what is true love?✔️

31. justinovi rodiče

Po 4 měsících

Začátek července.

I po několika měsících jsme byli s Justinem stále šťastní a každým dnem jsme se měli víc a víc rádi. Abych řekla pravdu, snad s nikým jsem si ještě nerozuměla tolik, jako právě s ním, nejen v hudbě a filmových žánrech.

***

Ležela jsem na balkoně, na který přímo dopadalo pichlavé slunce. Upřímně jsem opalování zbožňovala, i když to nikdy nemělo velký výsledek. Zrovna když jsem se chystala otočil na záda, zazvonil mi telefon.

,,Justine?" Hlesla jsem trochu ospale a opatrně se posadila. Plastové, proutěné lehátko, které vlastní každý druhý a na kterém všichni ti vlastníci polehávají na svých předzahrádkách u bazénu už se mi rozpadalo, nejen proto, že s ním při stěhování jeden z chlapů hodil tak moc, až se zkřivilo jedno z držátek pro ruce a tak narušilo celou tu dokonale sestrojenou mechaniku. Také jsem ho už měla pár neděl, takže jsem stejně uvažovala o tom, že bych si koupila nové. ,,Jsem před tvým barákem, nechtěla bys někam zajet?" Potutelně jsem se usmála a i když to nemohl vidět, protože jsme spolu mluvili do telefonu, tedy pouze verbálně, přikývla jsem. ,,Za chvilku jsem tam.."

***

Justin čekal před barákem, u železné branky. Černé, rozcuchané vlasy mu ladily s bundou stejné barvy. Když mě uviděl, nepatrně se usmál, olízl si spodní ret a odvrátil zrak, byl neodolatelný. Stačilo mi udělat pár větších kroků a byla jsem přímo u něj.

,,Ahoj." Pozdravil mě svým výrazným chraplákem, jímž se nedobrovolně skoro až přiznával, že kouří. Chápu, někteří lidé takový hlas mají přirozeně, od mala, v Justinově případě tomu tak ale nebylo. Než jsem se nadála, cítila jsem jeho měkké, vlhké rty na těch mých. ,,Chceš ke mně?" Hlesl, když se odtáhl a zhluboka se mi zahleděl do očí. Přikývla jsem se a obešla jeho starší auto s vysokými podvozky, abych mohla nastoupit.

***

,,Teď bychom mohli zkusit něco od Metallici." Justin se mi na pár okamžiků zahleděl do očí aby viděl mou reakci, která byla samozřejmě kladná. Už asi dvacet minut jsme společně zkoušeli na kytaru písničky různých interpretů, jak jinak než našich společně oblíbených. Když ale začal hrát, zklamaně jsem svěsila ramena. Na kytaru jsem sice hrála chvíli, dávala jsem do toho ovšem veškerou svou snahu a energii, proto mě trochu mrzelo, že mi to stále nejde.

,,Amy, co se děje?" Zastavil, když si všiml, že ho nenásleduju ve vábné melodii písničky Nothing else matters. Povzdechla jsem si. ,,Když já ti nevím, nějak mi to pořád nejde.. Snažím se, dávám do toho veškerou píli a vzniká z toho tohle.." Nemelodicky jsem zabrnkala pár falešných tónů. Justin se trochu zašklebil, nejspíš proto, že mu vadilo jak na jednu z jeho kytar nepěkně hraju. I tak mě pohladil po ruce. ,,To chce jenom čas Amy." ,,Času už bylo dost Justine." Najednou mi došla trpělivost. ,,Kašlu na to." Přehodila jsem si pás od kytary přes hlavu a kytaru odložila vedle sebe na zem. Justin, jakoby se snad bál, že bych se urazila, mé pohyby následoval a položil ji pod sebe na šedivý koberec svého obýváku. Poté si zhluboka povzdechl. ,,Netrénuješ ještě ani rok, myslíš, že mně to hned šlo? Také jsem na to několikrát chtěl vykašlat, nezdálo se, že by to byl můj osudový nástroj, jak se u nás hudebníků říká. Ale tréninkem se ukázalo, že ano." ,,Když já ti nevím." Zopakovala jsem. ,,Asi na to nejsem stavěná."

Justin mě pohladil po tváři, kterou si následně vložil do své velké, teplé dlaně. ,,Nevzdávej to. I Liamu Gallagherovi to nešlo na kytaru, nikdy se na ni pořádně nenaučil a to proto, že na to kašlal. Protože si nevěřil. A vidíš, kde je teď. Sice pro Oasis pár písniček nahrál a složil právě na kytaru, ale momentálně musí mít kytaristu navíc, protože to prostě vzdal." Trochu jsem se uchechtla, že mě Justin srovnával zrovna s tímhle velikánem.  Když viděl, že se směju, trochu se zasmál také. Potom mě políbil.