what is true love?✔️

40. nevolnosti

Ležela jsem v posteli s bílým povlečením, napůl odkrytá a nahá. V ruce jsem držela už skoro dokouřenou cigaretu s marihuanou a potichu si broukala melodii nějaké písničky z reklamy. Když jsem se zahleděla z okna na sousedovic dům a na velkou borovici před ním, Justin vyšel z koupelny. Mokré, delší vlasy mu padaly do očí a ručník s řeckým potiskem po stranách vypadal, že za chvilku spadne. Lehce se usmál a přiblížil se k mému obličeji tím svým. Bělmo měl rudé,  žilky, vylézající z koutků očí vypadaly jako malé, červené blesky. 

,,Fajn matroš, co?" Ušklíbl se a znova se narovnal. ,,Hm.." Naposledy jsem nasála a se štípáním v krku nedopalek vložila do popelníku na nočním stolku. ,,Nevěděla jsem, že hulíš." Zamumlala jsem a přetočila se na bok. ,,Nehulím. Chtěl jsem to jen zkusit." Chvilku bylo ticho, já jen pokývala hlavou. ,,Ale je to fajn, co?" Oba jsme se zasmáli tomu ničemu, co jsme v našem stavu brali jako náramný vtípek. ,,Tak co, dáme si tu večeři?" Justin si lehl vedle mě a pohladil mě po tváři. ,,Teď mám chuť na něco úplně jiného.." Pošeptala jsem a přitáhla si ho do hlubokého polibku. 

***

Ano, jak jste jistě předpokládali, večeři jsme si nakonec nešli dát. V posteli se to docela dost protáhlo a než jsme si uvědomily, že je konec, oba jsme upadli do hlubokého spánku.. 

***

,,Dobré ráno.." Popadla jsem sklenici a napustila do ní čistou, ledovou vodu. Voda mě po předchozím dni bolela jako čert a pořád jsem se cítila strašně malátná. THC už mi sice z těla vyprchalo, ale únava byla větší, než kdy dřív.  ,,No dobré." Zasmál se Justin, smažící vaječnou omeletu. ,,Jak se cítíš?" ,,No nic moc, upřímně. Ale spíš ty, jak ti je? Splnila marihuana tvá očekávání?" ,,Jo fajn, ale.. Nemyslím si, že to budu chtít někdy zopakovat. Byl jsem úplně mimo." Zasmála jsem se a posadila se ke stolu. Hlava se mi točila, žaludek jsem měla jako na vodě. 

,,Jsi v pořádku?" Zeptal se Justin, když přede mě položil talíř s vajíčky, chlebem a pár rajčátky. ,,Já nevím.." Kníkla jsem. ,,Omluv mě." Rychle jsem se postavila, židle za mnou udělala nepříjemný zvuk a spadla na zem. V tu dobu už jsem utíkala do patra. 

Do koupelny jsem to stihla jen tak tak, měla jsem pocit, že jsem vyzvracela i to, co jsem nejedla poslední rok.  Bylo mi minutu od minuty hůř, jen jsem seděla a zhluboka dýchala. Nohy jsem měla slabé, ruce se mi třásly jako větévky ve větru.   

,,Jsi v pořádku Amy?" Justin zaťukal na dveře od koupelny a trochu do ní nakoukl. ,,Ale jo, jenom.. se mi udělalo trochu špatně. To nic není." Pocit žaludku, staženého koženým opaskem jsem zakryla falešným úsměvem. ,,Tak dobře.." ,,Za chvíli přijdu!" Křikla jsem ještě, než Justin zavřel a odešel pryč. 

Ahooj. Omlouvám se, tahle kapitola je úplně o ničem, ale.. Nějak nemám nápady. Snad to příště bude lepší:D Děkuju za přečtení.