what is true love?✔️

18. dopis a růže

Nahoře Emily a Brooklynský most :3

To, co se stalo ve vlaku jsem nemohla celý den vypustit z hlavy. Nejen proto, že se to vůbec stalo, ale hlavně mě překvapovalo, že byl toho Justin po tom všem schopný. Po tom všem, co se mi poslední dny dělo. Ale především jsem byla naštvaná sama na sebe, že jsem se od něj neodtrhla, nechala ho, aby si dělal, co chtěl.. Chvílemi mi to dokonce přišlo, jakoby toho Justin využil. Toho, že jsem zraněná, toho, že nemůžu moc racionálně uvažovat. S Justinem jsme přeci byli jen kamarádi a tak to i mělo být.

***

,,Amy? Co je to s tebou?" Zeptala se Emily, když jsme seděli v kavárně. ,,Nic." Odbyla jsem jí, věděla jsem ale, že se v tom nepřestane vrtat. ,,To co se ti stalo je.. Vážně zlý. Moc mě to mrzí." ,,No jo, já.. To je v pohodě." Pořád jsem se rozmýšlela, zda jí říct i to, co se stalo ve vlaku s Justinem. Pověděla jsem jí všechno, od mého nastěhování do Goldenbillu až po dnešní ráno, ale události spojenou s Justinem, která se odehrála před pár hodinami jsem se záměrně vyhýbala. Chtěla jsem to při nejlepším vytěsnit z hlavy. 

***

V pondělí se mi vůbec nechtělo, do školy, nejen proto, že jsem byla ve třídě s Justinem, ale bylo mi více než jasné, že se nevyhnu vyčítavých pohledů Julie a dalších lidí z její partičky.

Hodila jsem na sebe černé, upnuté tričko s dlouhým rukávem, na to přidala bílé s krátkým a s obrázkem Kurta Cobaina na koncertě MTV a všechno to zastrkala do volných, džínově modrých mom's jeans. V předsíni jsem si nazula klasicky kožené kanady, manšestrovou bundu, hodila batoh na záda a s Nirvanou hrající ve sluchátkách jsem vyšla do školy.

K hlavnímu vchodu jsem došla deset minut před osmou, ale už odsud jsem si všimla hloučku lidí, postávajících před mou skříňkou. Rychle jsem tam doběhla a když se na mě všichni zvídavě otočili a odešli, konečně jsem si mohla pořádně prohlédnout, o co tak zajímavého se jedná, že se má skříňka stala obětí tolika pohledů. V jedné z děr pro vzduch byla píchlá rudá růže a u ní smetanově bílá obálka. Nechápavě jsem si položila batoh na lavičku u stěny a obálku rozbalila. Byl tam malý papírek s krásně napsaným vzkazem.

Krásná jako růže a oči ještě krásnější.

,,Co to sakra.." Vůbec jsem nechápala, co se děje. ,,Čau!" Křikla za mnou Rachel a poplácala mě po zádech. Na pozdrav jsem jen přikývla. ,,Copak to máš?" Zeptala se trochu udýchaně a pověsila si bundu na věšák do skříňky. ,,Nevím. Bylo to tu už když jsem přišla a očumovalo to tu plno lidí." Rachel mě pevně objala. ,,Hele zlato, je mi moc líto to se Zackem. Bylo vidět, žes ho měla opravdu ráda." Koutky úst mi spadly dolů. ,,Nojo, já.. Bylo to strašně rychlý, ani jsme se pořádně nestihli seznámit a.. Však víš." ,,No jasně. Zack je blbec, nevšímej si ho ani jeho party, dobře?" ,,Děkuju." Usmála jsem se, oblékla se do školních přezuvek a dopis i s růží položila na poličku uvnitř skříňky. Potom jsme spolu s Rachel vyšly do třídy. Na dopis jsem ale nemohla přestat myslet. Určitě to byla práce Zacka a jeho plánu, jak se mi omluvit nebo naopak poštvat školu proti mně..

***

Den celkově nebyl tak strašný. Jak jsem předpokládala, nevyhnula jsem se Juliině trapné omluvě ani 'nenápadných' pohledů jejích přívržeňkyň, zato jsem ale dostala jedničku z biologie, což mi udělalo velkou radost, na to, že jsem se místo učení bavila s Emily v kavárně Glady Star v Brooklynu. Justin mě jen pozdravil, nevypadalo to, jako by se chtěl se mnou bavit a já na to také neměla zrovna dvakrát velkou náladu, ale chtěla jsem si s ním vyjasnit událost z vlaku. Nesmím ho nechat doufat nebo snad na něco čekat.

Při obědě jsem se posadila naproti němu, ke stolu pro čtyři, nejen proto, že jsem s ním chtěla mluvit, ale hlavně nikde jinde nebylo místo. Justin zvedl pohled od jakési hnědé kaše s masem a lehce trhl koutky do nepatrného úsměvu, když zjistil, že jsem to já. ,,Amy.." Zahuhlal, trochu jídla měl ještě v puse, tak se ho snažil rychle polknout. ,,Hele, jen si chci promluvit o tom.. Co se stalo včera. Víš, já.. Mám tě moc ráda, rozumím si s tebou jako s nikým, jen.. Nechci, abys to bral nějak.. Víc, než to je. Snad chápeš co chci říct." Justin, polykající poslední zbytky horlivě přikývl. ,,Ale jo, Amy.. Já si tě moc vážím. V téhle škole se nikdo kromě tebe a Taylera s Joshem nezajímá o hudbu z minulého století, takže.. Chápeš, jsi pro mě moc důležitá. Hlavně nemůžeš popřít, že bys nebyla krásná, ale.. Takhle to prosím neber. Včera to byla chyba, nějakej.. Blbej zkrat, chápeš." I když jsem si tohle přála slyšet, trochu mě to zamrzelo, dodnes ani nevím, proč. Jen jsem kývla a pousmála se. ,,Takže.." Položil vidličku, pro jistotu si utřel ruku do džínů a podal mi jí na usmířenou. ,,Kamarádi?" ,,Kamarádi." Zasmála jsem se a potřásla si s ním.

Byla jsem ráda, že se to tak vyjasnilo.