Next generation [CZ FF, 2]

34. První úkol

Příjezd Kránoshůlek a Kruvalu byla velká událost. Všichni studenti se shromáždili před hradem, aby všechny společně přivítali a poté se přesunuli do Velké síně, kde je všechny čekala společná slavnostní večeře.

Za normálních okolností by se taková hostina konala až další večer, na počest předvečera Všech svatých, ale tohle byl poněkud jiný rok.

Lara byla ráda, když si právě francouzští studenti sedli k havraspárskému stolu. Tušila, že budou rádi, když na ně bude někdo cizí mluvit francouzsky a oni tak nebudou muset nutně přemýšlet nad překladem.

Přemlouvala se téměř celou hostinu, než se odhodlala dívku vedle sebe oslovit.

„Tak jak se vám tu zatím líbí?" zeptala se a přešla do francouzštiny. Jak čekala, krásnohůlští nejblíž k ní okamžitě přestali v rozhovoru a překvapeně se na ni podívali.

„Ty umíš francouzsky?" pousmála se překvapeně dívka vedle ní. „Nečekali jsme nikoho takového."

„Babička je Francouzska a máma pět let chodila do Krásnohůlek," vysvětlila brunetka. „Jsem Lara."

„Fleur." Dívky si potřásly rukou. „Tohle je Paulette, Philippe a Monique."

„Moc mě těší," přitakala Lara a nepřestávala se usmívat. „Mám v Krásnohůlkách přátele, ale nejspíš je znát nebudete. Jsou stejně staří nebo mladší než já."

„Máme mladší sourozence, takže to možné je," namítl Philippe. „Jak se jmenují?"

„Dominique a Daniel Devereauxovi, Julien Carpentier a Odette Morteilová," odpověděla Lara.

„To snad není možné," pronesla Paulette a zatvářila se, jako by tomu nemohla uvěřit.

„Co se děje?" zamračila se Lara a ucítila, jak se jí stáhl žaludek.

„Mluvila jsem s Dominique před odjezdem," začala překotně vysvětlovat dívka. „Hrozně ji mrzelo, že nemohla jet, protože tu má prý přátele, které viděla naposledy před rokem."

Aniž by si toho Lara všimla, kromě čtveřice ji poslouchali i další studenti z Krásnohůlek a někteří i z Bradavic. Obdivně na ni zírali, jako by byl zázrak, že umí i jiný jazyk, než angličtinu.

„Požádala mě, jestli bych je nemohla vyhledat a pozdravovat je od ní," pokračovala Paulette. „Nečekala jsem ale, že bych tě našla už dnes."

„Will, Jeremy a Levandule určitě budou nadšení, až to uslyší," řekla Lara.

„A to jsou-"

„Mí bratři a kamarádka," dokončila za Fleur Lara a pootočila se k nebelvírskému stolu. „Jsou to ti dva kluci vedle těch dvou zrzků."

„Dvojčata se baví s dvojčaty?" ušklíbla se Monique. „Celkem vzácné."

„Jo," vydechla brunetka a hledala svoji kamarádku. „Levandule sedí vedle té černovlasé dívky, která je zase dvojče mojí spolubydlící."

„Máte tu nějak moc dvojčat," poznamenal Philippe.

„To máme," souhlasila Lara s úšklebkem. Stále nemohla uvěřit takové náhodě. V Krásnohůlkách přece jen bylo tolik studentů, že je až nemožné, aby narazila na někoho, kdo by její přátele znal. A přesto se tak stal.