Next generation [CZ FF, 2]

23. Prázdniny ve Francii

          

Cítil svoji šanci a věděl, že ji musí využít. V podobě psa, vychrtlého s černou neudržovanou srstí, proklouzl pootevřenými mřížemi. Mozkomor, který mu nesl jídlo a vodu, si ho nevšímal. Necítil ho ve zvířecí podobě.

Potichu prošel kolem ostatních mříží až ke dveřím, které vedly k postranním schodům. Postavil se na zadní a tlapkami stáhl kliku dolů.

Měl výhodu, že nikdo o jeho zvěromágské podobě nevěděl. Kdyby ho našli, nejspíš by ho vyvedli ven z vězení, čímž by mu ještě víc pomohli.

Postupoval rychle dolů, až se ocitl v přízemí. Znovu se postavil na zadní a otevřel si dveře. Vklouzl na prázdnou chodbu, kterou si pamatoval.

Procházel tudy, když ho sem před dvanácti lety přivedli, a dvakrát ho sem přivedli na výslech, který se konal v jedné nedaleké místnosti. Proběhl kolem výtahů, výslechové místnosti a zastavil se u vchodových dveří.

Vyčkal pár minut v rohu, kde na něj nebylo vidět. Jak doufal, vchodové dveře se otevřely a dovnitř vstoupil nějaký bystrozor. Využil další příležitosti a vyběhl ven dřív, než se dveře zase zaklaply.

Venku panovala zima a hustá mlha. Opatrně postupoval dopředu a doufal, že jde správným směrem. Po chvíli se před ním začala rýsovat černá brána.

Před ní stál další bystrozor, který hlídal. Ztišil ještě svůj krok a obezřetně se dostal co nejdál od hlídače. Pohledem si prohlédl mříže a v duchu se zaradoval. Bez problému se protáhl mezi dvěma kovovými tyčemi přímo na druhou stanu.

Udělal ještě několik kroků, než se otočil a prohlédl si Azkaban. Nemohl uvěřit, že se mu to opravdu povedlo. Jako první v historii utekl z Azkabanu.

S vítězným pocitem došel až k okraji ostrovu a skočil do ledové vody.

--------------------------

Nemohla uvěřit svým očím. Byla ráda, že děti ještě spaly. Nechtěla, aby to věděly. Ne teď.

,,U Merlina," vydechla Mellisa a podívala se na svou dceru. Nicole měla co dělat, aby udržela slzy na uzdě. ,,Co budeme dělat?"

Nicole nemusela dlouho přemýšlet. ,,Jedeme do Francie."

,,Cože?"

,,Co nejdřív," pokračovala brunetka a ignorovala matčin zmatený výraz. ,,Okamžitě napíšu Isabelle, stejně jsme se domlouvaly, že bychom dojeli."

,,Co řekneš dětem?" zeptala se Mellisa. ,,Snad jim to nechceš zatajit."

,,Musím, alespoň pro teď," namítla Nicole a vyhodila noviny do koše. Mávla hůlkou a z pracovny k ní doletěl pergamen s obálkou, brkem a kalamářem. ,,Ministerstvo mě bude vyslýchat, nechci, aby u toho byly. Stejně pořád mluví o tom, jak se znovu chtějí vidět s Dominique, Danielem a ostatními."

,,A ty tu zůstaneš?" zeptala se nevěřícně starší z žen. ,,Co když sem Sirius dojde?"

,,Nedojde," zavrtěla hlavou. ,,Není pitomý. Ví, že nás bude Ministerstvo kouzel hlídat a sledovat. Neriskoval by. A zůstanu tu jen tak dlouho, jak budu muset. Vezmu si dovolenou a dojedu za vámi, až mě vyslechnou."

,,Dobře," přitakala Mellisa nakonec. ,,Nic dětem neřeknu, ale stejně se to dozví a bude to ještě horší."

,,Já vím," vydechla Nicole. ,,Jenže kdyby to věděly, neodjely by."

Mellisa jí na to nic neřekla, věděla, že nemá cenu se s ní přít. Odevzdaně si povzdechla a dopila ranní kávu.

Šla ke kuchyňské lince, aby vložila hrnek do dřezu, když na okenní tabulku drápkem zaťukala sova. V zobáčku nesla dopis s pečetí Ministerstva kouzel.