Next generation [CZ FF, 2]

53. Ruka přítelova

Lara si nebyla úplně jistá, jak se dostali zpátky do Bradavic. Všechno měla jako v mlze. Hned po příchodu na ošetřovnu upadla do bezvědomí a probudila se z něj o dva dny později.

Její první myšlenka byla, že to byl jen sen. Že se nic z toho nestalo a ona za pár dní bude doma sedět v salónku se svým otcem, popíjet máslový ležák a bude mu vykládat, jaký měla zbytek školního roku.

Když však zahlédla Hermionu a Rona, jak leží na dalších lůžcích, poznala, že to sen nebyl. Byla to pravda.

,,Madame Pomfreyová!" vykřikla Hermiona, jakmile si všimla, že je vzhůru. Ošetřovatelka ihned přiběhla a zkontrolovala její zdravotní stav. Hned na to jí donesla uklidňující lektvar, protože viděla, že je stále v šoku.

Od té doby uběhly další dva dny. Lara mohla ošetřovnu opustit s podmínkou, že se bude šetřit a její matka se o její ruku dále postará.

Jeremymu všechno řekl Will, zatímco ona spala. Zhroutil se, stejně jako jeho sourozenci, když se to stalo. A jejich matka hned na druhý den požádala o jejich předčasný odjezd domů.

Brumbál jim milerád vyhověl a vyjádřil jim svoji kondolenci. Domluvili se, že Štáb zůstane na Grimmauldově náměstí, které po Siriusově smrti připadlo nejen Nicole, ale i jeho dětem a také Harrymu.

Ještě ten den, co se probudila, si mohla přečíst, co napsal Denní věštec. Konečně přiznal Voldemortův návrat a očistil jména Harryho, Brumbála a i jejího otce. Sirius Black byl čistý a kdyby žil, nikdo by po něm nepátral. Byl by volný.

To jí vehnalo slzy do očí a ona brečela, dokud neusnula. Na Grimmauldovo náměstí se pak vracela s těžkým srdcem. Ihned se zavřela do svého pokoje a odmítala vyjít.

Neotevřela své babičce, matce ani bratrům. Všichni truchlili po svém - Nicole trávila nejvíce času v práci, Will seděl v salónku a popíjel ohnivou whisky, Jeremy se tajně, i když to všichni věděli, vytrácel do svého rodného domu a zavíral se v otcově pracovně a Mellisa se zaměstnávala tím, že neustále dům uklízela a vařila jídla, která stejně z poloviny nikdo nesnědl.

Až po příchodu Freda otevřela své dveře. Ihned mu padla kolem krku a schoulila se mu v náručí. Probrečela celé odpoledne a nakonec únavou usnula.

------------------

Bylo jen pár dní po oficiálním konci školního roku. Studenti, opojeni radostí, že skončil teror Dolores Umbridgeové, se vraceli domů. I když četli o návratu lorda Voldemorta, většina si z toho ještě hlavu nedělala. Měli pocit, jako by se jich to vůbec netýkalo.

Oni totiž na ministerstvu nebyli a nebojovali se Smrtijedy. Nebojovali o holý život s někým, kdo seděl čtrnáct let v Azkabanu a téměř tam zešílel. Nebyli mučeni. Neviděli smrt svého otce.

Jeremy se chystal, jako každý den, vyplížit z Grimmauldova náměstí. Zkoušky z přemisťování měl složené a nic mu nebránilo, aby chodil do pracovny svého otce ve Vydrníku svatého Drába.

Zrovna snídal, když se ozvalo klepání na dveře. Zamračil se a vstal. Nebyla naplánovaná žádná schůze a navíc bylo moc brzy, aby se tu kdokoliv stavoval.

Šel ale otevřít a zůstal překvapeně zírat. Na prahu stála Clary a tvářila se nejistě.

,,Ahoj," zachraptěl Jeremy a ustoupil jí z cesty.

,,Ahoj," pozdravila ho zpět Clary a vstoupila dovnitř. Jeremy dveře zase zavřel. Fideliovo zaklínadlo sice fungovalo, ale nechtěl riskovat.

,,Lara ještě asi spí," prozradil jí chlapec a mírně poukázal směrem vzhůru. ,,Můžeš ale zkusit jít za ní. Třeba ti otevře. Zatím to dovolila jenom Fredovi."