zkušenosti. 

Než jsem pytlík stačila zvednou ze země a strčit ho do kapsy, Justin už stál přede mnou. ,,Co to děláš?" Zeptal se s nepatrnou zlostí v hlase. ,,Chtěla jsem ti tam odnést bundu a.. Vypadlo ti to z kapsy."  On kývl a došel až ke mně. ,,Chceš si dát před večeří? Bude se nám pak mnohem líp jíst." ,,Proč ne?" Pokrčila jsem rameny.