Next generation [CZ FF, 2]

66. První projev vzdoru

Ať už čekali cokoliv, jejich představy se rozhodně nerovnaly realitě, která byla mnohem horší. 

Za sebemenší nekázeň skončili studenti u Alecty a Amycuse Carrowových, sourozenců, jež sem dosadil Voldemort, aby vyučovali a hlídali kázeň.

Přestože to tak mělo být, profesoři to do jednoho nedodržovali. Ve většině případě dělali, že nic neviděli a pokračovali v činnosti, kterou do té doby vykonávali.

Ne vždy to šlo ale udělat. Valná většina zmijozelských stála za novým režimem a donášela na všechny studenty. Proto se havraspárští, nebelvírští a mrzimorští snažili nedělat problémy, ale s provokací od hadů to šlo těžko.

A potom tu byli takoví, kteří svůj vzdor neskrývali a nahlas říkali, co si myslí. 

---------------

Bylo už dávno po večerce, když se skupinka studentů sedmého a šestého ročníku sešla v sedmém patře, nedaleko Komnaty nejvyšší potřeby. Byli tu zástupci všech kolejí, kromě Zmijozelu. 

,,Měli bychom si pohnout, ti pošuci se mohou objevit každou chvíli," zamumlal Wayn a vyhlédl do druhé chodby, aby se ujistil, že je nikdo nesleduje.

Ginny souhlasně přikývla a vytáhla z kapsy nesmývatelné barvy z obchodu jejích bratrů. 

,,Měli bychom se rozdělit, tak bude menší pravděpodobnost, že nás nachytají," připomněla jim Lara.

,,To tedy ano," přikývl Neville. ,,Tři skupinky po třech?"

,,Clary, Mandy, půjdete se mnou?" otočila se brunetka na své kamarádky. Obě dvě souhlasně přikývly a postavily se vedle ní. 

,,Lenka a Seamus by mohli jít se mnou," navrhl Neville, ,,a Ginny, Wayn a Sarah budou třetí trojice."

Všichni souhlasně přikývli a utvořili skupinky. Ginny, Sarah a Wayn zůstali, zatímco ostatní zamířili jinam. Rozhodli se udělat tři nápisy, každý na jiném patře. 

Lara s ostatními za zády seběhla schodiště až do pátého patra, kde se nacházela jak učebna obrany, tak i kabinet vyučujícího. Trojice věděla, že je to nebezpečné a hodně riskují, ale také věděli, že výsledek bude stát za to.

Beze slova si rozebrali práci a pustili se to do toho. Lara si vzala na starosti první část věty, Clary tu druhou a Mandy dovětek.

Zatímco pracovaly, bedlivě naslouchaly každému zvuku, který se objevil. Nechtěly narazit ani na jednoho z profesorů, nevyjímaje profesorku McGonagallovou. 

Lara odstoupila od stěny a prohlédla si dokončený nápis. Mandy s Clary se postavily po její bok s úsměvem. 

Věříme v Harryho Pottera, chlapce, který přežil a Vyvoleného!
(Nechť padnou Smrtijedi a Voldemort)

Přestože bylo znovu uvaleno tabu na Voldemortovo jméno, psát o něm zakázáno nebylo a nijak jim to nemohlo ublížit.

Lauren všechno naposledy zkontrolovala, načež zamířily pryč. Nebylo bezpečné se tam zdržovat déle, než bylo nutné. Vyběhly tiše schody do sedmého patra a rychle se vrátily na kolej. 

Ve společenské místnosti se už nikdo nenacházel, ačkoliv si trojice byla jistá, že by je nikdo nepráskl. Tenhle režim stmelil studenty více k sobě, nejen uvnitř koleje, ale i mimo ni. Výjimkou jako vždy byli zmijozelští.

A protože byl další den sobota a ony neměly nic naplánovaného, posadily se ke krbu, ve kterém pomalu dohasínal oheň.

,,Doufám, že to všichni ostatní taky zvládli bez problému," promluvila tiše Clary a přitáhla si nohy pod bradu.