Next generation [CZ FF, 2]

24. Výslech

Připadala si jako před dvanácti lety. Tehdy procházela Atriem Ministerstva kouzel se zdviženou hlavou. Teď se snažila o to samé. Vedle ní šla její matka, kterou nakonec ministerstvo předvolalo taky.

Prošly kolem sousoší přímo ke zlatým výtahům a postavily se do jedné z řad. Jako vždy tu panoval shon a do každého výtahu nastoupilo co nejvíc lidí.

Po pár minutách do jednoho také nastoupily, společně s dalšími úředníky. Nicole zmáčkla číslo dvě a postavila se až ke zdi vedle matky.

Jak výtah jel výš a výš, kabina se vyprazdňovala. Než dojeli do druhého patra, zůstala tam jen ona, Mellisa a nějaký úředník, který po nich neustále pokukoval. Rozhodně nebyl nenápadný, jak zřejmě zamýšlel.

,,Druhé patro, Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů, Ústředí bystrozorů, kanceláře Oddělení nepatřičného užívání kouzel, Ústředí administrativních služeb Starostolce, Odbor zneužívání mudlovských výtvorů a Odbor prosazování magického práva," oznámil jim ženský hlas a zlaté mříže se odsunuly. Všichni tři vystoupili a uvolnili tak místo dvěma bystrozorům, kteří nastoupili dovnitř.

Nicole si cestu k výslechovým místnostem pamatovala. Rozešla se k Ústředí bystrozorů a matka ji následovala. Na výslechu ještě nebyla, bystrozoři ji tehdy nepodezřívali.

Jakmile se dostaly chodbou do jedné velké místnosti, zastavily se. Na každé zdi bylo několik fotografií Siriuse, pohybující se a přesně ty samé, které otiskli v Denním věštci před dvanácti lety. Vedle fotografií byly různé mapy, výstřižky a novinové články.

,,Paní Blacková," ozval se kousek od ní hlas jednoho z přítomných bystrozorů. Jako by náhle všechno utichlo a všechny pohledy se obrátily na ni. Cítila jejich oči, jak ji propalují. ,,Paní Aveline, následujte mě, prosím."

Vydala se za bystrozorem s matkou po boku. Provedl je kolem kójí a do malé chodby, ze které vedlo několik dalších dveří.

,,Váš výslech bude probíhat tady," ukázal na dveře s číslem dvě a pokynul jí, aby vešla dovnitř. K jejímu překvapení tam již byl Kingsley.

Zavřela za sebou dveře a zvědavě nadzvedla obočí.

,,Posaď se," vyzval ji muž a ukázal na židli před kovovým stolem. Poslechla a posadila se. Přehodila si levou nohu přes pravou a vyčkávala.

,,Pokud vím, došla jsem na výslech," prolomila ticho, když si navzájem hleděli do očí téměř pět minut. ,,Mám taky práci a děti, které si žádají mou přítomnost."

,,Tvé děti jsou ve Francii, takže máš poměrně dost času," namítl Kingsley. ,,A dnes sis vzala volno."

,,Baví vás, když se šťouráte v životech lidí, kteří se snaží žít vlastní život bez potíží?" procedila skrz zuby naštvaně. ,,A pokud jde o mé děti, ano, jsou ve Francii a přesně tam chci příští týden taky jet. Abychom nějaký čas strávili jako rodina, než odjedou zpět do Bradavic."

,,To máš tedy smůlu, protože tvůj manžel utekl z vězení a nikdo neví, kde je," řekl bystrozor a položil před ni pár fotografií. Byl na nich zobrazený Sirius, zubožený a utíkající pryč. ,,Tohle bylo vyfoceno před dvěma dny, sto kilometrů od vašeho bydliště. Myslíme si, že vás buď kontaktoval nebo chce kontaktovat."

,,Tak to si myslíte špatně," ušklíbla se. ,,Sirius nás nekontaktuje, i když by jistě moc chtěl."

,,Proč myslíš?" zeptal se Kingsley, ale nevypadal nijak překvapeně její odpovědí.