Next generation [CZ FF, 2]

71. Počátky bitvy

První květnový den se blížil ke svému konci. Za okny už padla tma, na nebi vysvitly hvězdy. Dům Muriel Prewettové se pomalu ukládal ke spánku, jen pár obyvatel ještě sedělo v obývacím pokoji a tiše spolu promlouvali.

Lauren stála u okna a pozorovala hvězdy. Co se museli Weasleyovi schovat a ona byla u toho, zůstala výhradně s nimi. Podařilo se jí s Remusovou pomocí matce poslat dopis, ve kterém ji ujistila, že je v pořádku a zůstane nějakou dobu s nimi. Netušila, jak dlouhou, protože se každý den modlila ke konci války.

Fred k ní přistoupil zezadu a objal ji. Ruky jí přitom položil na bříško, které stále nevykazovalo žádné známky změny. Těhotenství bylo zatím jenom v jejich myslích.

„Nad čím přemýšlíš?" zeptal se tiše.

„Nad jmény," přiznala s mírným úsměvem. Fred se tiše zachechtal.

„Ještě ani nevíme, co to bude," namítl.

„To nevadí," pokrčila rameny a dál se usmívala. „Blackovi pojmenovávali své potomky po hvězdách, tedy ne vždy. Ačkoliv to většinou nebyli zrovna milí lidé, jména hezká jsou."

„No já nevím," ušklíbl se Fred. „Jméno Pollux nebo Arcturus se mi zrovna nelíbí."

„Dobře, myslela jsem hlavně ta ženská," zasmála se pobaveně Lara. „Calidora, Cedrella, Bellatrix, Cassiopeia..."

„Bellatrix ne," zavrtěl Fred okamžitě hlavou. „Pokud chceš malou Bellu, tak můžeme naši holčičku pojmenovat Isabelle."

„Isabelle," zopakovala po něm Lara a rty se jí roztáhly do většího úsměvu. „A co když to bude chlapec?"

„Oliver," odpověděl po chvíli ticha Fred. Laře se okamžitě vybavil malý Olivier Morteil, kterého naposledy viděla zhruba před pěti lety, stejně jako ostatní své přátele ve Francii.

„To je hezké jméno," přitakala a otočila se. „Takže Oliver a Isabelle?"

„Oliver a Isabelle," pokýval souhlasně hlavou. Sklonil se, aby ji políbil, když se do obývacího pokoje přiřítila Ginny.

„V Bradavicích nás potřebují!" vyhrkla zadýchaně a zamávala rukou. V ní držela zlatý galeon tak, aby na něj všichni viděli. Lara ho okamžitě poznala. Sama ho neustále nosila u sebe, a tak sáhla do kapsy mikiny.

Přetočila si galeon v prstech a zahlédla vzkaz, který na něm někdo další z BA zanechal.

„Schyluje se k bitvě," vydechla a ukázala galeon Fredovi.

„Jak to víte?" zamračil se Arthur, kterého tohle oznámení zjevně znepokojilo.

„V pátém ročníku, když fungovala Brumbálova armáda, jsme měli svůj vlastní způsob, jak jsme si oznamovali data a časy schůzek," vysvětlila Lara. „Aby se to Umbridgeová nedozvěděla, Hermiona vytvořila falešné galeony, které by nikdo nepokládal za podezřelé. Vypadaly naprosto stejně, jako ty pravé."

„Většina členů je ve škole, takže to mají z první ruky," dodala Ginny. „Schyluje se k bitvě a oni nás potřebují. I Fénixův řád."

„Jak se tam ale dostaneme, aniž by nás někdo viděl?" namítl George, který u sebe svůj galeon neměl. „V Prasinkách hlídají Smrtijedi."

„Prasečí hlava," odpověděl Fred a hodil svému bratrovi Lařin galeon. „Dostaneme se tam přes ten hostinec."

„Měli bychom jít zatím jenom my," navrhla Ginny a podívala se na své rodiče, kteří si stoupali.