14. asi nebude zas tak fajn

189 15 2
                                    

Zrovna, když jsem se snažila vybrečet ze všeho, co mě tížilo, zaslechla jsem tiché ťukání na okno. Protřela jsem si oči a posadila se. Budík ukazoval něco po šesté hodině ráno, nespala jsem ani hodinu. ,,Achjo." Postavila jsem se a hned se opřela o stěnu vedle dveří, trochu se mi zamotala hlava.

Z šatníku jsem vytáhla velkou černou mikinu, kterou mi daroval kamarád z Brooklinu chvíli předtím, než jsem odjela a rychlým tahem roztáhla závěs. Slunce už vycházelo z obzoru. Podívala jsem se dolů, na Taylera, držícího v hrsti pár kamínků ze zahrady. Když si všimnul, že ho vidím, zamával a trochu se usmál. Donutilo mě to mu úsměv opětovat, přeci jen většinu času vůbec city neprojevoval. Rukou naznačil, ať jdu za ním dolů. Neváhala jsem, záclonu zase zatáhla, nasoukala se do černých tepláků a po schodech dolů vběhla do předsíně. Obula jsem si bílé, plátěné tenisky a prudce otevřela dveře.

Venku bylo velice nepříznivé počasí. Foukal studený vítr a i když svítalo a sluneční paprsky se odrážely v kalužích, vypadalo to, že se co nevidět zatáhne a začne pršet.

Doběhla jsem na boční zahradu, nad kterou jsem měla jedno z oken. Tayler si zrovna přehazoval větší kamínek z jedné ruky do druhé, jako by ho chtěl znovu hodit do mého okna.

,,Stačí, jsem tu!" Křikla jsem a doběhla až k němu. Vítr nepříjemně rozfoukával moje rozpuštěné vlasy, tak jsem si nasadila kapucu. ,,Co tu chceš?" Uchechtla jsem se. ,,Přišel jsem ti projevit lítost, ale očividně o to moc nestojíš." ,,O lítost zrovna ne, ale lidské objetí by mi teď docela bodlo." On bez jakéhokoliv náznaku emoce rozpřáhl ruce a já vpadla do jeho teplé náruče. Voněl jemnou, italskou vůní, jakou dřív nosíval můj otec.

Ani jsem se o něm nezmínila. Žil s námi do mých sedmi let, než ho matka načapala v posteli s jinou ženou. Odstěhoval se od nás do týdne a od té doby jsem ho neviděla. Nikdy se neozval, nikdy ani neprojevil sebemenší starost a zájem, tak jsem ho automaticky přiřadila do třídy zbabělců a lidí, se kterými nechci mít nic společného.

Po chvíli jsem se odtáhla. Jeho ruce, jakoby mě nechtěly pustit. ,,Děkuju." Zašeptala jsem a neupřímně se usmála. ,,Kdykoliv.. Jinak, moc mě to mrzí." ,,Co?" ,,No.. Vždyť víš, to se Zackem. Hodili jste se k sobě." ,,Co? Jak.." ,,To neřeš." Jemně zvedl jeden koutek a položil mi ruku na rameno.

,,Hele, Taylere... Mám otázku." Trochu se zarazil a pomalu stáhl ruku zase k tělu. ,,Povídej." Nevypadal, že by čeřil zvědavostí, právě naopak..  ,,Co ti Justin udělal? Tenkrát, žes' pak zkončil v nemocnici." Tayler si oddechl. Mělo to být nenápadné, i tak jsem si toho ale všimla. ,,Víš Amy.. Justin je horká hlava. Jako kámoš je skvělej, ale když ho někdo naštve, nepoznáš ho. Přepne svůj provizorní spínač bolesti a nevnímá okolo sebe nic jiného, než svůj... Cíl. Přeruší ho vždycky až něco, na čem mu záleží. Hlas někoho blízkého, jméno někoho blízkého.. Však víš." ,,Aha.." Teď už jsem to chápala. Justin byl v tranzu, dostala jsem ho z toho jen vykřiknutím jeho jména..

,,Tenkrát jsme se nepohodli kvůli jedné písničce. On jí chtěl hrát pomaleji, mně se k ní zas hodil pořádnej rytmus. Však víš, měl jsem tam mít svoje sólo na bicí a když přišel s tím, že se v téhle písničce nepoužije, a že mu pomůžu společně s Joshem na kytaru, důrazně jsem nesouhlasil. Trochu se to vyostřilo a měli jsme.. malou rvačku. Natrhl mi slezinu, nic víc." ,,Cože!?" ,,Nojo, ale bylo to dobrý. Za pár dní jsem šel domů." Zůstala jsem nevěřícně stát a hledět před sebe. ,,Páni.." ,,No jo.. Už budu muset jít. Měj se." Z úsměvu se znova stala kamenná tvář a Tayler zašel za roh... Já se také vrátila do domu a nepřestávala nad tím vším přemýšlet.

what is true love?✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat