Next generation [CZ FF, 2]

26. Pravda je venku

          

Poslední měsíc prázdnin se pomalu chýlil ke konci. Do září zbývaly necelé dva týdny, když se Lara, Will a Jeremy museli rozloučit se svými přáteli. Jejich matka uznala, že je nejlepší čas se vrátit. A co víc, do Francie jim došly i dopisy z Bradavic, což znamenalo jediné - nákupy.

I ostatním došly dopisy s pomůckami z Krásnohůlek a děti tak měly možnost porovnat učebnice a další vyžadované pomůcky. Lišili se hlavně knihami, neboť ne všechny knihy byly překládané do více jazyků.

Ani jeden z nich se do Anglie netěšil, včetně Nicole. Dokázala své děti od útěku jejich otce distancovat, ale jen do doby, než se vrátí. A to bylo právě teď.

,,Byly to ty nejlepší prázdniny," pronesla zasněně Lara s úsměvem na rtech. Všichni společně seděli u snídaně a užívali si poslední společné chvíle.

,,Jo," přitakala Dominique. ,,Budete mi chybět."

,,Ale no tak," přidala se povzbudivě Isabelle. ,,Vždyť příští rok budou taky prázdniny. Nevidím žádný problém v tom, abyste se viděli."

,,Ale to je za dlouho," namítla Lara a po radosti nebylo ani stopy.

,,Uběhne to rychleji, než si myslíte," přidala se Nicole. ,,Navíc bude to Mistrovství světa ve famfrpálu. Tam se určitě uvidíte."

Při zmínce o téhle události se u všech objevily nadšené pohledy. Konalo se každé čtyři roky a tentokrát bylo vybrané místo v Británii. Nicole tedy přesně věděla, co koupí svým dětem na Vánoce.

Zbytek snídaně probíhal poměrně v dobré náladě. Dospělí se bavili o práci, zatímco děti o famfrpálu. Když se pak hodiny přehouply přes desátou, nastal čas odjezdu.

Nicole přenesla všechna jejich zavazadla kouzly zpět do Anglie, aby měli volné ruce. Nechtěla riskovat, že by se některý z kufrů nedopatřením odletaxoval jinam.

Všichni se naposledy rozloučili, načež se Blackovi odletaxovali zpět do jejich domu.

---------------------

Bylo chvíli před obědem, když se Lara vydala hledat svoji matku. Nikde ji nemohla najít a jediné místo, kde ještě nebyla, byla pracovna jejich otce.

Věděla, že tam jejich matka občas chodí. Také několikrát zahlédla své bratry, kteří se tam dříve tajně vydávali, přestože neměli vstup zakázaný.

Ona sama tam byla jen párkrát. Když byla menší, chtěla více poznat svého otce. Všechny ty příběhy, které jim matka vyprávěla, byly skvělé, ale jí to nestačilo. Proto se vydala právě do pracovny. Tam opatrně prohledala všechny zásuvky, přičemž našla hodně fotografií, spisů zločinců a různé mapy, které byly popsané mnoha poznámkami.

Nejvíc ji však zaujaly fotografie ze školních let. Všechny se pohybovaly a obsahovaly povětšinou ty samé lidi. Nejdéle se však dívala na tu, která byla vyfocena v den svatby. Nicole se Siriusem tančili novomanželský tanec, zatímco všichni ostatní stáli kolem nich a pozorovali je.

Chtěla si tu fotku nechat a schovat si ji u sebe v pokoji, ale neudělala to. Její matka by poznala, že tam byla a to ona nechtěla.

Teď si říkala, že to byla blbost. Matka by jí nejspíš nic neřekla, ale určitě by jí nevynadala.

Pootevřela dveře a nakoukla dovnitř. Pracovna byla prázdná. Povzdechla si a chtěla odejít, ale rozmyslela si to. Vešla dovnitř a zamířila k psacímu stolu, na kterém byly položené noviny.