Next generation [CZ FF, 2]

46. Brumbálova armáda

Jak moc, původně obyčejné, profesorky Umbrdigeové rostla nevídanou rychlostí, nebylo divu, že se proti tomu někdo rozhodl něco dělat. Hermionin nápad, aby je Harry učil obranu, se nelíbil jen jí a Ronovi, ale i Laře, Clary a Ginny, se kterými se Hermiona o svůj nápad podělila. S jejich pomocí se jim nakonec podařilo Harryho přesvědčit, aby úlohu učitele přijal.

Nejprve však museli přesvědčit ostatní, že on ani Brumbál nelžou. Dohodli se na schůzi v hospodě U Prasečí hlavy a každý to opatrně rozhlásil mezi ostatní. Lara viděla na obličejích svých spolužáků nedůvěru, ale och"

otně přikývli na souhlas.

Do Prasinek se tedy všichni vydali s nervozitou, jak to bude vypadat.

,,Nenapsal ti Tichošlápek?" ozval se vedle ní tiše Harry, aby ho nikdo jiný neslyšel. Lara se na svého kamaráda podívala a zastrčila si ruce do kapes.

,,Jen máma," odpověděla zamračeně. Harry se jí svěřil s tím, jak mluvil v září s jejím otcem a mírně se nepohodli. Od té doby spolu nemluvili a nebelvírovi to dělalo starosti. ,,Táta je doma, pokud se tomu domu tak dá říkat, a nehodlá nikam jít. Teď už ne."

,,Co tím myslíš?" nadzvedl tázavě obočí.

,,Trochu ho to vzalo," přiznala a zběžně se porozhlédla, jestli je nikdo nesleduje. Všichni se však věnovali někomu jinému. ,,Nedávej si to za vinu, udělal jsi dobře, když jsi to řekl. To riziko by podle mně neriskoval ani tvůj táta."

Harry váhavě přikývl, ačkoliv mu její slova moc nepomohla. Možná by měl být víc jako jeho otec. Slyšel o něm tolik příběhů, ale nedokázal se mu vyrovnat. Do průšvihů se dostával neúmyslně a riskoval jenom tehdy, pokud to bylo nezbytně nutné.

,,Máma ho přesvědčila, aby zůstal tam, kde je," dodala brunetka, když míjeli ceduli s názvem vesničky. ,,Snad ho nenapadne to, co loni. Dívat se na každý úkol bylo pošetilé, obzvláště s ministerskými úředníky okolo."

Oba dva umlkli, jakmile se ocitli mezi více lidmi. Kolem procházeli další studenti, kteří na Harryho beze studu civěli jako na blázna, lidé bydlící v Prasinkách či jejich návštěvníci odjinud. Procházeli hlavní ulicí a mířili k putyce, kam nikdo slušný většinou nechodil. Pro ně to však bylo příhodné.

Vešli postupně do zaprášené hospůdky, přičemž Fred okamžitě objednal přes třicet máslových ležáků, a obsadili valnou většinu židlí, které přidaly okolo dvou větších stolů. I tak tam ale bylo těsno.

Lara pomohla Fredovi s ležáky a postupně je rozdala všem okolo, aby neseděli na suchu. Odzátkovala svůj ležák a posadila se vedle Freda, se kterým okamžitě propletla ruku. Trvalo jen chvíli, než se Hermiona pustila do vysvětlování, co tady vlastně dělají.

Ona to věděla. Věděla toho hodně, protože jim Harry většinu z příběhu, jak se Voldemort dostal zpět k moci, povykládal. Tušila ale, že jsou tu i věci, které kromě Rona a Hermiony nikdo nevěděl. Třeba to, jak přesně zemřel Cedrik.

Nebylo divu, že se o tom Harry bavit nechtěl a po chvíli nakonec vyletěl. Lara s ním soucítila a posílala jeho směrem povzbudivé pohledy. Jak čas utíkal a k Harryho úspěchům, které on sám přičítal hlavně štěstí, se vyjadřovali nadšeně ostatní, dohodli se, že Hermionin plán zrealizují.

Problémem však byl čas a místo schůzek. Kvůli famfrpálu se musely vymyslet večery, kdy ani jedna kolej nemá trénink, aby se mohli účastnit opravdu všichni. A aby stvrdili svou mlčenlivost před ostatními, kteří k nim nepatří, podepsali se na pergamen, který si poté nebelvírka schovala.