Next generation [CZ FF, 2]

57. Překvapení, kam se jenom podíváš

Za okny poletovaly jemné vločky sněhu, když se ohlédla u pracovního stolu. Před sebou měla složky pacientů s jejich výsledky a postupy.

Práce na Oddělení trvalých poškozeních způsobené kouzly nebyla nic lehkého. Snažila se přijít na kloub různým kletbám a uřknutím téměř šestnáct let, jenže nešlo to tak, jak si původně představovala.

Kletby, většinou ta Cruciatus, dokázala z lidského mozku dostat veškerou schopnost vnímat realitu. Mysl byla roztříštěná na miliony kousků a bylo téměř nemožné ji poskládat zpátky dohromady.

Proto na oddělení stále leželi Alice a Frank Longbottomovi, Zlatoslav Lockhart a další, jejichž mysl se mnohdy rozhodla nespolupracovat. Jako by se do reality ani nechtěli vrátit.

Povzdechla si a rozložila si před sebou spis Longbottomových. Chtěla je uzdravit, aby se mohli vrátit ke svému synovi. To, co je potkalo, nepřála nikomu, ani Smrtijedům. Žít jen jako bezduchá schránka po zbytek života, který vlastně ani nevnímáte.

Do kanceláře vletěl oběžník. Vzhlédla a vyčkala, než dosedl na její stůl. Vzala jej do ruky a rozložila. Okamžitě poznala písmo ředitelky nemocnice.

Do dalších dávek lektvarů zbývalo ještě dost času, proto se za ní ihned vypravila. Citronově zelený plášť za ní mírně povlával, když šla po schodech a zdravila se s dalšími lékouzelníky a pacienty.

Krátce zaklepala na dveře ředitelčiny kanceláře a po vyzvání vstoupila. Nijak se nezměnila od doby, co sem nastoupila. Přibylo jen několik knih na polici.

,,Nicole, jsem velice ráda, že jste přišla tak brzy," usmála se na ni ředitelka a pokynula jí, aby se posadila.

,,Stalo se něco?" otázala se mladší čarodějka.

,,Pamatuji si, když jste sem nastoupila," promluvila žena a jako by ignorovala její otázku. ,,Čerstvá maminka dvojčat, přesto plná energie. Odhodlaná pomáhat za každou cenu, i potom, co se k vám kouzelnický svět otočil zády."

Ředitelka se odmlčela a zadívala se z okna na londýnské ulice plné sněhu a lidí.

,,Nikdy jste to nevzdala a já vás za to obdivuji," pokračovala a otočila se. ,,Proto jsem se rozhodla vás vybrat jako novou ředitelku."

,,Cože?" vydechla překvapeně Nicole a na chvíli zadržela dech.

,,Odcházím," řekla bez obalu starší čarodějka. ,,Není to nejlepší čas, ale druhou válku zažít nechci. Možná jsem zbabělá, ale mám své roky, stejně jako můj manžel. Chceme se uchýlit někam do bezpečí a chci zanechat nemocnici v dobrých rukou."

,,A to mám být já?" ujišťovala se brunetka.

,,Přesně tak," přitakala ředitelka. ,,Možná si myslíte, že jsou tu kvalifikovanější lékouzelníci s delší praxí, a ano, jsou tady, ale já chci vás."

,,Je to pro mě velká čest," vydechla Nicole s mírným úsměvem.

,,Přijímáte tedy?"

,,Ano," přitakala a snažila se neznít až příliš nadšeně. Důvod, proč tento post získala, nebyl zrovna radostný.

,,Výborně," usmála se ředitelka. ,,Nastupujete hned zítra, já si dnes odnesu pár svých věcí, zbytek vám tu zůstane."

Nicole na ni zůstala překvapeně zírat. Nečekala, že by to bylo hned zítra.

,,A ohledně léčení," dodala starší žena. ,,Je to na vás, zda budete v léčení pokračovat aktivně."

,,Dobře," přitakala Nicole. Chtěla pokračovat aktivně, neuměla si představit, že by nepokračovala. Tuhle práci milovala, ačkoliv nebyla vždy pěkná a ne vždy dokázala svého pacienta vyléčit nebo zachránit.