Next generation [CZ FF, 2]

12. První přátelé

          

Po večeři, kterou si nemohla vynachválit, je havraspárský prefekt odvedl do jejich společenské místnosti. Po cestě jim s prefektkou ve zkratce říkali, co se kde nachází, když procházeli kolem jednotlivých pater.

Skoro celou cestu šli společně s Nebelvírem, jehož kolej se nacházela na stejném patře, jen na jiné straně. Obdivně pozorovala obrazy, které na ně shlížely z rámů a přeskakovali z jednoho obrazu do druhého, aby se na ně mohli co nejdéle dívat.

V sedmém patře se oddělili od nebelvírských a zamířili k západní věži.

,,Tohle je vchod do havraspárské věže a tedy i celé koleje," promluvil prefekt, když se zastavili u velkých dveří, na nichž bylo velké stříbrné klepadlo ve tvaru orla.

,,Pokud se chcete dostat dovnitř, musíte zaklepat a klepadlo vám položí otázku," pokračovala prefektka. ,,Pokud odpovíte dobře, pustí vás dovnitř. Pokud ne, musíte počkat na někoho, kdo na otázku odpoví správně."

Lara zatajila dech, když se jí před očima objevila situace, jak neví na něco odpověď a musí čekat na někoho dalšího, aby mohla na kolej.

Prefekt vzal za rukojeť a zaklepal. Klepadlo rázem ožilo, stejně jako Moudrý klobouk na hlavě prváka.

,, Pokud v závodě předběhnete závodníka na druhém místě, na kolikátém místě budete?"

,,Budu na druhém místě," odpověděla prefektka a dveře se otevřely. Vešla dovnitř, zatímco chlapec zůstal venku a počkal, až všichni projdou dovnitř.

Celá místnost byla zařízena do modré a bronzové barvy, které reprezentovaly celou kolej. Společenská místnost byla velice prostorná a obsahovala několik sedaček, křesel, židlí a stolíčků, na kterých mohli studenti pohodlně sedět a dělat úkoly, nebo jen tak relaxovat.

Byl tu také krb a velká socha zakladatelky koleje, Roweny z Havraspáru, která mimo jiné byla jedna ze čtyř zakladatelů Bradavic. Za ní se nacházel velký výklenek s několika knihovnami přeplněnými k prasknutí.

U velkých oken, ze kterých šlo vidět na školní pozemky, byly vypolstrovány i parapety, na které se mohl kdokoliv posadit a pozorovat okolí.

Lara se usmála. Nemohla se nabažit toho pohledu a nemohla se dočkat, až tu bude trávit volný čas. Vyměnila si pohled s Clary, když se pohnuli k soše. Vedle výklenku se nacházelo schodiště, každé z jedné strany.

,,Dívčí ložnice se nachází vpravo, zatímco chlapecké vlevo," oznámila jim prefektka. ,,Na dveřích najdete cedulky se jmény a uvnitř své kufry, popřípadě i mazlíčky."

,,Veškeré novinky najdete na nástěnce, kolem které jsme procházeli," pokračoval prefekt a ukázal na nástěnku, která se nacházela kousek ode dveří. ,,Večerka je v devět, což znamená, že po deváté musíte být všichni nejpozději ve společenské místnosti."

,,Tohle bude asi všechno, můžete jít do svých pokojů nebo zůstat tady, popřípadě prozkoumat hrad, ale to bych vám nedoporučoval, protože do večerky zbývá hodina a lehce byste se mohli ztratit."

Oba prefekti je následně opustili a přidali se ke svým přátelům, kteří mezitím došli do společenské místnosti.

Lara s Clary zamířila do dívčí části a našly svoji ložnici. U jednotlivých postelí byly již rozděleny kufry a na Lařině posteli se nacházela i přepravka s Midnight. Okamžitě k ní přiskočila a kočku z ní vysvobodila.

,,Je to tu nádherné," pronesla Clary a pohladila hedvábné modré povlečení. Měla postel hned vedle té Lařiné a posadila se naproti ní.

,,Jo," souhlasila Lara a pohladila Midnight po černé srsti. ,,Ani mě tak nemrzí, že nejsem v Nebelvíru."