Next generation [CZ FF, 2]

41. Společné prázdniny

Zvyknout si na nový dům, který byl tak odlišný od toho, ve kterém vyrůstali, bylo obtížné. Byl vyšší, než byli zvyklí a tím pádem i větší.

Lara dostala pokoj ve třetím patře, stejně jako její bratři. Pokoj byl skromně zařízený a k jejímu překvapení se tu nenacházela pouze jedna postel. Další tu byla větší skříň, ve které již měla naskládané oblečení z rodného domu. Malý pracovní stůl s židlí stál u okna, na který si vyskládala knihy ze školy. Nebo aspoň část z nich.

Když pak došla do pokoje svých bratrů, nestačila se divit. Ani tady se nenacházely pouze dvě postele, ale rovnou čtyři. Byly dvojpatrové, takže nezabíraly tolik místa. Místo jednoho stolu tu byly dva, stejně jako skříně.

Byl však už večer, a tak se rozhodli nechat si otázky na další den. Jenže jim rodiče s babičkou prozradili jen málo z toho, co chtěli opravdu vědět. Nedozvěděli se tak téměř skoro nic, pouze to, že se všechno dozví, až bude správný čas.

Nezbývalo jim tedy nic jiného, než čekat. Společně prolezli celý dům od přízemí po hůru, kde k jejich překvapení nalezli schovaného Klofana. Taky se seznámili se svojí druhou babičkou, která sice byla po smrti, ale i tak to stálo za to.

Walburga se jich vyptávala na ty nejrůznější otázky, přičemž se u zmínky Nebelvíru ošklivě zamračila a prohlásila, že mohla čekat stejné zostuzení, jako u jejího staršího syna. Lara pochodila se svou kolejí lépe, ovšem ani Havraspár pro Siriusovu matku nebyl dostatečný.

Když se pak rozhovor stočil na přátele, jako by vybuchla bomba. Walburga ječela na celý dům všemožné nadávky na děti z mudlovských rodin a na ty, kteří se s nimi přátelí. To se Sirius naštval k nepříčetnosti a vykouzlil kouzelné závěsy, které po chvíli námahy zatáhl a uspal tak Walburgu Blackovou.

A bylo to tak lepší, neboť jen dva dny po jejich příjezdu začali do domu chodit členové Řádu. Když si někdo nedával pozor a promluvil příliš nahlas, závěsy se odhrnuly a paní Blacková začala strašlivě nadávat na všechny, kdo se tam nacházeli. Snažili se dávat velký pozor a celkem se to i dařilo.

Byl podvečer a Lara se pomalu chystala na večeři, když uslyšela hlas babičky Blackové. Nebyl pochyb, že ji něco vyrušilo z kouzelného spánku. Povzdechla si a vyšla na chodbu. Přestože bylo horké léto, měla pocit, jako by stěny těsnily všechno sluneční teplo. Proto si přes sebe za cesty přehazovala lehký svetřík.

Čím blíž byla, tím víc hlas sílil. A k jejímu překvapení se neozývaly hlasy jenom Walburgy Blackové.

,,Frede!" vyjekla, aby přehlušila obraz a skočila poslední schody. Chlapec se za ní otočil a na tváři se mu roztáhl úsměv. Pevně ji objal, jako by se neviděli několik týdnů, ačkoliv to bylo jen pár dní.

V tu chvíli se z kuchyně vyřítil Sirius a v ruce svíral hůlku, kterou dostal zpět teprve před několika dny. Lara nevěděla přesně, kde k ní přišel, ale podle všeho to byla jeho hůlka, kterou si v jedenácti letech koupil u Ollivandera. Doběhl k obrazu, přičemž ho jeho matka začala častovat nadávkami, a s menší námahou zatáhl závěsy. Hlas okamžitě utichl.

,,Musíte kolem ní opatrně," prozradil jim tiše Sirius. ,,Jakýkoliv hlasitější zvuk ji probudí a začne takhle vyvádět."

,,Omlouváme se," vyhrkla okamžitě Molly a podívala se na své potomky. Všichni vypadali zaraženě z výlevu paní Blackové. ,,Nevěděli jsme..."

,,V pořádku," mávl nad tím rukou Sirius a pousmál se. ,,No, první vám asi ukážeme pokoje. Auroro, vezmeš..."

,,Ginny," doplnila ho Molly tišeji, když se muž zarazil.