20. další dopis a den volna

151 14 3
                                    

Celou noc jsem nemohla zamhouřit oči, měla jsem tak velkou radost z kytary, že jsem si už ve čtyři hodiny ráno sedla do modrého křesla na balkon a s cigaretou v puse trénovala Love Buzz od Nirvany.

V sedm hodin jsem už byla tak promrzlá, že jsem na dvacet minut musela zalést do horké sprchy. Pak jsem se oblékla, namalovala a učesala a s batohem, visícím na jednom z mých ramen sešla do kuchyně, kde jsem nečekaně narazila na matku, usmívající se od ucha k uchu a nesoucí pánev míchaných vajíček a několik plátků chleba na dřevěném prkénku.

,,A.. Ahoj?" Uchechtla jsem se, protože jsem nečekala, že jí uvidím. ,,Ahoj Amy. Mám dnes volno, Gemma se vrátila a ten den, co jsem za ní pracovala mi prý oplatí. Takže budu doma!" ,,Super." Povzdechla jsem si neslyšně a posadila se ke stolu s bílými židlemi z Ikey. Matka se ke mně naklonila, aby mi nalila vodu a zatvářila se kysele. ,,No fuj, Amy.. Ty kouříš? To snad ne!" Matka byla vždy guru životního stylu, nemohla dopustit, aby se její dcera dotkla čehokoliv, co by zohavovalo její tělo. Bohužel, už se tak dělo. ,,Ehm.. Ne." ,,Ne? Vždyť to cítím. Smrdíš jako popelník!" ,,To se ti zdá." ,,Amy já nejsem blázen!" Bouchla do stolu a já se vymrštila na nohy. ,,Mami, nepleť se do toho." Polohlasně jsem se, i když trochu špatným způsobem, obhájila a chtěla ji obejít, ale chytila mě za zápěstí a přitáhla zase k sobě. ,,Jsem tvoje matka." ,,Vážně?" Zeptala jsem se, hlas plný sarkasmu a ironie. ,,Že jsem si nevšimla." Matka mě hned pustila, zatvářila se velmi zraněně a překvapeně. Já se jen usmála, popadla batoh, obula se a vyšla ven, do únorového rána.

U brány domu jsem narazila na Justina. Až neobvykle mu to slušelo. Měl na nohách černé kanady, širší, roztrhané, černé džíny, ohrnuté k vrcholku bot, do nich zastrkané černé tričko s krátkým rukávem a doplněné černo hnědou košilí s drobnými kostičkami. Na hlavě měl tmavou čepici a v obličeji mu pohrával veselý úsměv. ,,Ahoj." Pozdravil a zamával mi, když jsem odemykala branku. ,,Čau.." ,,Děje se něco? Betty hraje špatně?" ,,Kdo?" Nepříjemně jsem se ozvala, zabouchla za sebou a koukla se mu do očí. ,,Ta kytara. Jmenuje se Betty." ,,Aha.. Promiň, že jsem protivná. Pohádala jsem se s mamkou. Přišla na to, že.." ,,Že kouříš? Ani se nedivím, táhne to z tebe jako z hospodskýho." Hlasitě se rozesmál a já ho s naštvanou grimasou obešla. ,,No tak Amy, nezlob se." Řekl se smíchem v hlase a rozběhl se za mnou.

***

Celý den byl až překvapivě klidný. Učitelé, jako by mě snad ani neviděli, s Rachel jsme se hodně nasmály a k obědu byly moje oblíbené špagety. Když jsem se pak dostala domů, matku jsem nikde nenašla. Křičela jsem po celém přízemí, ale jako by se po ní slehla zem. Až když jsem vešla do pokoje jsem zjistila, že sedí na mém balkoně. Položila jsem batoh vedle své postele a sedla si k ní. Držela v ruce napůl vykouřenou cigaretu a dívala se někam do dálky. Beze slov jsem si zapálila a s výdechem zaklonila hlavu. Chvilku jsme ještě byly ticho, než promluvila. ,,Zlato.. Vím, že se ti poslední dobu moc nevěnuju. Jsem často v práci. Ale.. Musíš to pochopit. Vždyť.. Proto jsme se sem přeci stěhovaly, kvůli.." ,,Kvůli práci, já vím." Skočila jsem jí do řeči. ,,Mrzí mě to." Pohladila mě po rameni a po tváři jí sklouzla malá slza. ,,To je dobrý mami." Usmála jsem se a znova si popotáhla. ,,Máš novou kytaru?" Ukázala do roku, kde stála opřená Betty - jak jí Justin říkal. Rychle jsem kývla a zbylý kouř polkla. ,,Od Justina. Koupila jsem jí od něj i s kombem za deset dolarů, dobrý ne?" ,,To jo. Je hezká." Usmála se. ,,Jdu udělat něco k večeři." Pak se zvedla a odešla.

***

Chvíli po půlnoci jsem zas seděla na balkoně, s tlustou mikinou a tepláky Nike a spokojeně brnkala Brianovo sólo z Bohemian Rhapsody. Kytara, i když nebyla zapojena, hrála docela nahlas. Najednou jsem zezdola od branky uslyšela nějaký rámus. Naklonila jsem se, ale ve tmě nebylo vůbec nic vidět, jen jak kdosi odbíhá. ,,Haló?!" Křikla jsem, jako bych snad čekala, že se někdo ozve. Ale nic. A tak jsem potichu vyběhla z domu ven a docupitala až k brance.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla tam píchlá růže a dopis, stejný, jako ve skříňce předchozí den.

Měsíc svítí na tvou krásnou tvář a já se při tvém úsměvu vzdaluju do říše zapomnění.

Písnička->Nirvana-Love Buzz

what is true love?✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat