Next generation [CZ FF, 2]

7. Lektvarový mistr

Ráno pro něj nastalo až moc brzy. Přesto se vyhrabal zpod červených přikrývek a stoupl si na chladnou zemi.

Bylo sice teprve září, přesto ve věži bylo ráno chladněji, než si představoval. Podíval se na postel vedle sebe, kde se večer před tím usídlil jeho bratr.

Jeremy spokojeně ještě oddechoval, deku měl přitaženou až do půli obličeje, ten zbytek schoval do polštáře. Pořádně byly vidět jen jeho černé vlasy.

Ostatní chlapci také stále spali, proto se potichu vydal do koupelny. Zamkl za sebou a svlékl se zebe pyžamo, které nechal ledabyle ležel na zemi. Čisté spodní prádlo položil do dostatečně velké vzdálenosti, aby ho případně nenamočil, a vlezl do sprchového koutu.

Horké kapky vody postupně uvolňovaly všechny jeho svaly, až se cítil naprosto klidně. Po chvíli vodu zastavil a vylezl. Pořádně se usušil, provedl ranní hygienu a oblékl se do čistého spodního prádla. Pyžamo vzal do ruky a otevřel dveře do pokoje.

Jeremy seděl na posteli a mžoural před sebe. Když uslyšel dveře, otočil se a spatřil svého bratra. Zbytek jejich pokoje stále ještě spal.

,,Vzbudíme je?" zeptal se tišeji.

,,Já nevím," pokrčil rameny Will a přehodil mokrý ručník přes zábradlí u kamínek. ,,Včera se nijak extra nebavili a nevypadalo to, že by s námi chtěli mít něco společného."

,,Moc si to bereš," zavrtěla hlavou Jeremy a stoupl si. ,,Taky bys byl chvíli zaražený, kdybys měl být sedm let na pokoji s dětmi údajného masového vraha."

,,Ale Fred a George s tím problém neměli," namítl Will.

,,Jenže to neznamená, že to tak bude u každého," připomněl mu Jeremy a ze skříně si vytáhl čisté oblečení. ,,Podívej, jsme tu teprve druhý den, tak tomu dej čas."

Will souhlasně přikývl a po vzoru bratra si vytáhl školní hábit. Jeho bratr však nešel do sprchy, neboť se umýval před spaním. Provedl jen potřebnou hygienu.

Jakmile byli oblečení, Jeremy rychle vzbudil ostatní kluky a spěšně zamířil se svým dvojčetem na snídani.

---------------------

Ve Velké síni nebylo tolik lidí jako předchozí večer. Většinou to byli právě prváci, kteří se báli zpoždění, zbytek byl namíchaný.

Posadili se asi do prostřed stolu a pustili se tiše do snídaně. Během snídaně k nim přistoupila profesorka McGonagallová a předala jim rozvrhy. Nakonec jim řekla, ať za ní po poslední hodině přijdou.

Jakmile odešla, vyměnili si zmatené pohledy. Oba dva napadalo několik důvodů, proč by s nimi chtěla mluvit, ale jeden jim připadal zvláštnější než druhý.

Těsně před tím, než se chystali odejít na první hodinu, se k nim přidali i Fred s Georgem. Přivedli sebou i Leea Jordana, kterého poznali během včerejší večeře a rozuměli si s ním stejně jako s Weasleyovými.

Nemohli si však nevšimnout nesouhlasného pohledu Percyho, kterého si oba pamatovali již z Příčné ulice, a který byl starší bratr dvojčat. Hodili to však za hlavu a nehodlali se tím užírat. Bohatě jim stačilo, kdyby se po celou tu dobu v Bradavicích bavili jen s Fredem, Georgem a Leem.

Zrzci do sebe naházeli snídani tak rychle, že pochybovali, že je to možné, převzali si rozvrhy a společně pak zamířili do útrob hradu.

Zavedli je až k učebně kouzelných formulí a rozloučili se s tím, že se později ještě uvidí. Will s Jerem zapluli do učebny a posadili se až úplně nahoru. Učebna byla zvláštně zařízená; stoly byly postavené na schodech dostatečně širokých, aby se tam vešly stoly i židle.