Next generation [CZ FF, 2]

69. Nechtěné překvapení

Bylo to jedno z rán, kdy se nebudila v Doupěti. Protože její matka šílela pokaždé, když v Doupěti zůstávala, snažila se své návštěvy omezit. A tak Fred začal chodit víc za ní. Zůstával kolikrát na večeři a sem tam i přespal.

Toho prvního březnového rána nemohla dospat, proto vstala a posadila se na parapet. V ruce držela hrnek kávy, ze které se ještě kouřilo, a pozorovala lesknoucí se sníh. Přála si být zase v Bradavicích, kde vždycky chodili ven a společně s bratry, dvojčaty Weasleyovými a několika dalšími provozovali války v koulování.

Znenadání se ozvalo zaklepání na dveře.

,,Dále," houkla tiše, aniž by se otočila. Dveře se otevřely a dovnitř nakoukla Nicole.

,,Myslela jsem si, že budeš ještě spát," přiznala žena a přešla ke své dceři. Posadila se naproti ní a podívala se stejným směrem, jako ona.

,,Poslední dobou to jde těžko," přiznala Lara a upila kávy. Chtěla hrnek položit vedle svých nohou, když se jí dělalo nevolno. Rychle seskočila na zem a vběhla do koupelny, která se nacházela hned vedle.

Nicole jí byla v patách a podržela jí vlasy, zatímco ze sebe Lara dostávala jídlo ze včerejška a ranní kávu. Dřepěla u záchodu dobrých pět minut, než se přestala dávit. Po tvářích se jí koulely slzy, které setřela hřbetem ruky a postavila se.

Přešla k umyvadlu a vypláchla si několikrát pusu vodou, než přestala cítil nepříjemnou pachuť.

,,Laro, tohle není poprvé, co je ti takhle po ránu špatně," promluvila do ticha Nicole, která stála u dveří. Dívka se na svou matku vyděšeně ohlédla. Neušlo jí, kam tou větou míří.

,,Ne," zavrtěla hlavou a podívala se na sebe do zrcadla. ,,Nemůžu být-"

Nedonutila se ani tu větu dokončit, jak ji ta představa děsila. V obličeji byla bílá jako stěna a pod očima se jí rýsovaly fialové kruhy, jak ji po nocích strašily noční můry.

,,Zlatíčko, ono to není sprosté slovo ani žádná katastrofa," pousmála se Nicole a přešla do francouzštiny.

,,Je mi teprve sedmnáct!" namítla Lara a frustrovaně si vjela rukama do vlasů. ,,Tobě bylo alespoň osmnáct."

,,Byla jsem jen o pár měsíců starší, než jsi teď ty," připomněla jí matka a několika kroky se ocitla u ní.

,,Mohla-" Lara se zarazila a prosebně se na Nicole podívala. ,,Mohla bys provést to diagnostické kouzlo?"

Čarodějka souhlasně přikývla a vytáhla z kapsy hůlku. Co se znovu rozhořela válka, měla ji neustále u sebe. Postavila se ke své dceři čelem a udělala hůlkou několik pohybů, doprovázených mumláním zaklínadla.

Chvíli se nic nedělo. Lara si už chtěla oddechnout, když se nad její hlavou objevila fialová záře, která se po několika vteřinách změnila na fialovou pětku.

Lauren cítila, jak se jí podlamují kolena, a tak se rychle zachytila umyvadla. Její matka nemusela vůbec říkat, co to znamená. Poznala to sama. Do očí se jí nahrnuly horké slzy, které se vší silou snažila zadržet.

Nicole si ji přitáhla k sobě a pevně ji sevřela ve svém náručí. Přesně věděla, jak se její dcera cítí. Sama ten pocit zažila, když se dozvěděla, že je poprvé těhotná. Tenkrát byla ještě stále ve škole a zkoušky OVCE dělala s kluky pod srdcem.

,,Co budu dělat?" zašeptala Lara a odtáhla se od své matky.

,,Měla bys to říct Fredovi," odpověděla jí žena laskavě a schovala si hůlku. ,,Má právo to vědět, bude přece otec. A i tobě se uleví, když nebudeš pořád myslet na to, co si o tom pomyslí."