what is true love?✔️

27. Tayler a jeho černá motorka

Od 'promluvy' se Zackem už uběhly necelé dva týdny. S Justinem jsme byli každým dnem víc a víc zamilovaní a jestli teď máte v hlavě otázku, zda jsem se mu svěřila o mém činu, povím vám, že ne a ani to do budoucna neplánuji. Jistě by ho to uvrhlo do euforie, ze které bych se možná už nevykroutila. Protože jak všichni víme, Justin je žárlivec. Velký.

S Taylerem jsme se jedno páteční odpoledne domluvili, že zajdeme ven. Byli jsme velice dobří kamarádi, sblížila nás událost spojená s Rachel. Začala se mu líbit a i když o tom ona sama nevěděla, dost jsem mu s tím pomáhala a radila, a také právě díky tomu jsme se hodně spřátelili.

Venku bylo docela přívětivé počasí, tak jsem si oblékla jen šedivé tričko Hard rock cafe , modré, roztrhané, volnější džíny a koženou bundu. Když jsem se prohlížela v zrcadle, z venku se ozval klakson. Nadšeně jsem vyběhla na balkon a zamávala na Taylera, sedícího na motorce, celý v černém. Přilbu si držel v rukách a delší vlasy mu padaly do očí. ,,Už běžím!" Křikla jsem a vyběhla zpět do domu, kde jsem popadla klíče a telefon, obula si černé, plátěné konverse boty a za zvuku vrčící motorky vyběhla ven.

,,Ahoj." Pozdravila jsem Taylera udýchaně, posadila se za něj a společně s ním si nasadila helmu. ,,Trochu se bojím." ,,Nemáš čeho." Zasmál se, s hlasitým vrčením nastartoval a společně jsme vyjeli na konec města, k velké louce.

***

,,Kdyby nás tady viděla Rachel." Zasmála jsem se a znovu se zakousla do toustu. Seděli jsme na lavičce a pozorovali západ slunce, ládujíc se teplými tousty od stánku, ve kterém jsme se cestou zastavili. ,,A co? Nebylo by to jedno?" ,,Myslím že ne." Usmála jsem se, stále zahleděná k obzoru. ,,Proč? Amy myslíš, že se jí líbím?" ,,Vím. Docela často o tobě baví. Měl bys jí někam pozvat, určitě bude ráda." ,,Když já nevím." Napil se limonády. ,,No tak, Taylere. Chceš to promarnit?" ,,Jasně, že ne." Zasmál se. ,,Tak mi slib, že až přijedeš domů, napíšeš jí a půjdete si někam sednout." ,,Fajn." Řekl nakonec a rukou mě objal kolem ramen.

***

,,Tak pa, a jeď opatrně." Poplácala jsem ho po zádech, když jsme zastavili u mého domu. ,,Neboj se. Budu. Mám přece Rei pozvat ven a nechci to promarnit, když mám teď odvahu." Zasmál se. Na venek se zdál být jako chladný a necitlivý, ale když ho víc poznáte, zjistíte, že se moc rád směje. ,,Dobře, to beru jako závazek." Zamávala jsem mu a rozešla se do domu. On odjel někam do dálky.

Doma jsem si udělala večeři a využila toho, že je matka po dlouhé době doma. Sedla jsem si s ní a s hrníčkem kakaa do obýváku a celý večer se smála komedii z osmdesátek, které mi jinak nepřišli moc vtipné. Měla jsem jen dobrou náladu z vydařeného dne. Ale ne na dlouho. Asi v devět hodin večer mi zazvonil telefon. Nejdřív jsem to vůbec nechtěla zvedat, ale Justinovo číslo mě k tomu donutilo.

,,Co se děje?" Došla jsem až do kuchyně a opřela se o linku. ,,Amy, musíš.. Hned do nemocnice." ,,Cože? Co se stalo?" Křikla jsem trochu a podívala se na matku, která byla ale až příliš zabraná do televize, než aby mě slyšela. ,,Tayler.. Je na tom zle."