what is true love?✔️

38. krvavé střepy

,,Amy.. Musíš si to přestat vyčítat. Přece jen.. nebyla to tvá chyba." Rachel, podávající mi hrnek horkého, heřmánkového čaje se posadila naproti mně a usmála se. ,,Co to říkáš? Jasně, že je to moje vina. Podvedla jsem ho. Justina. Snad nejhodnějšího kluka na světě. Už se mi nikdy nepodívá do očí.. Bože." Rozbrečela jsem se a vložila obličej do dlaní. Rachel mě pohladila po rameni. ,,Amy, já.. znám Justina už docela dlouho. Není ten typ člověka, co by se urážel. Spíš ho to teď bolí. Ale neboj, brzo to přejde, prošel si plno věcmi, tohle zvládne. Protože tě miluje. Odpustí ti, uvidíš." Podívala jsem se jí do očí a pousmála se. ,,Děkuju. Jsi skvělá kamarádka." ,,Ale to je přece samozřejmost. Mám tě moc ráda Amy. Neboj, určitě se to nějak vyřeší." 

***

,,Zvládneš to." Povzbudila mě Rachel, když jsme jejím stříbrným mercedes autem dojely až před bránu Justinova domu. Ve velkých, prosklených oknech svítila malá lampa, hned jsem bodle teploty chromatičnosti malé zářivky poznala, že se jedná o Justinovo nahrávací studio. Naposled jsem se podívala do Racheliiných očí. ,,Tak.. děkuju moc za všechno." Pomalu jsem vystoupila do tmy a zabouchla za sebou dveře. Ještě chvíli jsem stála v trávě, než mi auto nezmizelo z obzoru a pak jsem se otočila. Popošla jsem pár kroků, až k malé, železné brance a zabrala za kliku. Byla tam tak trochu k ničemu, kdyby zloděj chtěl, snadno ji přeleze.. 

Jindy malí trpaslíci z keramiky s velkým, vlídným úsměvem se teď na mě mračily a házely na mě vyčítavé pohledy. Ze zvuku zavlažovacího systému jsem dokázala rozpoznat větu ,,styď se" a ,,falešnice". Styděla jsem se. Ale také jsem doufala, že Racheliiny rady ohledně Justina byly správné a že mi dokáže odpustit. 

Pomalu jsem naťukala číselný kód a vchodové dveře se otevřely. Prostor, který jindy zaplňovalo světlo z kuchyně byl teď prázdný a tmavý. Hned jsem se zula, zabouchla za sebou, boty kopla někam do rohu a rozsvítila. Až teď jsem si všimla střepů z rozbitého zrcadla na konci chodby u schodů. Byly ze zrcadla, které sice stále vyselo na zdi, jeho vnější obsah ale ležel poválený všude okolo. Na některých ze střepů byly známky krve a na lince v kuchyni, kam jsem hodila klíče odpočívala flaška whisky, napůl vypitá. 

,,Bože můj." Šeptla jsem a vyběhla do patra. Dveře od nahrávacího studia byly nepatrně otevřené a tak ucházelo do horního patra trochu světla. Hned jsem se tam vydala. 

Justin seděl na jednom ze svých černých bobíků u stěny, zády ke mně. Na uších měl sluchátka a hlavu měl skloněnou ke strunám na kytaře. Něco si brnkal a mírně se u toho kýval do rytmu. Nějakou dobu jsem tam jen tak postávala, než jsem se odhodlala zavřít dveře a popojít o kousek blíž k němu. Když jsem od něj byla jen malý kousek a hrozilo, že si mě zanedlouho všimne, položila jsem mu ruku na rameno. On sebou hned škubl a otočil se. Já se trochu smutně usmála. Justin si povzdechl, postavil kytaru kousek od sebe ke stěně a sundal si sluchátka. Z kloubů mu trochu tekla krev, takže asi ve vzteku rozbil zrcadlo. Na stolku poblíž jsem si všimla široké sklenky s alkoholem. 

Chvíli jsem ještě byla ticho, dokud se Justin nepostavil. Oči měl podlité krví, asi hodně dlouho brečel, na tváři měl zlostnou grimasu. ,,Justine já.." On ovšem jen zakroutil hlavou a obešel mě. ,,Nemůžeš přede mnou utíkat. Chci si to vyříkat, prosím." Těsně u dveří se zastavil a znovu se mi zadíval do očí. ,,Vyříkat? Co si chceš vyříkávat? Podvedlas' mě ty děvko." Poslední slovo mě zasáhlo do srdce jako šíp. ,,Já.. chápu, že to je neomluvitelné, ale.. v tu dobu jsem nevěděla, že tě podvádím." ,,Co?" Zvedl obočí a opřel se o stěnu, ruce zkřížené na hrudi. ,,Křičel jsi na mě. Byl jsi zlý, šel z tebe strach. Myslela jsem si, že to je konec.." ,,A tak jsi hned jela za Zackem a vyspala ses s ním?" ,,Nevím co to do mě vjelo, vážně. Moc se omlouvám, takhle jsem to nechtěla.. Vím, že to byla chyba." Rozbrečela jsem se a složila se  na podlahu. Justin si povzdechl. ,,Dobře, uznávám. Neměl jsem na tebe být zlý. Už se to stalo jednou, už jednou jsem takhle na svojí holku křičel a ona mě podvedla. Možná je to moje chyba. Každopádně už to nechci řešit. Jdu si lehnout." Potom otevřel dveře a zmizel mi z dohledu.